Ze Španělska se v poslední době začal rojit nemalý počet kvalitních a hlavně anglicky zpívajících spolků. Do této kategorie spadají také novicové Darkblazers, kteří na konci ledna přišli s debutovým zápisem „Mutant Anthems“. U něj zaujme obal, jehož povedený vizuální motiv ovšem příliš neladí s vyloženě dětinským logem kapely a fontem zvoleným pro nápis titulu. A je pravda, že tato jakostní ambivalence je částečně symbolická i pro samotný hudební obsah, který v první polovině vládne silnou chytlavostí, jež se však postupem hrací doby vytratí téměř do ztracena.
Start úvodní položky „Garou (The Hungry Wolf)“, jež zazní po kratičkém a nijak zajímavém intru „Overture To Revenge“, protnou řízné heavy-powermetalové riffy, aby je postupně nadnesly melodické vyhrávky nebo progové prvky v sólové části. Španělé totiž nemají problém míchat různé subžánry (odtud nakonec pramení název alba), a tak se v kusu „Revolution Has Begun“ dočkáme – krom hitového refrénu – hardrockových nuancí, abychom byli v sólové části navazující titulky svědky groovy vibrací, arabských motivů, ale také thrashe a progu, kteréžto vlivy v okolí písně doprovází tanečně-dynamická rytmika ala Dreamtale. Neposlouchá se to přitom vůbec špatně, což platí i pro kompozici „Appearance Is Deciving“ s - pro změnu - přídavkem elektroniky.
Počínaje temně orchestrální skladbou „Falling Star“ ale začne tvůrčí invence mizet, nejprve nenápadně, když ještě v písni „Angelcider“ dokáže pobavit alespoň refrén, pak ovšem přijde trio skladeb, ve kterých působí skladatelský sešup téměř strašidelně. Polobalada "Staring At The Sun" jen tak nevýrazně plyne, track "The Arcadeborn" zaujme možná tak ojedinělým zrychlením a song "Stargazer" mně neuvízl v paměti vůbec ničím. Naštěstí tím Španělé nekončí, neboť tu největší chuťovku si nechali až na samotný závěr. Opus „Unequal Ways/Symmetric Souls“ oplývá vyloženě šmrncovním tahem (mimochodem připomínajícím zábavné energické hrátky nedávno recenzovaných Švýcarů Corona Skies), který definitivně dokazuje, že první část alba nebyla nějakým shlukem šťastných okolností, ale že ve španělských autorech opravdu dřímá nemalý potenciál.
K tomu připočtěme kvalitní zpěv zakladatele kapely Césara Yepese (který charakterem hlasu připomíná Marca Luponera z výborné, leč již neexistující finské party Altaria) nebo neméně zdařilý sound, jehož mastering hudebníci moudře svěřili do rukou zkušeného Miko Jussily a o nadmíru zajímavém debutovém počinu není pochyb. A pokud se v budoucnu podaří alespoň částečně zmírnit skladatelská rozpolcenost, můžeme se od kapely Darkblazers dočkat opravdu velkých věcí.
|
