O In Mourning se povídá, že převzali pomyslné žezlo nad vládou progresivnímu doomovému melodeathu od známějších krajanů Opeth. Pětice ze švédského Falunu v čele se zpěvákem a kytaristou Tobiasem Netzellem stihla za svou kariéru vydat čtyři alba s pravidelným rozestupem dvou let, vyjímaje toho posledního, na které jsme si počkali dvakrát tak dlouhou dobu. Nahrávka „Afterglow" navazuje na svou předchůdkyni „The Weight of Oceans" a dochází na ní k personální změně, neboť za bubny usedá Daniel Liljekvist z kapely Katatonia.
V otvíráku „Fire and Ocean“ vše šlape na výbornou. Od energických bicích přes hutné kytarové riffy až po silný chraplavý growling, zasazený do jemných melodických linek. A tak tomu bude i nadále. O tom, že „Afterglow“ není deska nějak náročná na poslech, avšak na poslech z rychlíku to také není, svědčí následující, nejdelší skladba alba, „Grinning Mist“. V „Ashen Crown“ se pak, stejně jako v „Grinning Mist“, setkáváme s něžným, po duši hladícím, čistým vokálem, který je příjemnou změnou mezi jinak poměrně monotónním growlingem. Tím neříkám, že by na vokálech bylo něco špatně, spíš naopak, jsou silnou stránkou alba a hltám je plnými doušky, jen ničím zásadním nepřekvapí. Až dojemně melodická „Ashen Crown“ je velmi příjemným zážitkem a pro klidnější melodeathovou skladbu, ukázkovým vzorem vystřiženým z učebnice o progresivním melodeathu, ji považuji za jeden z vrcholů alba.
Až extrémně klidné intro, kterým začíná „Below Rise to the Above“ a posléze chytře zvolené změny tempa s mnoha zajímavými momenty mohou trochu překvapit. Té již zmíněné učebnice se chlapi ale drží zuby nehty a v rámci žánru předvádějí nadprůměrný výkon, díky němuž na vrcholku alba zůstáváme. Fanoušky svižnějšího klasického švédského melodeathového zvuku potěší pasáž někde uprostřed písně „The Lighthouse Keeper“, škoda jen, že je příliš krátká.
Vedle (nebo možná i lehce nad) „Ashen Crown“ a „Below Rise to the Above“ přichází poslední významný moment alba. Krásné melodie, propracovaná rytmika, growlingy ve více polohách, nádherný čistý zpěv, napínavost, to nabízí přes osm minut dlouhá „The Call to Orion“. Takhle má progresivní melodeath šmrncnutý doomem vypadat! Album „Afterglow“ uzavírá eponymní (a zároveň nejkratší) píseň na albu, nesoucí se ve velmi doomovém duchu, připomínajícím finské Ghost Brigade.
Přestože In Mourning mají bezesporu svoje kvality, je pochopitelné, že někoho může jejich melancholická nálada nudit. Co si budeme povídat, debutovka „Shrouded Divine“ a následující hardcorem říznutá „Monolith“ jsou na tom s rozmanitostí lépe. To, že si tito Švédové jedou svoje a neodvážili se (nebo se nechtěli) pustit do něčeho nového, co by album okořenilo, může ale někdo vnímat jako pozitivum. Vzhledem k tomu, že Tobias Netzell společně s kytaristou Björnem Petterssonem aktuálně pracují na debutu pro svou novou kapelu Antarktis (možná se nějaké odvážnější kroky chystají právě tady), je pravděpodobné, že si na další dílo In Mourning zase chvíli počkáme. Já si ale počkám ráda.
|
