Zpěváka Martina Van Drunena si nespletete. Je to právě jeho nezaměnitelný hlas, který mě vždy přitahoval k partě Asphyx, podobně jako chrchol Johna Tardyho k Obituary. Tito pánové se pro vokální přednes v deathmetalové hudbě vyloženě narodili, přesto v historii obou spolků nastaly okamžiky, kdy už se nikomu nic nového tvořit nechtělo. Nicméně nakonec se vrátili jak Amíci, tak Holanďané, a to v roce 2009 s deskou „Death…The Brutal Way“. Letošní novinka s názvem „Incoming Death“ pak znamená třetí reunionový příspěvek, který dokazuje, že trio muzikantů neztratilo nic ze svého záhrobního kouzla.
Její poslech mě automaticky vrátil na počátek devadesátých let, kdy jsem v jednom zapadlém veletržním stánku nahmatal kazetu s hnilobným výjevem na obalu. V tu chvíli jsem neměl nejmenší páru o tom, co držím v pařátech (EP "Crush the Cenotaph" - 1992), nicméně onen motiv byl vodou na můj pre-pubertální mlýn, okamžitě jsem tedy předal prodejci peníze a „emcéčko“ vsunul do walkmana (mladší generace si vyhledají na internetu). Jakmile se poprvé ozval deviantní Martinův jekot, zůstal jsem stát jako přikovaný. Náhle se dostavily málem hypnotické stavy, to když Drunenův vokál doprovázely pomalé metalové tóny, když pak pánové nakopli rytmiku a rozjeli masakrální fúzi žánrů death, black, thrash a punk, byl jsem definitivně ztracen. A přestože si dnes už pouštím smrtící styly jenom sporadicky, občas neodolám a nostalgicky se vrátím ke starým známým spolkům. Holandští Asphyx mezi ně vždy patřili a budiž důkazem neutuchající kvality jejich hudby, že mně i v roce 2016 dokáží připomenout tehdejší „blažené“ stavy (a to přesto, že kapelu nedávno opustil zakládající člen, bicmen Bob Bagchus).
Ačkoli přísně kriticky vzato, aktuální zářez Asphyxu zní, jako by byl tvořen právě někdy před pětadvaceti lety. Každopádně je opět (z větší části) deathmetalovou pohádkou (nejde o protimluv?), a to zejména v okamžicích, jako když úvodní rozvážné tempo vygraduje do akcelerační zabijačky a tím ještě umocní komplexní zážitek („Widland Fire“), nebo když do zlověstně chorobných zákoutí pronikne nečekaný melodický závan („The Grand Denial“). Spokojeně pokyvuji hlavou také při pochodově-šlapavém rytmu („Division Brandenburg“), nohou si začnu podupávat při poslechu příjemně dominantních kytarových valů („Forerunners Of The Apocalypse“), do varu se pak najisto dostanu s nástupem death´n´thrashových „prasáren“ („Candiru“, částečně "It Came from the Skies" a hlavně strhující titulní flák). Je pravda, že bych uvítal více podobných smrští, Holanďané na novince snad až moc často přibržďují, na druhou stranu tato poloha k nimi vždy patřila a právě díky ní si Asphyx oblíbila nejedna duše protkaná černou melancholií. Fošna „Incoming Death“ takové jedince plně uspokojí (i díky dokonalému soundu z osvědčené dílny Dana Swana), navýsost spokojený by však měl být každý fanoušek starého dobrého deathu.
|
