Projekt First Signal je dalším dítkem zrozeným z čilé párovací činnosti šéfa labelu Frontiers Records, Serafina Perugina. Avšak přestože je „One Step Over The Line“ již druhým počinem Prvního Signálu, jde o lehce jinou záležitost, než jakou byl eponymní debut z roku 2010. Na svém místě totiž zůstal pouze zpěvák Harry Hess, jinak je celá sestava vyměněná. Za hudbou tedy již nestojí Dennis Ward, ale švédský producent (stejně jako klávesák a bicmen) Dennis Flores a (bas)kytarista Michael Palace. Na hostujících pozicích se pak pohybuje několik vokalistů, v čele s všudypřítomným Alessandrem Del Vecchiem.
Zřejmě není nutné dodávat, že se bavíme o hudební škatuli AOR a melodický hard rock, pročež je prezident Perugino něčím jako Ježíškem pro všechny příznivce tohoto stylu (viz např. jeho další akvizice Sunstorm, Cruzh, Palace nebo Cry Of Dawn). Parta kolem Harryho Hesse - jenž disponuje pro žánr dokonalým hlasovým zabarvením - svojí tvorbou plynule zajíždí do cukrkandlových tónů všech obdobných spolků, přičemž je možné říci, že se pohybuje na kvalitativní úrovni zmíněných Cruzh a zároveň je o kousek lepší, nežli Palace a Cry Of Dawn (rozhodně pak vítězí nad posledním příspěvkem Sunstorm). Druhou studiovku First Signal zdobí především autorská kompaktnost, která má za následek víceméně vyrovnaný a žánrově slušně nadprůměrný zážitek, v němž jsou kvalitativní odchylky mírné až neznatelné.
Půjdeme-li po méně zdařilé linii, můžeme si rýpnout do položek „Love Run Free“ a „Kharma“ s nijak zvlášť chytlavými refrény, potažmo kusu „Broken“, který zavání trendařským pop-rockem a jako takový by se neztratil ani na přísně komerční radiové stanici (což není míněno jako lichotka). Jakostně pevněji si stojí písně „Still Pretending“, „Weigh Me In“, „December Rain“ nebo „One Step Over The Line“, které lze zařadit k žánrovému standardu (což je míněno jako lichotka), no a vůbec nejlahodněji chutnají skladby „Love Gets Through“, „Minute Of Your Time“ a „Pedestal“ s celkově libým klenutím, v případě poslední jmenované rovněž se špičkovým a patřičně hlasitým chorusem, jako stvořeným pro živé vystoupení v nějaké obří aréně. Pokud se lyrické stránky týká, ta je opět ponořena v nejhustším milostném karamelu, jenž je přísně zapovězen všem realistickým diabetikům. Takoví si ale obdobnou muziku jen stěží pustí, tohle je záležitost pro nehynoucí idealisty, kteří se rádi nechávají hýčkat snovými představami s adekvátním hudebním doprovodem. A z tohoto pohledu funguje novinka Prvního Signálu naprosto spolehlivě.
|
