Kdo by to byl řekl, že vlk může být takové mírné, způsobné a spořádané zvířátko… Němečtí symfonici Visionatica svůj vstup na hudební scénu a debutové album „Force Of Luna“ charakterizují mottem „Ti, kdo zpívají s vlkem“. Název alba pak nepokrytě koketuje s lykantropií a kapela se ohání pojmy epický orchestr, mocné basy, co rozvibrují kosti, brutální kytarový sound, rytmy, které nabudí každého haedbangera, křišťálově čistý hlas s klasickými back-vokály, který trefí posluchače přímo do srdce a udělá z něj bezbrannou kořist. No, a když si tohle všechno začnete živě představovat, tak z brlohu vyleze roztomilé štěně, které má nepokrytou chuť se mazlit a hrát si zcela v duchu všech zaběhlých pravidel pro holčičí metal.
V porovnání s náporem těžko prostupné bombastičnosti, který na letošních albech předvedla Epica či Diabulus In Musica, je „Force Of Luna“ lehoučké album, které má přece jen než ke zmíněným spolkům blíž např. ke Xandrii či Within Temptation (zhruba někde v prostřední části časové linie jejich vývoje). Snad díky tomu, že je to první zářez v diskografii kapely, je podstatou tvorby Visionaticy samotná písnička. Všech osm kousků (nepočítaje v to intro „Visions“ vcelku neohroženě koketující se soundtrackovostí) je maximálně zpěvných, strašně snadno čitelných, nekomplikovaných a harmonicky uspořádaných. Dominantní je pochopitelně hlas zpěvačky Amory Avodem, která dělá daleko lépe, když sází na civilní výraz a šťavnatou barvu, spíš než na poletování ve výškách, ve kterých to občas (bohužel) vytáhne až na nahatě bezbranný tenoulinký hlásek (nejmarkantněji v první zpívané „Swamp Of The World“). Jak nebezpečné je pro Visionaticu vyjíždění ze zaběhlých schémat a postupů nejlépe deklaruje „Certainty Of Benevolence“, ve které se (pozitivní zjištění) Visionatica nejdříve přiblíží k náladám Edenbridge, aby (negativní zjištění) následně sklouzli k jakémusi ocásku, inspirovanému folklórem zemí dálného východu, který celkem naboří atmosféru. Stejně paradoxně působí duet v jinak povedené baladě (no jistě, piáno a flétna jsou nezbytností) „The Thorns, kde do své krátké sólové pasáže dokáže Michael Liewald (Winterstorm) nacpat tolik chytlavosti, že příliš snadno zastíní Amoru. Ve prospěch Visionaticy pak mluví povedený zvuk, dynamičnost a svěží provedení skladeb. Jednoduše řečeno - hodně čitelné album, sice těžící z cizích nápadů, ale tak nějak uvěřitelným a nevtíravým způsobem (klipovka „She Wolf“ je velmi reprezentativním příkladem).
Visionatica se na poli symfonického ženského metalu neztratí. Na jedné straně naráží na vlastně již standardní bariéru nulové originality, na straně druhé patří k té kategorii kapel, které k tomu již jednou objevenému přistupují zlehýnka, citlivě, střídmě, nepřeplácaně a všeobecně příjemně. Pokud vás cukrkandlově symfonický metal se sympaticky znějící zpěvačkou zajímá, je debut Visionaticy „Force Of Luna“ hodně dobrý tip.
|
