Velmi zajímavá zásilka mi zavítala ke sluchovodům. Jedná se o mladou skupinu, jenž už za svou existenci stihla procestovat řádný počet klubů, minulostí je dokonce i turné s legendami Impaled Nazarene. Dalším aspektem k pozastavení by byl věk jednotlivých členů. Ten se totiž pohybuje v rozmezí 16-19 let! Napadá Vás, že se jedná o odpad? Tak na to raději ani nepomýšlejte...
Zonaria si jde tvrdě za svým a v kolejích melodického, až jemně symfonického, death metalu zasahuje jednoho posluchače za druhým. Nejedná se o žádný bezduchý masakr, hudba je k mému překvapení silně promyšlená, rozhodně nenosí nálepku primitivity, i když se mnohdy motivy jednotlivých melodií opakují v písní vícekrát.
Mix si vzal na starost ostřílený Jonas Kjellgren, mající na svých bedrech třeba takové Centinex.
Zvuk je majestátní stránkou Rendered In Vain, to bez debat. Vše je nazvučeno jak má, žádný z nástrojů není zastrčen do pozadí, navíc v hudbě lze nalézt i stopy klávesových momentů, není tedy nouze o originalitu :-). Rád bych poznamenal také na jednu atypickou věc, o kterou se postaral host na CD‘s, a to čisté vokály - Attending Annihilation je ošperkována dvěma refrény, které vybočují až k samotné hranici metalu, zní neuvěřitelně uhlazeně... Ale světe div se... Ono to tam pasuje! Když už jsem naznačil něco o čistém vokálu, měl bych se zmínit i o tom hlavním, čili death metalovém. Nejedná se o žádný extrém ani uhlazenou záležitost, jako v případě výše, vše je v mezích čitelnosti a brutality a nemusíte se bát, že v hlase uslyšíte pubertální mutující hlásek :-). Ano, není pochyb o tom, že hudba zde má prvořadou roli a texty nejsou nijak obsáhlé, je tomu ale tak dobře. Když je třeba, lze se dočkat delšího frázování, když si posluchač zahrává s majestátnějšími momenty, zpěvu se nedočkáte...
Celkové vyznění každé ze třech písní působí energicky a komplexně. Samozřejmě, že by se všude dal najít nějaký nedostatek, ale já od Zonarie absolutně nic nečekal a o to větší je mé překvapení, možná tuhle recenzi píšu v menším či větším afektu, ale i když poslouchám toto krátké dílko po desáté, dvanácté, patnácté, zatím mě vůbec nenudí. Zásluhu na tom má ona stylová obsažnost, to bez debat. Některé melodie by se daly použít do black metalu, jiné i do těch brutálnějších death metalových kapel, některé skočné prvky klidně do hard coru...
Zonaria sahá na okraje stylů a já jí držím palce do budoucna. Vždyť mají teprve vše před sebou...
|
