Na novinku Amíků Seven Kingdoms jsem se docela těšil, a to na základě poslechu loňského EP „In The Walls“, které nabídlo dvojici nových songů, jejichž kvalita naznačovala, že by se hudebníci mohli po předešlých ne až tak skvělých počinech pochlapit (včetně zpěvačky Sabriny Valentine) a na plnohodnotné studiovce přijít s něčím mimořádným. Ta nahrávka je tady, dokonce nese titul jubilejně bilancující dobu existence kapely, nic výjimečného se ovšem nekoná a veškeré naděje shořely jako sto let stará stodola.
Základním problémem alba „Decennium“ je utopení hudebního obsahu v rychlém tempu. To nemusí být a priori na škodu, vzpomeňme třeba na nedávnou fošnu dalších Amíků Cellador, která také dominantně frčela na speedu, jenže zároveň byly přítomny nápadité vyhrávky, melodie a zpěvy, což znamenalo nulový podíl nudy. V případě Seven Kingdoms takhle veselo není, a přestože o dobré nápady ochuzeni nebudeme, v celkovém měřítku desítka skladeb splývá jako detektivní seriály komerčních televizí. Zvláštní dojem mám i ze zpěvaččina projevu, jejíž hlas má sám o sobě kvalitu a sílu, i na něj ale jakoby dopadal syndrom dlouhohrající nahrávky, kdy Sabrina postupem času začíná malinko uspávat. To jde ovšem zčásti na vrub autorů hudby, kteří zkrátka nebyli schopni přijít s dostatečně variabilními vokálními linkami (pamětihodné refrény zde nečekejme) a víceméně jedou podle značně arkádového mustru, což plně platí i pro instrumentální sekci.
Z uvedených důvodů proto lépe vyznívá úvod alba, kde ještě funguje moment překvapení a rytmická intenzita slušně baví, než její ostré hroty otupí kvantita. Na začátku nicméně figuruje dvojice výše zmíněných „épíčkových“ položek, a to hned za sebou, což je malinko zvláštní dramaturgický tah, zejména pro ty, kteří mají loňský kraťas vrchovatě naposlouchaný. Na oba počiny navíc fandové přispívali formou crowdfundingu a dali dohromady velmi pěkné částky (12 000, resp. 23 000 dolarů), takže se jim možná mohli hudebníci odvděčit kompletně novým materiálem. Na závěr je nutné ještě jednou zmínit, že novinka Amíků není špatná, je ale zkrátka lepší ji neposlouchat na jeden zátah, aby nesporná energie jednotlivých songů zaúčinkovala s koncentrovanější kadencí. Nakonec, když se chcete napít Red Bullu, taky si nedáte deset plechovek za sebou. Úplně stačí jedna, po větším množství hrozí velice rychlý nástup nevolnosti.
|
