Návrat k hudebním kořenům probíhá napříč metalovými žánry, nehledě na číslovky, které se právě vyjímají v kalendáři na stěně. Věcí neznalý jedinec by při poslechu alba „Too Heavy To Fly“ italské kapely Vanexa kupříkladu jen těžko uhádl datum jejího vzniku, jeho tipy by - zcela logicky - směřovaly někam k přelomu sedmé a osmé dekády minulého století. V tak hlubokém retru se totiž pětice muzikantů na své letošní novince vzhlíží, přičemž nejsilněji čerpá z novo-britské vlny, ale také z klasického hard rocku ala Led Zeppelin nebo Deep Purple. Celá záležitost nicméně začne dávat podstatně větší smysl při pohledu na vznik Vanexy, sahající až do roku 1979. A kdo jiný by měl mít právo na znovuoživování starých prvků, nežli kapely, které stály u jejich zrodu.
Italové však stihli pouhé tři desky, aby se v roce 1995 rozpadli. Reunion nastal před sedmi lety a dnes hodnocená fošna je jeho prvním kvítkem, přičemž z původních členů v sestavě figuruje pouze rytmická sekce, tedy baskytarista Sergio Pagnacco (mihl se i u power metaláků Labyrinth) a bicmen Silvano Bottari. Z noviců nejvíce zaujme jméno kytaristy Piera Gonelly, neboli principála výborné party Odyssea (a zároveň člena x-dalších spolků), výhrou pro Vanexu se ale stal teprve zpěvák Andrea Ranfagni, jehož stylově atraktivní a výrazově plné hrdlo znamená největší lákadlo Italů. O hudební složce se totiž mnoho zajímavého říci nedá a je ji možné vsadit do mírně nadprůměrné žánrové kolonky, když zřejmě potěší pravověrné old-school příznivce, ostatní nemají větší důvod se touto partou zabývat.
Pokud něco výrazněji absentuje, pak jsou to silné melody-motivy. Pánové nikam nespěchají a svolí maximálně k mírně svižnému tempu, jednoduché riffy kopírují prastaré vzory s neodbytnými bluesovými konečky, bicí ani basa nemají důvod se předvádět a vše dohromady zní jako takový lepší (a tvrdší) Katapult. Nejvíce jsem si užil položku "Kiss In The Dark", která ve své pozvolně gradující atmosféře a až větrné lehkosti svádí myšlenky k svobodné jízdě napříč americkým venkovem.
Je samozřejmě otázka, jestli přímočará chytlavost byla cílem autorů (vždyť už samotný titul "Too Heavy To Fly" něco takového vyvrací). Ti si hrají hlavně pro radost a zábavu, prostě nekonečná pohoda a ideální poslechová kulisa k nějaké poklidné činnosti. Tak to chápu já, může se však stát, že se mýlím a pánové lační po úspěchu. Takovým myšlenkám by nahrávala skutečnost, že Italové stvořili nikoli jeden, ale rovnou dva videoklipy (písně „Too Heavy To Fly“ a "Paradox"). To by se ovšem škaredě přepočítali (podobných spolků jsou stovky), lepší je držet se při zemi, přesně v takovém stylu, jakým to činí jejich hudba. Věřím proto, že původním záměrem návratu na scénu Vanexy byla pouze touha nezávazně se vydovádět na poli klasického hard rocku a heavy metalu. A pak složit „zbraně“ a jít zase oddaně domů ke svým manželkám, dětem a vnoučatům.
|
