„Zjistil jsem, že tato kapela je vepsána v mém DNA a že to je něco, co nemůžu dál ignorovat.“ Takto nedávno promluvil Steve Williams, následkem čehož je jeho fanoušky milované a tři roky oplakávané dítko Power Quest zpět na scéně! V současné době se již pilně pracuje na nové studiovce, zdali však její obsah naváže na nejslavnější období kapely z počátku milénia (což si všichni tak nějak automaticky přejí), to může částečně prozradit EP „Face The Raven“.
Očekávání je ale jedna věc a střízlivý pohled na realitu druhá. Leccos by mohl napovědět pohled na sestavu, ve které kromě principála Williamse figuruje trojice navrátilců, jež se podílela na nahrávání minulé fošny „Blood Alliance“. Ta nebyla vůbec špatná, avšak s esenciální power-speedovou náplní prvních dvou řadovek, potažmo nejlepším zápisem „Magic Never Dies“, již mnoho společného neměla. Velký vliv na poněkud temnějším vyznění díla měl zpěvák Chity Somapala, jehož nakřáplé hrdlo mělo ke křišťálově průzračnému vokálu Alessia Garavella daleko jako šmoulové k červené barvě. Nový zpěvák Power Quest Ashley Edison (Dendera) pak znamená jakýsi mezistupeň, kdy dokáže jak chytlavě zaječet, tak zatlačit na hlasové ústrojí, přičemž mu sluší obě polohy a můžeme jej tak považovat za dobrý Williamsův tah na personální šachovnici. Druhým novicem je kytarista Dan Owen, jehož do kapely zlanařil jeho bratr a nástrojový souputník Gavin.
„Face The Raven“ nabízí tři skladby, z nichž titulní navazuje na linii, kterou rozvinuly předešlé dvě desky, tedy hlavně heavy-power (zde dokonce i mírně thrash), nežli speed, co však zůstává samozřejmostí, jsou nejrozmanitější klávesové tanečky, o něž se stará sám velký Steve. Skladba – jejíž základ prý autor napsal ještě před prvním albem Power Quest - zvláště potěší dynamickou rytmikou nebo náramně chytlavým sólem a jako celek spolehlivě vytěsňuje případné obavy o poklesu Williamsovy tvůrčí invence. Steve je dle svých slov velmi vděčný za obrovskou podporu fanoušků, kterou mu vyjadřovali zejména během stagnace kapely (na první koncert reunionu se pak sjely autobusy z celé Evropy). Druhá nová píseň s všeříkajícím názvem „Coming Home (Sacred Land II)“ je tedy dárkem pro všechny věrné příznivce, stejně jako příslibem, že dnům minulým ještě úplně neodzvonilo.
Soundtrackově klávesový nádech proloží líbivé vyhrávky, jejichž nájezd převezmou šlapavé riffy, atraktivní refrénové linky, ale i rozpolcené sólo, když jeho druhé parádní části předchází malinko rozpačitě tažený úvod. V závěru songu se naopak blýskne skvěle vygradovaný kytarový trylek, nadmíru mile vyznívá také retrospektivní text, který vyjmenuje názvy několika alb i písní kapely. Poslední skladbou je znovu nahraná verze titulního tracku minulé desky, které k lepšímu zážitku pomáhá zejména o něco vychytanější zvuk (produkce je zde výborná), zaujmou také další klávesové variace, tentokrát ve stylu AOR nebo Whitesnake. EP „Face The Raven“ znamená sympatické propojení slavné minulosti s novější hudební tváří, zdali se ve stejném duchu bude pokračovat také na dlouhohrajícím albu, to se dozvíme již příští rok.
|
