Power-folkoví Argentinci Skiltron se hlásí s pátou řadovkou „Legacy Of Blood“, tentokrát s novým zpěvákem Martinem McManusem, který se ke kapele připojil v loňském roce. Není bez zajímavosti, že v minulosti zde figuroval na pozici vokalisty Diego Valdez (Helker, Assignment), jenž nazpíval aktuální studiovku „Diabolica“ belgických Iron Mask. Jeho náhradník je nicméně schopný a snad také u kapely nějakou chvíli vydrží, neboť personálních rošád proběhlo ve Skiltronu již dost a dost (viz odliv většiny členů v roce 2011, kteří založili stylově totožnou partu Triddana). Druhým novicem je Peter Ar Bagol, jenž obstarává pro spolek tohoto ražení kriticky nutné nástroje, jako jsou dudy a plechová píšťala.
Uslyšíme také mandolínu nebo buzuki v režii kytaristy Emilia Souta, není však možné říct, že bychom při poslechu desky byli svědky nějakých multi-instrumentálních orgií, Argentinci se drží celkem při zemi a nevybočují z běžné produkce folk-metalových spolků. Pokud něčím alespoň trochu překvapují, pak příklonem k ostrým heavy-power riffům ala germánské „true metal“ party jako Gloryful nebo Sacred Steel. A pravdou je, že jakmile pánové přihodí pod rytmický kotel, má jejich muzika koule a adrenalinovou šťávu. Týká se to především prvních dvou nátisků „Highland Blood“ a „Hate Of My Life“, které vedle skočných keltských tanečků nabídnou chutné vyhrávky, zpěvné linky nebo sóla (v případě prvně jmenované dokonce se slušným power-speedovým tahem). Menší problém nastává, když se hudební děj odvíjí ve středním až baladickém tempu.
Jako v případě následujících tří položek, které sice není možné označit jako špatné, zábava nastolená úvodem díla v nich ale zkrátka přítomna není. S povděkem je proto nutné vítat příchod fláku „Rise From Any Grave“, v němž se vrací svižná akcelerace a automaticky také chytlavé vyhrávky nebo příjemně zdvojené kytary. Stejně tak folkové prvky v energicky rozhýbanějších písních disponují silnějším účinkem. Ucajdaným tónům však není konec, ještě jednou je budeme nuceni ustát v kompozici „Sawney Bean Clan“, kdy pomalé tempo utahá snad i samotné muzikanty, kteří náhle v závěru skladby zrychlí, jakoby ji chtěli mít rychle za sebou.
Poslední regulérní song „All Men Die“ ale zase rozvibruje šipku zábavy k červeným číslům, na kterých vydrží i při bonusu „I´m Coming Home“, což je velmi příjemná věc s hard-rockovým feelingem, tradicionalistickým refrénem a mimořádně chytlavým slokovým klenutím. Nutno zmínit pro daný subžánr líbivý motiv na obalu desky, rozumně střídmou stopáž a hlavně výborný sound, díky kterému se dají celkem v pohodě vydržet i ony pomalejší písně. Výsledkem je album, v němž stojí za posluchačský hřích více než polovina skladeb, což vlastně není až tak málo.
|
