Moravius se vrací a vydávají nové album. Zpráva, která těm, kteří dění kolem zpěváka Dalibora Halamíčka a kytaristy Petra Štraucha nesledovali, zní možná překvapivě (i přes to, že doba všemožným návratům přeje), ale o to příjemněji. Je pravdou, že o reinkarnaci tohoto power-speedového spolku se mluvilo už v polovině loňského roku, ale někdy je prostě potřeba dočkat toho správného času. Ten, soudě podle fyzického důkazu v podobě aba „Hope In Us“ i podle následujících slov hlavního hrdiny tohoto příběhu Dalibora Panthera Halamíčka, právě nastal.
Trvalo devět let, než u Moravius došlo ke druhé studiové nahrávce. Kam ses poděl na takovou dobu, věnoval ses nějakým způsobem stále muzice, a co tě přivedlo k nápadu na realizaci druhého alba Moravius?
Co se týče muziky, tak jsem se věnoval kapele Grog (a věnuju stále) a s Peťou Štrauchem jsme byli v kontaktu, on stále dělal nové věci, tak jsem se ním domluvil, že z toho uděláme druhé CD a trvalo to těch 7 let (smích) .
Ty jsi vlastně už v minulosti podobný návrat zažil, když jsi odešel ze Salamandry a zhruba dva roky na to jsi rozjížděl Moravius. Který z těch návratů pro tebe byl náročnější a v čem?
Tak náročnější byl asi tento druhý, protože finanční stránka je horší, než když jsem poprvé s Peťou dělal Moravius při mé práci v Anglii.
Kapel, kterými jsi v minulosti prošel, bylo víc, kdy jsi vlastně s metalem začal a co Tě k němu přivedlo?
S metalem jsem začal hned po vojně v roce 1986, když mi volal Láďa Vrba z kapely Barbarella, Citron a dnes NoToto, jestli bych k nim nešel zpívat do kapely Metan a s ním mám taky mou první desku s názvem „Cheerio“.
V čem je největší rozdíl mezi Daliborem Halamíčkem tehdy a nyní, změnily získané zkušenosti nějak Tvůj pohled na muziku, Tvůj přístup k ní? A v čem se podle Tebe nejvíc změnila za tuhle dobu hudební scéna?
Scéna se změnila tedy rázně, hlavně je více kapel a proto hodně konkurence, takže se dá hůř prosadit. Tím pádem se vše podplácí, a když chceš dělat koncert a nemáš za sebou nějakou agenturu nebo nejsi známý, tak hraješ za vstupné a ještě musíš zaplatit pronájem klubu. A pokud tě lidi neznají, tak je jasné, že přijde jen pár lidí a finančně projedeš. To je vlastně i odpověď na otázku mého pohledu a zkušeností v dnešní době. Smutné to je. Ale děláme hudbu stále rádi (smích) .
Ze sestavy, která natáčela první album Moravius, jsi zbyl sám, byť kytarista Petr Štrauch se na nové desce vydatně podílel. Když jsi začal uvažovat o novém startu Moravius, bylo jasné, že budeš muset dávat dohromady novou sestavu, nebo jsi zkoušel oslovit i muzikanty, kteří s Tebou tvořili i první album? A čím to, že nakonec je Petr Štrauch jen hostem a nikoliv stálým členem?
Uvažovali jsme s Peťou o tom, že oslovíme některé staré členy, ale ti už mají kapely anebo do toho nechtěli. Snažili jsme se dát dohromady sestavu, ale pořád jsme někoho hledali a nebo kluci dávali přednost jejich hlavním kapelám a neměli čas na zkoušky, natož na koncerty. I Petr to tak měl, tak jsme se domluvili, že desku vydáme jen my dva a já si kapelu postavím sám s tím, že pokud to půjde, tak Petr bude jako host. A stalo se (smích) .
Právě jste vydali album „Hope In Us“. Můžeš jej blíže představit? Čím bys na jeho poslech posluchače nalákal a v čem vidíš největší spojnice a největší rozdíly mezi první a druhým albem?
Toto albu nemá žádný příběh, jako mělo to první, ale muzika je stejně dobrá, ba i lepší (smích) . Na albu je řada překvapení, jak s hostem Tommy Reinxeed Johanssonem, současným kytaristou Sabaton, tak s dětským sborem Ko-Ko a songem pro podle nás nejlepšího muzikanta Tim Tolkkiho, až po symfonicky laděnou poslední píseň „Requiem“, složenou bratrem Petra Pavlem Strauchem.
Zprávy o tom, že Moravius připravují druhou desku, proskočily už někdy v první polovině loňského roku, takže doba příprav byla poměrně dlouhá. Čím to, že se ta doba takhle natáhla? Bylo nahrávání alba „Hope In Us“ pro Tebe něčím specifické, odlišné od nahrávání předchozích alb, na kterých ses podílel?
Bylo to odlišné dost. Byl jsem zvyklý nahrávat vše v jednom studiu a teď bylo málo času a taky přípravy jak dětského sboru, tak i textů a nahrávání. A to jsem ještě byl nachlazený a tak se některé věci přezpívávaly ještě v jiných studiích. No a tím se to natahovalo. I Petr měl málo času na nahrávání nástrojů a pak míchání…, prostě to trvalo dlouho, ale za to výsledek je myslím super. To ať posoudí posluchači.
