Ani ne rok po vydání EP „Daphne“ přicházejí brazilští Ruins Of Elysium se svou debutovou deskou „Seeds Of Chaos And Serenity“. Skupina kolem zpěváka Drakea Christensena si libuje v symfonickém metalu a už minulé EP ukázalo, že v tom nejsou vůbec špatní. Ruins Of Elysium rozdělili album na dvě zásadní části. První půlka je složená z různých skladeb, ta druhá pak patří pětidílné suitě, jenž nese jméno celé desky. V textech se zaobírají čarodějnictvím, klasickými fantasy tématy, ale také i LGBT tématikou. Což člověku může napadnout už při pohledu na promo fotografii.
Hodně věcí u Ruins Of Elysium zůstalo stejných jako u minulého EP. Hudební výraz se takřka nezměnil, pořád tu najdete klasický power metal ve středním tempu, okořeněný pořádnou dávkou orchestrací a Drakeovým vokálem, který se pohybuje od řekněme obvyklého zpěvu až k operním výškám. Úvodní „Kama Sutra“ nabídne arabské motivy, které tu fungují překvapivě dobře. Rovněž zazní i ženský zpěv. „Shadows Of Colossus“ chce znít velkolepě. K tomu ji chybí silnější zvuk, a také přebývá příliš dlouhý orchestrální úvod. Ve skladbě se potom střídají velmi pěkné momenty, ale také ty, u kterých si řeknete, že je to pořád stejné jako ostatní skladby. „Serpentarius“ pokračuje v pohodové atmosféře a přidává opravdu krásnou melodii, symfoničnost a dobře znějící sbory. První skladby mají společné to, že příliš nekoušou, ale nabízí příjemný poslech a kvalitní melodie.
„Beyond Of The Witching Hour“ konečně trochu přitopí pod kotlem a ze všech skladeb na desce je nejmetalovější. Dokonce zazní i blast beaty a growling. Nic světoborného, ale nahrávku to rozhodně oživí, Ruins Of Elysium prostě občas rádi přidají nějaké extrémně metalové koření. Na druhou stranu, tímto se kapela prezentovala už na EP.
Přiznám se, že jsem od pětiskladbové suity čekal něco opravdu epického. Kapela se opravdu snaží, jenže naráží na jeden velký problém. Tím je roztahanost. To ale platí pro většinu desky. Skladby mají kolem sedmi osmi minut, což rozhodně není třeba. Při poslechu máte navíc neodbytný pocit, že kapela se opakuje. Přibylo sborů, nechybí občasné odbočení k extrémnímu metalu a opět uslyšíte i ženské vokály. Dobré nápady tu jsou a rozhodně je co poslouchat. Ale je ohromná škoda, že kapela více neškrtala a neudržela stopáž v rozumné délce.
Pro fandy symfonického power metalu by mohli být Ruins Of Elysium dobrou volbou. První půle desky je nadprůměrnou záležitostí. Bodové hodnocení nahrávky srazila dolů především přepálená stopáž, roztahanost a opakování se. Věřím, že by to příště mohlo být lepší.
|
