Není úplně snadné rozklíčovat detailní souvislosti vedoucí ke vzniku staronového alba Cradle Of Filth. Deska „Dusk And Her Embrace“ byla připravena k nahrání v podstatě hned po debutu „The Principle Of Evil Made Flash“, pak ale nastaly problémy s vydávající firmou Cacophonous Records, načež se kapela rozdělila na dvě poloviny. Část s Dani Filthem (plus noví členové) byla ochotna vydat placku "DAHE" až po EP „V Empire…“ (1996), avšak již pod novým labelem Music For Nations. Šlo ale o malinko jinou verzi, ta originální ve skutečnosti na dlouhé roky spočinula „na pásce někde v šuplíku“, aby k jejímu oživení došlo letos, rovných dvacet let od vydání druhé desky CoF (a opět pod záštitou firmy Cacophonous Records, se kterými Dani obnovil spolupráci). Nelze tedy v žádném případě mluvit o pouhé re-edici (k té ostatně došlo již v roce 2012 pod labelem The End), jde o kompletní a plnohodnotný remaster „záhrobní“ kopie, a to se členy, kteří tvořili debutovou placku (kromě baskytaristy Robina Gravese, jenž v té době pracoval na svém projektu December Moon).
Očekávejme tedy nejen proházenou chronologii playlistu, ale také odlišnou stopáž jednotlivých položek, a sice ne dramatické, ale přece jen znatelné hudební rozdíly, jejichž hledání může být velmi zábavnou hrou pro každého fanouška známé verze. Základní feeling písní je víceméně totožný, např. s bicími se tenkrát téměř nehýbalo (zůstal i exkluzivní mluvený přednes Cronose z Venom), a přece mně nejednou přišlo, že poslouchám zcela nové dílo. Jen namátkou uvádím práci s klávesami v položce „A Gothic Romance“, jež ještě povyšuje už tak parádní a dodnes uhrančivou skladbu, kterou dále zdobí atmosférické orchestrace a hlavně maximálně působivé Daniho fráze. Principál vampýrů štěká slova jako vlk na tripu a lze mu jen těžko odolat (obdobně vrcholné pěvecké úseky zaslechneme také v kusech „Heaven Torn Asunder“ a „The Haunted Shores Of Avalon“). Když pak do neo-blackmetalové pařby vstoupí melodické paprsky, potažmo vokální přednes hostující (ale ve skutečnosti domovské) Sarah Jezebel Deva, je najednou jasné, proč „Dusk And Her Embrace“ neustále vzývají jak fandové kapely, tak širá kritická obec. Nicméně abychom jenom nechválili, instrumentální intermezzo „The Graveyard By Moonlight“ je zde víceméně zcela překopané, přičemž mně osobně mnohem více imponuje verze z roku 1996.
Nejdůležitějším diferenčním faktorem je ale samozřejmě remasterovaný zvuk (z dílny Scotta Atkinse). Zejména ten má zásluhu na plnosti nového zážitku, dodává muzice grády a potřebnou majestátnost. Díky němu se navíc dočkáme zajímavé skutečnosti, když si uvědomíme, že Cradle Of Filth poloviny devadesátých let nebyl tolik odlišný od pozdější tváře kapely, z jejíž "zaprodaných šminek" někteří jedinci Daniho neustále obviňují a vyžadují po něm „návrat ke kořenům“. Důvod jejich obliby starého materiálu ale může jít z velké části na vrub méně vytříbeného soundu, jehož aktuální pročištění dokazuje, že např. kompozice „A Gothic Romance“ nemá vůbec daleko k postupům, s nimiž pánové vyrukovali na albu „Midian“ (2000), případně že zvýrazněné thrashové úseky v „The Graveyard By Moonlight“ nesou totožné znaky s počinem „Nymphetamine“ (2004). Pocitově pak dokonce originál „Dusk And Her Embrace“ připomíná nejnovější desky kapely, takže je možné, že obliba prvních alb CoF opravdu vězí v archaicky zastřené produkci, která obestírala metalové tóny syrovo-melancholickým blankytem. I proto zřejmě někteří old-school příznivci oživení zásadní desky Crejdlů neocení a budou ji naopak okázale ignorovat. Já osobně jsem však za tento (staro)nový zážitek (v závěru okořeněný o dvě demo verze) rád a považuji jej za luxusní dárek, který v pohodě vyplní čekání na další řadovku kapely.
|
