EXENEMY - The Choir of the Martyrs
Powermetalová smečka z Bangladéše? Když jsem viděl toto spojení, nemohl jsem odolat. Hned zkraje je nutné zmínit, že si pánové z Exenemy dokázali pohlídat zvuk, takže zde máme situaci, kdy parta z jedné z nejchudších zemí světa v tomto ohledu dopadla lépe, nežli spolky financované obřími labely (ano, ukazuji na vás, Twilight Force!). Ještě víc mě ale zaskočila samotná hudba, pro kterou je powermetalová škatule hodně těsná, přestože i zde zaslechneme řadu melodických vyhrávek nebo vokální linek. Většinou se ale střetneme s tzv. modernou, kdy z repráků vyhřeznou prog´n´corové riffy ala In Flames, grungeové vlny v podobě několika pomalých songů (např. „When Angels Sin“) a dokonce i industriál („Bibhishika“ - ano, pár frází je odzpíváno v rodné bengálšitně). Výsledný mix je rozhodně osobitý, avšak toto slůvko zároveň nemá daleko k přídavnému jménu „chaotický“. Většinou se není čeho chytit, a když už se objeví nějaký chytlavý motiv, rychle je ubit násilným vnikem autorské svévole. No a pokud na delší dobu utichne zmatečná vřava, je to zase nuda (viz grunge). Nejlépe zřejmě dopadla hned první skladba „MIA“, ve které se daří z rozmanitých ingrediencí vytvořit celkem chutný a chvílemi i šťavnatý ušní pokrm, jak však album postupuje, zábava téměř geometrickou řadou upadá. Jestli si tady někdo přijde na své, budou to modernisté, kteří v hudbě vítají kontra-harmonické tvary, melodici můžou jít rovnou o kapelu (recenzi) dál.
5/10
YouTube ukázka - celé album
RAVEN´S GATE - Blackstar Machinery
Při popisování debutu této španělské kapely jsem se rozplýval nad její sympatickou podobností s prvními alby Power Quest. Ta byla patrná nejen v osvěžujícím power-speedovém základu, ale zejména ve zpěvu Artura „Megamuerta“, jehož volátko silně připomíná Alessia Garavella. K druhé řadovce s názvem „Blackstar Machinery“ jsem tedy upínal nemalé naděje, avšak cosi se přihodilo v táboře španělském, neboť se jeho autoři jali bádat v jiných žánrových vodách. A není to úplně ku prospěchu. Oním novým prvkem se stala koketerie s temnějšími styly, které do hudby Raven´s Gate prostupují ve formě metalcorových riffů (avšak o takovou dávku, jako u výše zmíněné kapely zde nejde), elektroniky a občasného growlingu. Power-speed úplně nezmizel, už ale nehraje hlavní roli a značně ustupuje autorským hokusům pokusům. V nich pánové sice neselhávají, avšak stávají se kvůli nim běžnou a mnohem méně zajímavou kapelou. Na debutové skladby naváže jen několik písní, jako je úvodní jízda „The New Wave“, už v ní ale – v souladu s jejím názvem – zahrozí v sólové části stylové odbočky. Ty pak rovnou načínají následný song „Kill The Enders“, pořád se ale daří udržet jisté napětí, a to zejména díky líbivým klávesovým hrátkám. Slušnou chytlavostí zajiskří také položky „Powerlife“ (ačkoli vokální linky v bridgi znějí spíše nevábně) a „Nylibrium Fields“, ve které zazní přímočará power-speedová pasáž, prokládaná působivými atmo-synťáky. Na novém albu jsou ale zároveň ke slyšení tracky zhola průměrné, které neoslní vůbec ničím, což lze považovat za fakt nejsmutnější (viz kusy „In Love With A Shadow“ a „The Dance Of The Scarecrow“). Výsledkem je rozporuplné album s několika dobrými momenty, vysokým kladem zůstává zpěvákův projev a také dobrý zvuk, nicméně radost, kterou jsem měl (a stále mám) při poslechu debutu „Defying Gravity“, je víceméně pryč.
6/10
YouTube ukázka - Powerlife
MANDARA - Way Of Dreams
Jsou kapely, která vás navnadí už samotným názvem. Slůvko Mandara mi zní libozvučeně a příjemně, v případě těchto Maďarů na mě ale stejně dobře působí také obal jejich debutového EP, přičemž mohu říct, že pocitové asociace, které ve mně spolu s titulem „Way Of Dreams“ vyvolává, věrně kopíruje i samotná hudba. Ta staví na koncepčním příběhu o hledání smyslu života skrze duševní strasti, po instrumentální stránce ovšem neočekávejme zadumanou melancholii, tady je vítězné příběhové tažení již předem naznačeno v optimistických hudebních tónech, které se dají shrnout do škatule power metal se symfonickými prvky. Právě na nich si zakládá zakladatel a hlavním mozek kapely, Gergely Szabó, jehož klasické hudební vzdělání podobné hrátky v pohodě umožňuje, nejvíce se pak tento umělec vyžívá v klavírních preludiích, která připomínají tvorbu spolků Skylark nebo Icewind, což znamená jednoduché, ale maximálně náladotvorné černobílé vzorky. Gergely se sice občas v rámci zahuštění příběhové atmosféry pokusí o bezmála hororové motivy, jde ale o krátké „záblesky noci“, dominantní jsou pozitivní melodie, v čele s pěknými refrény, vyhrávkami a sóly, která malují podmanivé harmonické obrazy. Jde tedy o povedené, poslechové a časově velkorysé EP, jež je přitom pouhým závdavkem k plnohodnotnému albu, které by mělo vyjít na konci příštího roku. A přece se nakonec nelze nepozastavit nad jednou drobností, kterou je nikterak výrazný mužský zpěv. Velmi překvapivě proto působí pohled na sestavu kapely, jež čítá plných osm členů, z nichž vokální pozici zastávají rovnou tři pánové. Přitom ale nejsem svědky nějaké sborové hostiny, a pokud se atraktivity výrazu týká, chtělo by to zkrátka nalézt dalšího pěvce, který by kvalitou svého hrdla adekvátně doplnil (a ještě lépe nahradil) nijak zvlášť zajímavý vokální trojlístek.
7/10
YouTube ukázka - Embrace Your Dream
|
