Jedna z nejvýraznějších smeček novodobého thrashového boomu letos přichází s novinkou „Conformicide“. Lídr kapely, zpěvák a kytarista David Sanchez, jeví už delší dobu sympatickou tendenci poodstoupit od přímočarých old-schoolových sypaček, prezentovaných např. songem „Time Is Up“ ze stejnojmenného alba, a vnést do hudby Havoku osobité a kompozičně vrstevnatější prvky. Aktuální fošna na tuto progresivní autorskou linii plynule navazuje, přičemž tentokrát je tvůrčí vize ukotvena - oproti minulému zápisu "Unnatural Selection" - v o něco pevnější a kvalitnější hudební tvar.
Je ovšem třeba si na něj chviličku zvykat. Skladby jsou v souladu s výše napsaným tempově rozmanité, instrumentálně spletité a ne vyloženě stvořené pro konstantnější pařící zápřah, což nemusí být každému po chuti, a to zejména při velmi častých koncertních vystoupeních kapely. Aktuální tvorba Havoku vyžaduje větší soustředění a jako taková se lépe vychutná doma v obýváku. Pokud se naopak něco vyloženě hodí pro živé show, pak je to přednes agilních proti-politických textů, ke kterým ještě Sanchez rád přidá úvodní slovo. Ale protože tak činí chytře a s uvěřitelným zápalem, není trapný a naopak dokáže sugestivně strhnout.
Pak je ovšem potřeba pořádně hrábnout do strun a okamžitě rozjet hutnou rytmickou masáž, kteréžto nároky splňuje jenom zlomek nových songů. Určitě mezi ně nepatří úvodní štych „F.P.C.“, kde na pomalý akustický rozjezd naváže „jamující“ baskytara, šeptaný Sanchezův zpěv, jenž zde mimochodem připomíná Dave Mustainea tak silně, že snad nemůže jít o náhodu. Rozvážný úvod však postupně utnou groovy rytmy, které připraví půdu pro zběsilou punkovou honičku. A nutno zmínit, že právě v takových momentech jsou Amíci nejuhrančivější, člověk má okamžitě chuť začít dělat zlověstné grimasy a hrozit na celý svět. Riffově nasekaná dvojka „Hang ´Em High“ k tomu zavdá ještě větší motivaci, Sanchez zde navíc začne nakažlivě frázovat, což mu ostatně šlo vždy a nejinak je tomu na novém albu. Mezi pěvci pak se svým specifickým ječákem patří do úzké žánrové špičky.
Vysokou laťku kvality ještě navýší dvojice položek „Dogmaniacal“ (s opět silným otiskem Megadeth) a „Intention To Deceive“, obě s pečlivě budovanou stavbou, vynalézavými technickými riffy i pištivým, resp. melodickým sólem. Následný kus „Ingsoc“ startuje zábavné škádlení bicích s kytarami, další dění skladby nicméně nepůsobí až tak vychytaně, což platí také pro věc s názvem „Masterplan“, která navíc v prostřední fázi vykrádá Kreatorovskou pecku „People Of The Lie“. Něco tak okatého přece nemá Sanchez zapotřebí. V posledníchh třech flácích se ovšem pánové zase vytáhnou, ať už jde o parádní vybíjenou „Claiming Certainty“, příjemně kousavou – avšak nakonec přece jenom zbytečně protahovanou – skladbu „Wake Up“, nebo závěrečný nátisk „Circling The Drain“ s nápaditě dynamickou strukturou, opět funkčními melody sóly či hravou funky baskytarou. Tu mimochodem obstarává novic Nick Schendzielos (Job For A Cowboy) a jeho mistrovství patří mezi nepřeslechnutelné klady této desky, která v záplavě thrashmetalových novinek obstála se ctí, přestože osobně se k ní budu vracet méně častěji, nežli k jiným žánrovým počinům z posledních let.
|
