HELLIAS - Eight Cardinal Sins
Polskou smečku Hellias bychom mohli považovat za jakousi obdobu tuzemského spolku V.A.R. Pánové už také na metalové frontě válčí nějaký ten pátek (vyjma šestileté pauzy z přelomu milénia), studiovek dohromady tolik nemají, přičemž jejich tvorba zajisté představuje zábavu pro tvrdé fanouškovské jádro, ostatní však nemají mnoho důvodů k důkladnějšímu zkoumání. Ledaže by v tomto případě někoho zajímalo, jak hluboko dosahují – pro katolicky ortodoxní Polsko – vnější provokativní znaky, jako je název kapely nebo obal či titul aktuální fošny. Z tohoto pohledu je ovšem hudební obsah až nečekaně krotký, pokud se týká thrash metalu, kterýmžto žánrem se pánové oficiálně zaštiťují, o ten zavadíme sporadicky (především v úvodní - a nejlepší - palbě „Devilish Circle“ nebo opusu „Judas The King“), zbytek je pak jakousi směsicí osmdesátkových heavy riffů, nejranější tvorby Slayer, a dokonce Rammstein, jejichž odérem je silně nasáklý titulní kus, nebo AC/DC, na které bůhvíproč odkazuje cover „Sin City“. Celkově to však za moc nestojí, opravdu dobrý nápad aby jeden pohledal, situaci pak nezachraňuje ani nevýrazný zpěv, potažmo častá – a obdobně nezábavná - vokální výpomoc některého ze spoluhráčů. Pokud se něco Polákům nedá upřít, pak je to postupně čím dál znatelnější průnik démonické atmosféry, která olizuje hudební tóny a nakonec věrně koresponduje s obecnou tematikou kapely. O nic alarmujícího ale nejde, ve středověku by možná pány postavili na hranici, dnes to však v zemi, ze které pocházejí a v níž se „beztrestně“ pohybují smečky jako Behemoth nebo Vader (potažmo poslanec, označující ženy za méněcenné), nepohorší snad už vůbec nikoho. Jak říkám, hudba pro věrné fans, ostatní můžou jít v pohodě o kapelu dál.
4/10
YouTube ukázka - Devilish Circle
SINATRAS - Drowned
Pohled na sestavu party Sinatras, kde každý z pětice muzikantů nese příjmení Sinatra, by mohl vytvářet dojem, že jde o rodinný klan, navíc s italským zázemím, takže – alespoň u mě – okamžitě nabíhají příjemné gangsterské asociace na seriál The Sopranos. Ve skutečnosti si pánové pouze upravili jména pro účely kapely, což nic nemění na tom, že jde o povedený nápad. Stejně zajímavě vyznívá také hudební složka, která brousí hrany několika subžánrů, jako je melodický thrash metal, groove, hardcore, death, metalcore, ale také grunge, jenž je nejvíce prezentovaný v pěveckých linkách zpěváka Fla Sinatry. Dočkáme se ale i harshe, growlingu a screamu, to podle aktuální intenzity instrumentálního podkladu, který umí vyloudit jak klidnější pasáže s pěknými melodickými sóly (např. vtipně pojmenovaná položka „Miss Anthropy“), tak rock´n´rollovou hravost („You Spin Me Round“), kytarově bohatou thrashovou kanonádu („Drowned“, „Blind Fury“, „Spiral Hell“), nebo blastbeatovou masáž s deathovými tornády („Something To Hate“). Z celkového pohledu jde o nadprůměrný příspěvek, u jehož poslechu je jasné, že pánové dobře věděli, co činí. A protože si dokázali pohlídat také zvukovou produkci, mají fanoušci upřednostňující výše zmíněný žánrový mix o zábavu postaráno.
6,5/10
YouTube ukázka - Spiral Hell
POWER TRIP - Nightmare Logic
V záplavě thrashmetalových novinek má druhá řadovka Amíků Power Trip specifický odstín, který se projeví okamžitě po spuštění alba. Netradičnost tvorby kapely charakterizuje jednak zpěv, jehož tlampačově prostorové snímání dodává skladbám přitažlivý punkový feeling, jednak zvuková produkce, která zastírá tóny industriálně-psychedelickým oparem, a to zhruba ve stylu devadesátkových Ministry. Do této zajímavé směsi jsou pak zakomponovány technické a velice nakažlivé riffy nebo pištivě ujetá sóla, to vše v tempu nekompromisně šlapavém, svůdně valivém, převážně však rychlém až bestiálním. Skutečně, když se rytmika agresivně urve z řetězu, jako např. v kusech „Firing Squad“, „Waiting Around To Die“ nebo „Crucifixation“, jde o živelný, výživný, ale hlavně nadmíru uhrančivý výplach. Album přitom funguje jako vojensky secvaknutá jednotka, která postupně obklíčí posluchače a chytrou taktickou strategií mu znemožní jakýkoli odpor. Výsledkem však není zabití, ale jakási forma Stockholmského syndromu, kdy se zajatci Amíků začnou chovat jako submisivní otroci, jejichž přáním nebude touha po svobodě, ale naopak co nejčastější opakování neurvalé hudební praktiky s názvem „Nightmare Logic“.
8/10
YouTube ukázka - Executioners Tax (Swing of the Axe)
|
