Charismatická dívka, která v sobě snoubí půvab lesní víly a kuráž ostré rockerky, tak bychom mohli popsat Lindsay Schoolcraft, která se do povědomí fanoušků asi nejvíce zapsala jako klávesistka a vokalistka temných Cradle of Filth. Není to však její jediné působení a (kromě dalšího projektu) se rozhodla rovněž pro sólovou dráhu. Jak se jí daří vše skloubit a jak vypadá její všední den? Nejen o tom jsme spolu pohovořili.
Lindsay, začněme od počátku. Co bylo tvou motivací věnovat se hudbě?
Hudba byla vždy velkou součástí mého života, takže se dá říci, že to bylo nevyhnutelné. Už od dětství jsem se hudbě věnovala s velkým nadšením a cítila jsem, že se tomu budu věnovat i v budoucnu, ale je pravda, že jsem hudbu nebrala vážně. dokud jsem nebyla teenager a dokud jsem nechtěla založit svou vlastní kapelu.
Inspirovala ses nějakou známou osobností?
Rozhodně ano. Je jich mnoho, někteří jsou dokonce mými dobrými přáteli. Inspirovali mě a velice silně motivovali. Kdybych jich měla vyjmenovat jen pár, byli by to Amy Lee, Bjork, Jonathan Davis, ale také mě motivovali osobnosti jako Jane Goodall, Frida, Alfons Mucha.
Stala jsi členkou několika kapel. Například Astroplex, Cradle of Filth a dále bych zmínil tvůj sólový projekt Schoolcraft. Jak vše stíháš zkoordinovat?
Astroplex byl boční projekt, ke kterému mě přizvala Herr Nox. V současné době jsem zapojena do tří hlavních projektů a vždycky je to tak nějak o balanci mezi nimi. Stejně dlouho, jako se snažím soustředit na jednu písničku v jednom okamžiku od začátku do konce, jsem stejně schopná postupovat kupředu a vždy se naladit na tu správnou notu.
Pojďme se podívat na tvé působení v Cradle of Filth. Jak ses do kapely dostala?
Kapela mě našla přes internet, když hledali nového klávesáka. Zřejmě jsem splnila jejich očekávání a teď jsem s nimi (smích).
Jak se v kapele cítíš? Ovlivňují tě témata jejich tvorby i v osobním životě?
Cradle of Filth byli vždy velkou součástí mého života. Vždycky jsem inklinovala k temné módě a umění. Metalem jsem vždy žila, takže myslím, že jsem byla utvořena k tomu, abych mezi ně zapadala.
Doslechl jsem se, že jsi vegan. Nemáš s tím v průběhu turné někdy potíže? Nebo jsou dnes organizátoři koncertů nakloněni v rámci cateringu i k veganství?
No, povím ti to takhle. Vždy existují nové výzvy, a to zejména v době, kdy lidé stále nemají ponětí, čím veganství může být. Občas přijdou dny, kdy cítím přímé souznění s cateringem a pak jsou jiné dny, kdy je to vážně hrůza. Ale obvykle mám s sebou svoje vega doplňky stravy a „Happycow“ aplikaci v telefonu, čistě pro jistotu (smích).
Vím, že máš velice ráda zvířata. Máš nějakého domácího mazlíčka?
Mám kocoura Maxe. Je to takový originální malý kámoš. Obvykle o něm mluvím jako o malém kočičím hajzlíkovi, protože to je to, čím ve skutečnosti je (smích). Je to takový komický, láskyplně nenávistný vztah, ale naučili jsme se na tom pracovat (smích).
Pojďme zpět k muzice. Když tvoříš hudbu, čím se nejčastěji inspiruješ?
Obvykle jsou mou inspirací zážitky z vlastního života, nebo i zkušenosti jiných. Nejlepší muziku tvořím v době, kdy se necítím zvlášť skvěle. Většinou to jsou věci, které mě nějak naštvaly a díky kterým se cítím smutná. A tohle se ve své muzice snažím osvětlit.
Jak bys popsala úroveň dnešní hudební scény?
Myslím, že v současné době existuje opravdu mnoho skvělých metalových kapel. Stačí se jen porozhlédnout. Když pak nastražíš své uši a tím je vyburcuješ k dalšímu tvoření, je zde vždy velká šance, že upadnou do stereotypu a nebo naopak začnou příliš přetvářet a vynalézat. Což vede ke vzniku nových stylů, které někdy jsou a někdy nejsou dobré.
Tak mě napadá, že na albu "Hammer Of The Witches" (Cradle of Fitlh) vystupuješ s čelenkou opatřenou parůžky. Co symbolizuje?
Chtěli jsme čarodějné téma a někde v tom vytváření jsem nalezla inspiraci v souvislosti s předky původních Američanů. Kmen, který jsem našla jako nejstarší měl v totemu jelena, což se mi líbilo a tak nějak mi to dávalo smysl, protože jelen symbolizuje důvěru a milost a já cítila, že to byly ty hodnoty, které jsem chtěla do tohoto alba vnést. Takže mi jelení čelenka na hlavě připadala jako dobrý nápad.
Jak bys posoudila vývoj kapely od jejího počátku v roce 1991?
Kapela prošla mnoha etapami. Byla tu spousta riskantních věcí, které fanoušci mohli přijímat rozporuplně. Myslím, že Cradle of Filth vždy tak nějak překonávali zažitou formu hudebního umění a stále spousta muzikologů není schopna zařadit nás do jediného hudebního žánru.
Pokud bys měla zvolit pět nejoblíbenějších písniček od Cradle of Filth, které písně by to byly?
"Honey and Sulpher", "Saffron´s Curse", "Lilith Immaculate", "Nymphetamine", "Born In A Burial Gown".
Jakou hudbu posloucháš ve svém volném čase?
V hudebním světě jsem měla vždy poměrně široké obzory a vždy záleží na konkrétním dni a na mé současné náladě. Jsem schopna přepínat kamkoli od black metalu přes trip hop a klasickou muziku až k lyricky psaným baladám, sem tam nějaké to staré country a čas od času tu a tam trochu té pop music. Zrovna teď poslouchám Kittie a Korn, ale ještě dnes večer bych mohla klidně poslouchat Bacha, nebo Lanu Del Rey.
Proč ses rozhodla právě pro klávesy a elektrickou harfu? Přemýšlela jsi někdy i o jiných nástrojích?
Umím taky hrát na kytaru a mám osmiletou zkušenost s basovou kytarou. Kdybych v průběhu své puberty věděla o heavy metalu něco víc, asi bych se s tou basovkou snažila více. V současné době bych chtěla pokračovat ve zlepšování své hry na piano, dále zapracovat na svém vokálu a věnovat se studiu hry na harfu. Zatím jsem se pro jiný instrument nerozhodla, ale možná se jednou vrátím k té hře na basovku
Máš nějaké zajímavé zážitky z turné?
Vždycky(smích)! Věřím, že jsem jedním z těch lidí, kteří prostě nemůžou mít normální den. Něco divného nebo nezvyklého se děje v mé přítomnosti prostě pořád. Řekla bych, že jsem schopná s tím žít, ale mám spoustu nekonečných historek o všech těch divných zážitcích a zkušenostech(smích).
A na závěr co bys vzkázala fanouškům z ČR?
Nekonečně mnoho díků za vaši přízeň a podporu. Znamená to pro nás téměř všechno a doufám, že vás brzy zase uvidím.
|
