Kralupské Bratrstvo Luny představuje prapodivné těleso, kde vůdčí mozek R. X. Thámo píše texty a vše řeší organizačně a produkčně, zatímco samotný zpěv a hraní na nástroje za něj obstarávají jiní. Podstatněji se však jeví poznání, že mnohé z toho, co v době vzniku souboru zavánělo trapasem, se v posledních letech stále více daří posouvat na tu lepší stranu a z někdejšího hodně slabého odvaru XIII. století se tak stal jeho téměř rovnocenný souputník.
Loni završená dekáda působení na nepříliš početné scéně českého gothic rocku byla oslavena nejen třetím číslem gotických novin Trubadúr nebo třetím dílem Magické noci trubadúrů, ale také luxusně vyhlížející edicí dvou kotoučů, na nichž se nachází původní demo „Gotická duše“ z roku 2007, jeho nově nahraná vylepšená verze a několik čerstvých bonusů.
První disk nese název „Rudá růže“ a dále označení „Gotická duše 2006“, což je míněno jako vznik souboru i čas složení většiny nejstaršího repertoáru. Ten následně vyšel na páleném disku a aktuálně tak vychází podruhé, žel znovu včetně nedokonalostí v podobě občasných lupanců mezi skladbami. Na adresu nahrávky jsem roku 2009 napsal: „Nebohatou gotickou scénu obohatilo Bratrstvo Luny, prozatím však až příliš zalehlé tradičními žánrovými stereotypy, jak vidno nejen z textů, ale žel také z hudby. Nijak nevadí, že podklad je převážně samplovaný, mínusem je spíše neskutečná tuctovost a nevzrušivost vokálních melodií, jež sice docela solidně navozují potřebnou atmosféru, nicméně současně mají zjevnou tendenci nudit až uspávat. Lze-li někde hledat nápravu, pak především v nutnosti osvěžit a zpestřit muziku či zbavit se stylových klišé.“
Zvukově řídká, energicky mdlá a pěvecky zoufalá nahrávka žel ani po deseti letech od svého vzniku nepůsobí o nic lépe. Právě o to více, tedy při vědomí proběhlé další dekády, však překvapuje značný pokrok, který soubor od té doby učinil. Ten v průběhu času naznačila nejen jednotlivá řadová alba, ale potvrzuje jej i tato „opravná“ edice nejstarší tvorby, jež sice z prvního kotouče zní stále příšerně, jenže na tom druhém rozkvétá do dosud netušených barev.
Druhý disk se jmenuje „Modrá růže“ a nese podtitul „Gotická duše 2016“, což si lze vyložit tak, že obsahuje tytéž skladby jako první disk, navíc pak ve stejném pořadí, jenže v pozdějších verzích. Ve dvou případech jsou použity verze ze singlu „Nomen Rosae“ z roku 2008, jednou jde o bonusovku „Fantasmagorie“ ze singlu „Signum Diabolicum“, vyšlého současně s albem „La Loba Ante Portas“ z roku 2011 a čtyřikrát jde o zbrusu nové snímky. Všechny tyto nahrávky jsou vesměs muzikantsky vyspělejší, zvukově žhavější a oživeny o kytary či jiné nástroje natolik aranžérsky bohatší, že kdysi hodně nepřesvědčivé písně posouvají do působivějších poloh.
Aby se však jen nepřipomínaly a nevylepšovaly podprůměrné začátky, bonusově jsou zařazeny dvě novinky a další dvě speciality. „Největší z pierotů“ je až nebývale přiostřená, hitově silná a mocně gradovaná skladba, které skvěle sekundují snad ještě tvrdší a důraznější „Valkýry se bojí“. Pro obě písně platí, že se opravdu povedly a lze je zařadit k tomu naprosto nejlepšímu, co kdy tento soubor zplodil. Někde tudy cesta rozhodně vede. Zaujme také „Vampyrismus psýché“, původně song z alba „Goethit“, který nově nazpíval Petr Štěpán a celý zní tak, že pokud jej některý český gothicrockový fanoušek uslyší naslepo, bude jej považovat za novinku od XIII. století. Závěr pak obstarává cover „Pochod hrdinů“, naznačující, jak by punková legenda Hrdinové nové fronty mohla znít v současné době, tedy s mnohem lepším zvukem než kdysi, ale přesto blížící se nepřekonatelné atmosféře doby vzniku původních nahrávek. Celkově vzato pak hlavně tyto bonusy slouží coby jednoznačný důkaz, že kapela stále roste a od bídných počátků se výrazně zlepšila.
Oba disky se nacházejí ve skvěle vypadajícím čtyřpanelovém digipacku, v jehož útrobách lze nalézt i obsáhlý booklet, kde je se značnou pečlivostí zachyceno vše podstatné. Nechybí zde úvodní slovo, údaje k nahrávkám, citace z recenzí, texty písní, diskografie, koncertní plakáty, rekapitulace dosud realizovaných kralupských Magických nocí trubadúrů a gotických novin Trubadúr, ale dokonce také překvapivě vstřícné reakce Petra Štěpána k jeho podílu na nahrávce a oné coververzi, k nimž se on jinak, tedy podle slov v knižní historii HNF, staví odmítavě. To vše je zachyceno v tematicky trochu kýčovité, ale oku lahodící a žánrově dobře pasující grafice.
Hodnocení:
CD 1 – 3/10
CD 2 – 5/10, bonusy – 7/10
provedení edice – 8/10
|