Jedinou skladbu na desce, ke které jsi napsal hudbu, jsi nenazpíval sám, ale přenechal jsi ji hostujícímu Tommymu Johansonnovi. Skladba je to velmi chytlavá, proto by mě zajímalo, proč ses rozhodl nenazpívat ji a proč volba padla právě na Tommyho? Jak Tommy reagoval na tuhle nabídku, jaká s ním byla spolupráce?
Já ještě musím uvést, že kromě Petra nejsem jediný, kdo udělal na CD písničku, poslední věc „Requiem“ napsal Pavel Štrauch, Petrův brácha. Já jsem v „Don`t Waste Your Time“ chtěl zpívat, ale nebudu to Tommymu kazit (smích). Já ji mám nazpívanou s Grogem na CD „Maso z telat“, ale nebylo to ono a teď to má teprve grády (smích). Tommymu jsem napsal přes Facebook, protože se mi líbila muzika, kterou dělá, on mi kývnul na nabídku a nazpíval to. Je to normální férový chlap a dobrý kamarád, udělal mi video pro fanoušky, když nemohl přijet na křest, máme ho i na našich stránkách i na Youtube.
Těch desek, které máš ve své diskografii je celá řada. Můžeš z těch desek vybrat jednu, která je Tvému srdci nejbližší? A proč právě ta?
Je toho opravdu hodně, co jsem už nazpíval. Doteď byla pro mne nejlepší „Skarremar“ od Salamandry, protože je velmi dobře udělaná i nazpívaná a myslím že nejlepší, co v té době Salamandra měla. Teď nechci dělat reklamu novému CD „Hope In Us“, ale to je fakt hodně povedené, takže se dere na první místo (smích) .
Ptát se tě na to, které kapely máš rád, je asi zbytečné, o lecčems vypovídá skladba „For Timmo“, která zní tak silně Stratovariusovsky, že jsem v první chvíli řešil, co za cover jste si vybrali. Co tě oslovuje na téhle kapele, jak vznikl nápad udělat tenhle cover – necover?
Petrovi se vždycky líbily jeho věci i nápady. A mně taky. Tak Petr ahrál nějaké demo a já se toho hned chytil. A u této věci to šlo pak úplně samo. I když nám bylo jasné, že je to jak kopie Stratovarius a že nás za to i zpranýřují. Požádal jsem svou velmi dobrou kamarádku, zpěvačku kapely Red Bull Lucku Roubíčkovou, aby mi k tomu udělala text na Timovu počest, a výsledek si můžete poslechnout sami. Letos měl Timo padesát let, tak jsme k tomu udělali i videoklip, který je na našem kanálu YouTube a dostali jsme od Tima poděkování, kterého si moc vážíme.
Jak aktivní hodláte být s Moravius koncertě? Chystáte nějaké koncertní aktivity, spojené s propagací desky? Kde vás bude v blízké době možnost vidět?
Hoooodně aktivní! Prostě show s efekty musí být (smích) . Chystáme koncerty, jednáme už nejen o koncertech, ale i možné spolupráci s jednou hudební agenturou a samozřejmě se snažíme věnovat i propagaci CD. Ještě je těžké říct, kde nás bude možné v nejbližší době vidět. Nejlepší je sledovat náš Facebook nebo profil na bandzone, kde se budou koncerty objevovat.
Kolik času a energie investuješ do Moravius, máš čas věnovat se i něčemu jinému a je pro tebe odezva dostatečně naplňující?
Jelikož se musím něčím živit, tak po práci se kapele věnuji zbytek volného času, než jdu zase do práce a mám čas teď v zimě akorát přiložit uhlí do zásobníku u kotle a vybrat popel (smích) . Odezva začíná být velice dobrá a mám z toho radost. Na FB si nás přidávají lidé z celého světa a už první den od vydání jsme posílali desku do Los Angeles.
Je ideální doba na bilancování, když se ohlédneš za uplynulým rokem, která z událostí, a nemusí jít jenom o události hudební, pro Tebe byla tou nejzajímavější, a kterou bys naopak z hlavy nejradši co nejdřív vypustil?
Nejzajímavější bylo asi to, že jsem našel opravdu fajn lidičky do Moravius. Ani jsem ještě neřekl, kdo vlastně v Moravius hraje, takže sólo kytara Radek Dočkalík, kytara Jarda Novák, basa Zdeněk Jirčík, klávesy Lea Šedivá, na bicí s námi hrál první koncert a křest v Ostravě David Klement. A co se týká vypouštění z hlavy, tak nevím, co bych dodal, asi možný konec mých největších oblíbenců z mládí AC/DC.
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se Tě na to zeptal.
Každý chválí své dílo a já chci jen říct: Poslechněte si naše CD, ať můžete sami říct, jestli je dobré nebo ne a pak dejte vědět, samochvála totiž smrdí (smích) . Rádi vás uvidíme na některých našich koncertech u pódia pořádně hrozit nebo dávat, jak říkal Venca ve Slunce, seno… Kornuto (smích) . Takže hudbě zdar a metalu zvlášť!
|
