Nazvat metalovou kapelu „Pudink“ zavání průšvihem ještě před tím, než vypustíte první tón. Nicméně Němci Custard, kteří se ve zkušebně sešli poprvé v roce 1987 (tedy v době, kdy hudební říši ovládl strážce sedmi klíčů, což na stylové směřování Custard mělo nezanedbatelný vliv) a k debutovému albu se propracovávali dlouhých dvanáct let, se s tímto hendikepem dokázali vyrovnat. Alespoň soudě podle jejich nejúspěšnějšího alba „For My King“ z přelomu století, na kterém spojení melodií a rychlosti fungovalo v rámci diskografie Custard dosud nejpřitažlivějším způsobem. Pravda, Custard se nikdy nestali nějakým tahounem power metalové scény, ale vyjma pět let starého alba „Infected By Anger“ jim nikdy nijak výrazně nedošel dech (a ani „Infected By Anger“ nebylo kdovíjak zásadní propadák).
Jediným, kdo ze sestavy pamatuje nejúspěšnější éru kapely, je bubeník Chris Klapper, který se však tehdy do tvůrčího procesu prakticky nijak nezapsal, takže nepřekvapí, že se Custard dnes drží spíš měkčí linie, nastolené zhruba v posledních deseti letech, než akčnějšího a ostřejšího projevu z prvních alb. O aktuálním albu „A Realm Of Tales“ se tak dá lakonicky konstatovat, že oproti „Infected By Anger“ se podařilo kapele napsat o slušnou porci chytlavých motivů víc, jejich výraz osciluje někde na hranici toho, aby Custard měli šanci oslovit příznivce power metalu a přitom aby moc nepoplašili ty, kteří mají v oblibě mírnější muziku. O tom, že Pudinkové to opravdu hrají bez potřeby nějaké výrazné útočnosti, svědčí i zaměření textů na aktuálním albu, ve kterých se objevují inspirace z příběhů Hanse Christiana Andersena, Roberta Browninga, či bratří Grimmů. Co na tom, že v některých momentech je hudba poměrně archaická a až naivní (ostatně, mrkněte na zpracování videoklipu ke skladbě „Queen Of Snow“, ze kterého ta naivita – a možná skromný rozpočet – docela trčí).
Přesto, vzpomeňte na dobu, kdy se otřásl trůn pod dýněmi a na scénu se dostali Helicon. O těch se mluvilo právě jako o potenciálních nástupcích Helloween, do čehož však Helicon nikdy nedozráli. A právě tuhle etapu (ke které je třeba přičíst fakt, že hudební svět se od té doby značně hnul) mi aktuální album Custard evokuje ze všeho nejsilněji. Ale když zkusíte třeba potemnělou riffovku „Arabian Nights“, emotivní posmutnělou baladu „The Little Match Girl“ s velmi sugestivní předehrou „Snow Away“ (pocitově velmi působivé zpracování jednoho z nejsmutnějších Andersenových příběhů), roztomile naivní siláckou „Queen Of Snow“, či závěrečnou sumarizaci „Forged In Fantasy“ s asi nejživější melodií celé kolekce a poetickým závěrem vrcholícím zvukem dětské zvonkohry, zjistíte, že Custard znějí velmi zábavně.
Ta zmínka o dětské zvonkohře může být vlastně jakýmsi reklamním tahákem na album „A Realm Of Tales“. Tohle je takový ideální power metalový slabikář pro začínajícího příznivce, který ještě nemá starosti se středoškolskou docházkou – pohádkové příběhy, snadná přístupnost, melodická chytlavost, instrumentální zručnost, pozitivní energie, nijak přehnaná agresivita, kvanta funkčních klišé, a přitom z toho power metal pořád vykukuje. A pro ty starší může „A Realm Of Tales“ fungovat jako velmi příjemná vzpomínka na doby dávno minulé.
|
