BARQUE OF DANTE - Alchemist
Kapela Barque of Dante pochází z Číny, takže je dobré vědět, že power metal ještě není v této totalitní zemi zakázaný. A je zároveň pravda, že tahle parta existuje více než deset let, přičemž si její první dvě studiovky (z nichž ta první se musela kvůli tehdejšímu zemětřesení nahrávat znova) dokázaly najít své fanoušky (i proto, že zpěv probíhá v angličtině). Těžko říct, jestli se tak stane i u červnové novinky „Alchemist“, protože se na ní povedlo autorům namíchat docela slušný žánrový guláš. První dvě položky „Double-Edged Sword“ a „Spread Your Wings“ jedou ve víceméně tradičních (a celkem slušných) power-speedových šlépějích, ve kterých ovšem nehledejme nějaké exotické známky osobitosti, ve skutečnosti totiž Barque Of Dante znějí ne jako asijská, ale spíše latinsko-americká kapela. A to nejen kvůli lehce upištěnému zpěvu novice Roba Lundgrena (ano, všichni členové nejsou z Číny, na albu se také v pozici hosta prezentuje známý bicmen Aquiles Priester), ale i multi-nástrojové hostině, která připomíná kompoziční hrátky z klasického období brazilské Angry (avšak na nižší kvalitativní úrovni). Ta se naplno rozprostře v následujícím dění alba, kde hudebníci víceméně přejdou od poweru k jakémusi soundtrackovému pojetí. Metal je najednou téměř přestane zajímat a místo toho se zaměří na ambiciózní tvorbu PC symfonické nálado-malby, což jim ovšem moc nejde, navíc zde opět narážíme na nevýrazný sound, který tuhle čínskou bárku táhne rychlým spádem ke dnu. Song „The Legend Of Gamelyn“ se dá označit jako devítiminutová nuda, následující balada „A Divine Decision“ je o něco lepší, nicméně působivé emoce by v ní nedohledaly ani nejvýkonnější mikroskopy. Člověk má v tu chvíli málem strach, když při pohledu na playlist zjistí, že jej čeká ještě třináctiminutový titulní flák, nicméně v něm se pánové trochu zvednou a v několika okamžicích dokáží obstojně pobavit (na krátký čas se vrátí i rychlé tempo), refrénovou část je pak možné označit za vyloženě chytlavou. Jenže závěr nahrávky v podobě instrumentálního opusu „96“ zase přijde se zvláštně pojatou filmově-hudební narací, a tak je vlastně otázkou, komu tohle album doporučit. Pokud nebudete vyloženě vědět, do čeho se pustit, můžete dát příspěvku „Alchemist“ šanci, nic extra zábavného ale raději nečekejte.
4/10
YouTube ukázka - Spread Your Wings
INSATIA - Phoenix Aflame
Insatia je americko-kanadská kapela, která žánrově spadá do tzv. „female fronted“ metalu. Po čtyři roku starém debutu „Asylum Denied“ se ji ujala kyperská firma „Pitch Black Records“, přičemž výsledkem této spolupráce je album „Phoenix Aflame“. Tvorba Insatie ovšem není ničím zvlášť výjimečná, a pokud si pustíme nějaký její song na YouTube, tyto stránky nám automaticky vygenerují několik velmi podobných a nezřídka lepších spolků. Sice nejde o vyložený propadák a ve výsledku zde není nouze o pár slušných momentů (pohříchu ovšem nejvíc soustředěných v intru „Land Of The Living“, které tak slibuje mnohem víc, než je posléze album schopné nabídnout), nicméně k jejich objevování se musíme nutit, jejich síla nedisponuje přirozenou svůdností, která by kupříkladu donutila člověka k přerušení nějaké činnosti a věnování plné pozornosti slyšených tónů. A pokud už se Amíkům přece jenom podaří nabídnout líbivější melodie, dojíždějí na průměrný zvuk a vokály zpěvačky Zoë, která je zároveň zakládajícím členem Insatie, takže zřejmě není šance, že se pozice kapely stran vokálů někdy zlepší. Nic moc nezachrání ani snaha o občasnou vícežánrovost (elektronický, resp. thrashový vstup u písní „Memory Of Sapphire“ a „Phoenix Aflame“, irský folk ve „Velvet Road“) či hostování Apolla (ex-Firewind), s nímž si Zoë střihla baladický duet „Not My God“ (ve kterém shodou okolností uslyšíme melodie známé ze starého hitu Metalindy „Zaĺúbená žaba“), nebo kytaristy Christophera Amotta (ex-Arch Enemy). Ne, skladby jsou podivně nevýrazné, vokály nejednou zvadlé a celkový energický přenos nestojí za řeč.
4,5/10
YouTube ukázka - Phoenix Aflame
UNLEASH THE ARCHERS - Apex
Minulou studiovku Kanaďanů Unleash The Archers jsem ocejchoval šesti body, když mně vadila pozlátkovitá slupka písní, která zakrývala menší kompoziční variabilitu, nicméně několik dobrý momentů se na albu objevilo, nad vším pak jako pohádková královna vládla zpěvačka Brittney Slayes, jež je největším lákadlem této kapely. A její charismaticky zabarvený a dominantně silný hlas zdobí také novinku „Apex“, ocenit je nutné i skvělý sound, na kterém je znát – zejména oproti debutu „Behold The Devastation“ – obrovský produkční posun, hlavně proto, že na něm tentokrát makal zkušený Jacob Hansen. Jistý kvalitativní progres pak nastal i ve skladatelském procesu, když aktuální řadovka vítězí nad předchůdcem zásluhou propracovanější a celkově chytlavější struktury jednotlivých skladeb. Vrcholem se v tomto ohledu stal hned úvodní song „Awakening“, který disponuje silou stovky tažných koní, jimž na samém počátku Brittney zaječí k rozjezdu, a pak už jsme jenom svědky působivě pádící jízdy. Instrumentace je bohatá a zároveň načančaná jako milenka arabského šejka, zenitem je speedmetalové sólo a hlavně parádně klenutý refrén, jenž se v paměti uhnízdí - a dál v ní bude růst - nezanedbatelnou dobu. Ani navazující píseň „Shadow Guide“ výrazně neuhne z vysoké kvalitativní linie, opět se povedl chorus, k němuž nás mimo jiné dovedou dynamicky rozvibrované moderní riffy. Pak ovšem Kanaďané přece jenom trochu poleví, když v dalším dění ubydou vyloženě povedené motivy a obdiv zaslouží spíše jednotlivé úseky skladeb, nežli jejich půvab v celé šíři hrací doby. Pravidlem sice zůstávají vymazlené sólové party, k vyšší zábavě se ale vrátíme až ve trojici závěrečných songů, které nabírají postupnou gradaci, přes akustický nástup a svižné tempo položky „Earth And Ashes“ (dočkáme se i pro tuhle partu častých harshových vstupů), dále šlapavý rytmus, působivě klenuté sloky a pohodově odlehčený refrén tracku „Call Me Immortal“, až po závěrečnou titulku s příjemným množstvím melodických vyhrávek. V tu chvíli se ale dostáváme - podobně jako v případě minulé placky - na hodinovou hranici, což je opět lehce kontraproduktivní nálož. Celkově se pak nedá zbavit pocitu, že s tak dobrou zpěvačkou by mohl být výsledek ještě daleko vydařenější. I tak je ale nutné novinku Kanaďanů doporučit, už proto, že v rámci metalografie kapely jde pravděpodobně o doposud nejvydařenější příspěvek.
7/10
YouTube ukázka - Cleanse the Bloodlines
|
