CHRONOSPHERE - Red n Roll
Řekové Chronosphere jsou zpět s třetí studiovkou. Tu předešlou jsem za pomoci školní terminologie zařadil mezi díla, díky kterým pánové absolvovali thrashmetalovou základku, a to ještě s odřenými kytarovými hmatníky. Autoři byli tenkrát silnější v předmětech jako tělocvik (nasazení a energie) nebo hudebka (řemeslo), pokud však přišla na řadu matematika (logická promyšlenost písní), nebylo to až tak slavné a z celkového pohledu album „Embracing Oblivion“ tvořilo jednolitou a ne dvakrát atraktivní masu. Mezitím se Řekové zřejmě neflákali a tři „učňovské“ roky, které dělí druhou řadovku a novinku „Red n´ Roll“, zvládli s úspěchem. Nejenom, že zůstali dobří ve výše zmíněných disciplínách, zároveň se jim podařilo učinit jistý pokrok ve svých dříve slabších oborech, pročež mají aktuální skladby pevnější ukotvení a zároveň disponují o něco větším tahem. Pořád ovšem nejde o tak dramatický posun, který by autory vyšvihl na roveň skladatelů z Amken, War Device nebo Suicidal Angels (abychom zůstali ve stejné destinaci). Po zlověstném – avšak zbytečně dlouhém - intru „Alu Card“ následuje rytmická smršť, která zpomaluje pouze minimálně, naopak do hry ještě občas vlítnou blast-beatové (a celkem zbytečné) pasáže. Jinak jedna palba střídá druhou, technicky vytříbené riffy jsou vedle thrashe stejnou měrou naloženy v punkovém, heavíkovém a částečně thrash´n´rollovém láku, do toho pravidelně zasahují – nejednou velmi pěkné a nečekaně melodické – sólové vyhrávky, což je zábavné tak do šestého fláku „The Force To Put An End“, poté začne jít zavedené schéma malinko na nervy, čemuž zavdává příčinu také nijak záživný zpěv Spyrose Lafiase. Co dodat? Učňák mají pánové za sebou, nyní nezbývá, než čekat, zdali zůstanou na svém, nebo budou pokračovat ve vzdělávání a příště nám třeba naservírují desku ocejchovanou maturitním štemplem.
6/10
YouTube ukázka - Picking Up My Pieces
LICH KING - The Omniclasm
To Amíci Lich King zmákli maturitu již na přelomu uplynulé desetiletky, kdy nahrávali jedno album za druhým, přičemž jim vše šlo náramně od rukou, noh i hlav. Pak přišla pětiletá pauza, vyplněná pouze několika singly a jedním EP, letos se parta Lich King vrací zpět, a to v plné síle a kráse! Tohle je crossover thrash vysoké jakosti se vším, co k němu patří, včetně rytmické dynamiky, drtivých kytarových nájezdů, tempové akcelerace, ale i melodických vsuvek nebo tematicky přesně podchycených textů a srandiček typu „Crossover Songs Are Too Damn Short“, kde si pánové utahují z part jako Insanity Alert nebo M.O.D., jejichž songy mnohdy netrvají déle než pár sekund. A je pravda, že většina ostatních položek novinky „The Omniclasm“ nejde pod tři minuty, přičemž nic neztrácí ze svého náboje, když autoři neustále přicházejí s atraktivními nápady a riffy, snad s výjimkou nejdelšího štychu „Civilization“, který na více než sedmiminutové ploše přece jenom malinko ztrácí dech. Jinak ale zcela platí, že pokud patříte mezi fanoušky stylu, nemusíte váhat ani vteřinu, novinka Lich King zabírá na první dobrou (a s dalšími poslechy jenom roste), při palbách jako "Preschool Cesspool", "Our Time To Riot“, „Offense“ nebo „Lich King VI: The Omniclasm“ pak nelze žasnout nad jejich strhující thrashovou intenzitou. Nová fošna Amíků mě bere víc, nežli nedávný příspěvek Iron Reagan, nyní jsou na tahu další mistři stylu Municipal Waste, jejichž novinka vyšla shodou okolností právě včera!
8/10
YouTube ukázka - Preschool Cesspool
ASSAULTER - Meat Grinder
Z Itálie se v poslední době hrne jedna dobrá smečka za druhou, mezi nejnovější party, které vydaly debutovou fošnu, patří také čtyřčlenný spolek Assaulter. Album s úderným názvem „Meat Grinder“ pokračuje v dnes tolik oblíbené těžbě thrashové zeminy osmdesátých let, přičemž Italové provádějí hloubkové vrty hlavně na americkém území v legendární oblasti Bay Area, kde je to sice jedna vytěžená díra vedle druhé, což však nijak nedeprimuje bezpočet nových „horníků“, kteří s neutuchající vášní fárají na úplně stejných místech a kráčí přesně v těch stopách, jež protlačily těžké boty mistrů z důvěrně známých skupin v čele se Slayer. Právě odkaz této kapely je v tónech Italů nejmarkantnější, např. ve zlověstných nájezdech nebo zběsilých kytarových sólech. Nicméně i když je tato inspirace velmi znatelná, naštěstí nepřesahuje – aspoň většinou - úroveň bezduché kopie a pouze nakopává Italy k pořádně vášnivému a často i silně nakažlivému výkonu. Skladby šlapou jako hodinky, tedy lépe řečeno frčí jako formule, neboť dominantní tempo je zde rychlé až masakrální. Občas dokonce zazní čistě deathmetalový vichr, který vnáší do hry Italů větší rozmanitost, což platí i o krátké crossoverové vsuvce „L.M.T.“, jež vzdává hold dalším Amíkům S.O.D, potažmo opusu „Bestial Vomit“, který balancuje na hravém rozmezí punku a thrash´n´rollu. I díky momentu překvapení nejlépe funguje úvodní trojice písní, za zvláštní zmínku pak stojí štych „Pay To Play“, který vokálním frázováním připomíná skladbu „Protest“ českých bardů Debustrol. Máte-li to rádi staromilsky a hlavně rychle, s plackou „Meat Grinder“ si zkrátka přijdete na své.
6,5/10
YouTube ukázka - Meat Grinder
|
