Komunál slaví čtvrtstoletí existence, což znamená mohutnou dávku koncertů po celé republice (to je ovšem pro tuhle partu běžná záležitost), ale také studiové dvojalbum, které je pojaté opravdu velkoryse. Na prvním CD nalezneme jedenáct zbrusu nových skladeb, na druhém disku pak číhá překvapení ve formě tribute Komunálu, kdy celkem třináct českých spolků nahrálo svoji verzi jedné z písní východočeské kapely. Nejde přitom o nějaké lokální interprety, naopak, mezi zúčastněnými nalezneme jména jako Debustrol, Harlej, Doga, Alkehol, Sebastien a řadu dalších. Tohle je nejen sympatický dárek věrným fanouškům, ale hlavně adekvátní pocta, která snad i největším posměváčkům konečně dokáže, že Komunál už dávno není spolkem krajského rozsahu, ale naopak kapelou, jejíž popularita celkem věrně kopíruje hraniční linii České republiky.
Název regulérní řadovky „25 ran bičem“ by mohl svádět myšlenky k tomu, že hudebníci kapely celou dobu krutě trpěli, skutečnost je samozřejmě jiná, ačkoli jako procházku růžovým sadem by pánové uplynulé čtvrtstoletí asi také nenazvali. Nicméně důležité je, že jsou pořád zde a mají chuť tvořit nové skladby. V nich se dá asi těžko očekávat nějaký hudební posun, to jednak nikdo nechce a jednak by to zrovna v případě výroční nahrávky nebylo na místě. Jedenáctka aktuálních písní opravdu přináší obsah jedoucí v nejtradičnějších autorských šlépějích, ať už po stránce instrumentální nebo lyrické. Netradiční „westernový“ úvod první písně „Lovec lidí“ je tak pověstnou výjimkou, která danou skladbu pouze ohraničuje (včetně Lubošova vyprávění, jenž je o něco delší, než by mohlo být), její hlavní část už představuje starý známý Komunál, nutno dodat, že ve slušné formě, jelikož startovací položka patří mezi nejpovedenější písně nového alba.
K těm dalším můžeme počítat kus „Krvavá láska“ s velmi líbivými pěveckými linkami nebo kytarovými vyhrávkami, potažmo „Neklid“, v němž si autoři vypůjčili text od Tomáše Kluse a celkově stvořili – podobně jako v případě minulé Nohavicovy předělávky „Kupte si hřebeny“ – moc příjemný „polo-cover“. Z dalších songů stojí za vypíchnutí kromobyčejně povedené momentky, jako je pěvecká nástavba, která následuje po druhém chorusovém jetí (jinak průměrnější) kompozice „Správnej boj“, stejně jako nápaditě vrstvené zpěvy v závěru navazující skladby „Cikánka“. Mezi písně s nejchytlavějšími refrény řadím fláky „Kluk a pes“ a „Srdce v řece“, zejména chorus první jmenované nabízí působivé melancholické klenutí, které se spolehlivě usadí v paměti a jen tak z ní nevyprchá. Na druhou stranu se pánům nepodařilo vyvarovat některým ryze „výplňkovým“ položkám, jako jsou „Nápisy na zdi“ nebo „Válka“, které naopak prošumí bez výrazného zbystření ušních smyslů. Jako celek ovšem album nezklamalo (nutné je zmínit i výborný zvuk od Zdeňka Šikýře), když Komunál opět dokázal přijít s několika kusy, jež v pohodě zapadnou do koncertního playlistu, aniž by dělaly ostudu největším hitům kapely.
A pokud by to někomu pořád nestačilo (stopáž novinky výrazně nepřesáhla půlhodinovou hranici), určitě mu bohatě poslouží bonusový disk. Nechce se mi ani domyslet, kolik telefonátů, domlouvání a vůbec složité organizace musela spolknout jeho příprava, nicméně výsledek stojí za to, jelikož většina interpretů přistoupila k této práci zodpovědně a původní základ písní alespoň něčím obohatila. Zdaleka nejlépe si v tomto ohledu vedli pánové z Debustrolu, kteří song „Hrobník“ (jak jinak) přetransformovali v jedovatý thrashový kopanec, jenž ještě zdůraznil původní kvality písně, a vůbec bych se nedivil, kdyby se Kolinss a spol. rozhodli tenhle cover zanést stabilně do svého koncertního setu. Všechna čest, zde byla podstata předělávky splněna na výbornou, když totiž někdo jenom „objede“ základní vzorec a nic nového nepřidá, bývá to stejně nudné, jako zbytečné (v případě tohoto tributu se to nejvíce týká spolků Doga, Benefit a Alkehol).
Pochvalu zaslouží také symfo-powermetláci Sebastien, kteří skladbu „Beethoven“ zpracovali s elegancí sobě vlastní, dále Dymytry, jež track „Vlci v nás“ zvládli velmi šikovně, s jemností i agresí, dočkáme se dokonce krátkého blast-beatového vstupu. Kapela Alchymie pak z písně „Vlny“ učinila čistě popovou záležitost, která by v této podobě mohla nezávadně proudit rádiovým éterem, a za zmínku stojí i elektronický vstup, který parta Rain vnesla do jedné z nepůsobivějších věcí Komunálu, skladby „Kříže v poli“, dojem sice trochu kazí horší zpěv, nicméně líbivá variace závěrečné melody-kazarze se naštěstí povedla. Dobře si vedli také Limetal ve svém „Interview s Bohem“, potažmo Walda Gang, kteří dokázali udělat slušnou věc i ze songu „Střílej“, jenž jinak dojíždí na opravdu nezáživný a navíc doblba opakovaný refrén. Závěr je každopádně jasný. Komunál dali fanouškům nadmíru milý dárek, jenž jako poděkování za jejich dlouholetou přízeň - potažmo chytré "píárko" - funguje naprosto spolehlivě.
P.S.: Bodové hodnocení se týká pouze studiového alba.
|
