STORMHAMMER - Welcome To The End
Německá kapela Stormhammer odhaluje stylový záběr již svým názvem. Tohle přece nemůže být nic jiného, nežli heavy a power metal, nejlépe v organické kooperaci, kdy zvonivé riffy občas uvolní nějaká pěkná melodická vyhrávka. Na šesté řadovce „Welcome To The End“ takovou muziku opravdu uslyšíte, přičemž vás asi nezachvátí náhlá touha napsat si autorům o autogram, zas tak výjimeční nejsou, nelze jim však upřít schopnost složit žánrově obstojné skladby, které se poslouchají úplně v pohodě, s tím, že nejednou dokážou zaujmout i na vyšší, nežli mírně nadprůměrné úrovni. Sympatický je např. melodický podklad, který tvoří zeminu pro položky jako „Northman“ či „Secret“, slušně baví také rychlé příspěvky „The Law“ a „Road To Heaven“, potažmo temnou melancholií potáhlá kompozice „Spirit Of The Night“, nebo naopak hitovým feelingem načichlý flák „Into The Night“. Existují zde však i překážky, které brání pohodlnějšímu průchodu tímto počinem. Mezi ty menší patří zpěv Jürgena Dachla, který nepatří mezi rozené pěvecké mistry, nicméně sympatickou snahou o více poloh (v songu „Soul Temptation“ např. evokuje Mile Petrozzu z experimentálního období Kreatoru) leccos zachraňuje. Daleko zásadnější problém číhá ve stopáži nahrávky, která činí hodinu a pět minut, a to je opravdu nemile velká nálož, protože jak už bylo naznačeno, Němci nedisponují talentem, jenž by jejich skladby dával na roveň solených buráků, u kterých nevíme, kdy přestat. Rozumně dávkovaná "ochutnávka" ale myslím neublíží vůbec nikomu.
6/10
YouTube ukázka - Northman
CROMONIC - Time
Cromonic jsou novou švédskou partou, přičemž hlavní zajímavostí je, že ji založila dvojice hudebníků spojených s relativně známou kapelou Freternia, konkrétně (dnes již jejich bývalý) kytarista Patrik Von Porat a hlavně zpěvák Pasi Humppi, jehož hlasové zabarvení je natolik specifické, že lze Cromonic v pohodě považovat za přímého následovníka Freternie, která sice ještě oficiálně funguje, nicméně plnohodnotnou studiovku nevydala již patnáct let. V tvorbě Cormonic navíc není tolik patrná kvalitativní rozpolcenost, jež je ke slyšení na dvou albech Freternie. Všechny skladby debutu „Time“ jistí pevný a zkušenostmi prověřený autorský rukopis, který nedovolí žádné z nich upadnout do šedi obyčejnosti nebo dokonce nudy. Některé naopak vyloženě vynikají, což je rovnou případ dvou úvodních položek „Another World“ a „Time“, které na svižné rytmickém podkladu staví velmi poslechový heavy a power metal, s povedenými sóly a nápaditými vyhrávkami, jež v případě první jmenované písně tvoří velmi zajímavou nástavbu a ve druhé díky nápadité dynamice upomenou výtečnou prvotinu kapely Ultimatium. Další skladby alba jsou na tom – s drobnými výkyvy – velmi podobně, o „Paradise“ pak můžeme mluvit jako o svěžím a nadmíru příjemném hitu. Za zmínku stojí také bonusovka „Dragonsong“, což je cover zřejmě nejpůsobivější písně Freternie, když pokaždé strhává skvostným melodickým motivem, jenž celou kompozici ohraničuje. Proto je trochu s podivem, že v případě nové verze bylo jeho závěrečné znění zkráceno, a ani celkově o coveru není možné mluvit jako o vyloženě hodnotném, neboť mu chybí část tehdejšího kouzla, kterému navíc časový odstup odebral zlatavou nostalgickou patinu. Jinak lze ovšem debut party Cromonic jenom chválit a zároveň doufat, že na studiového následovníka nebudeme muset čekat jednu a půl dekády.
7/10
YouTube ukázka - Paradise
DRAGONY - Lords Of The Hunt
Rakušané Dragony na letošek přichystali EP „Lords Of The Hunt“. Na rozdíl od jiných spolků jej přitom pojali velkoryse a kromě dvou nových písní nabízejí několik dalších vychytávek, včetně videoklipů, se kterými se celková stopáž nahrávky napnula k padesáti minutám. Máme tak k dispozici atraktivní průlet desetiletou historií kapely, včetně hezky naspídované demo verze songu „Wings Of The Night“ z roku 2008. Na EP dále uslyšíme nově nahrané položky „The Longest Night“ a „Alcador“ z prvotiny „Legends“ (2011), kterým lepší zvuk jenom prospěl (stejně tak minutové zkrácení u první z nich), případně hravě nápaditou karaoke variaci songu „Shadowrunners“ z předloňské fošny „Shadowplay“. Pak zde nalezneme studiové bonusovky „Sparta (Elegy Of Heroes)“ a cover song starého popového hitu „The One And Only“, jejichž hodnota se odvíjí podle toho, zdali jste si koupili (ok, tak stáhli) albové verze s nimi nebo bez nich. Sám za sebe přiznávám, že druhou jmenovanou nemusím slyšet znovu, naopak „Spartu“ nemám tolik naposlouchanou, a proto si s chutí užívám její dynamické pasáže v čele s chutně nadýchaným refrénem. Dvojici nových příspěvků "Lords of the Hunt" a "Call of the Wild" jsem si úmyslně nechal na konec, neboť jde o takzvanou třešničku na tomto symfo-powermetalovém dortu, kdy rakouští autoři dokazují, že nic nepozbyli ze své předešlé formy, naopak ji potvrzují tak kvalitním způsobem, že je na místě nemalé očekávání třetí plnohodnotné studiovky. Epicko-hymnický feeling, kontrastně zklidněné sloky, pochodově výpravné refrény, všeobjímající optimismus (na němž má největší podíl libě přívětivý hlas zpěváka Siegfrieda Samera) a samozřejmě bohaté orchestrální aranžmá i trocha prvoplánové přeslazenosti, to vše stále zůstává přednostmi této kapely, která v současnosti patří mezi nejlepší zástupce inkriminovaného subžánru.
7,5/10
YouTube ukázka - Lords Of The Hunt
|
