V průběhu let dokázali třikrát změnit název kapely. Vzhledem k tomu, že ten současný zvolili až po příchodu zpěváka Sammyho Salminena, který z té dávné sestavy už jako jediný stále působí ve finské Ancaře, jsou ty předchozí dva názvy jen jakousi statistickou poznámkou v historii. Pravdou však zůstává, že Ancaru provází nejen změny názvu, ale i výrazný posun ve stylovém výrazu. A ačkoliv ta novodobá historie skupiny čítá už plných dvaadvacet let, nejde o žádný plynulý a přirozený vývoj, Ancara se mění skokově a v závislosti na tom, kdo zrovna dělá Sammymu Salminenovi společnost. Poměrně hutný heavy sound prvních dvou alb, vydaných během pouhých patnácti měsíců, se zjemnil a poměrně zesládnul s příchodem kytaristy Tuomase „Garyho“ Keskinena a výsledkem bylo před osmi lety vydané album „Chasing Shadows“, nejnápaditější album, které má Ancara na kontě. Jenže během následné devítileté studiové pauzy odešla nejen metalová rytmická úderka bratří Rajalových, odešel i hračička Keskinen a nově vybudovaná sestava má zcela zjevně jiné chutě, než předchozí parta. A i když samotná Ancara se aktuálně označuje jako alternativní hard rocková kapela, její cesta ji letos zavedla snad až kamsi na území poměrně odvážného popu.

Ačkoliv v průběhu let se Ancara mění stylem přískokem vpřed, na albu se víceméně drží plynulého přechodu. Příznivci ostřejšího výrazu určitě budou odvázání z úvodního „The End (Easier Than Love)“. Právě zde zní Ancara z celého alba nejagresivněji, skladbě vévodí hodně temný a ostrý riff, hrubé kytary a slušně vyhrocený zpěv, klávesy velmi smyslně zahušťují atmosféru. Ancara zde působí velmi moderně a přitom tak, aby dokázala rockové příznivce parádně navnadit. Následující „Wake Up“ už staví na daleko uvolněnější a rozvernější melodii, lehoučké vokální lince a nasládlém refrénu, ve kterém Salminen občas ťukne (zdaleka ne naposledy) do výškařských manýrů popových A-ha. S každým dalším krokem se pak Ancara pomalinku vzdaluje klasické rockové podstatě. „Feeding The Fire“ je ideální ukázkou toho, jak se Ancara vypořádává (či pere, záleží na úhlu pohledu) s propojováním rockových a popových šlahounků, v „Ending Mode“ už se díky nasládlým vokálům a měkkounké rytmice posuneme k tanečně líbivému soft-rocku, v „The Warmth“ už vládne (bohužel, v tomto případě docela plytká, naštěstí to je jev poměrně ojedinělý) popina.

Ancara tvrdě (pardon, vlastně docela měkce) útočí na mainstream. S dobře nazvučenou deskou, pohodově suverénním Salminenem a cestou jak na dětské klouzačce – začnete na vrcholu a pak už nezadržitelně svištíte dolů, kde už ta varianta hard roku je přece jen příliš alternativní.

www.ancarasite.com

YouTube ukázka - The End (Easier Than Love)

Seznam skladeb:
1. The End (Easier Than Love)
2. Wake Up
3. Feeding the Fire
4. Changes Come
5. Ending Mode
6. Child of the Sun
7. Perfect Enemy
8. Incomplete
9. The Warmth
10. Garden of Chains
11. Better Man

Sestava:
Sammy Salminen - zpěv
Juha Wahlstén - kytara
Toni Laroma - kytara
Toni Hintikka - baskytara
Rale Tiiainen - bicí

Rok vydání: 2017
Čas: 42:57
Produkce: Jimmi Westerlund, Erno Laitinen
Label: Concorde Music Company
Země: Finsko

Diskografie:
2006 – The Dawn
2007 – Beyond The Dark
2009 – Chasing The Shadows
2017 – Gardens Of Chains

Související články

Foto: archiv kapely