Členové kapel jako Biohazard, Downset, Fear Factory nebo Cypress Hill se dnes už mohou právem považovat za ostřílené mazáky. Všechny kapely, když už nebyly průkopníky, tak se ve své době vezly na vlně posluchačeského zájmu a ve svém stylu platily za špičku. A co se stane, když se někteří důležití členové těchto part spojí? Vznikne nová superskupina, pochopitelně. Těch ale už na světě bylo a v drtivé většině nefungovaly tak, jak se čekalo, jaké se do nich vkládaly naděje. Proto se také na Powerflo od začátku dívalo skrz prsty. Velkohubá prohlášení zpěváka/rappera Sena Doga (jinak člen v současné době odpočívajících Cypress Hill) napovídala něco o nadutých hvězdách a člověk si mohl myslet, že kecy nakonec převáží hudbu. O Powerflo se totiž začalo mluvit už na konci loňského roku a žádné výsledky nepřicházely.
Ovšem v květnu vyšel singl „Resistance“ a to byla rána mezi oči. Pomalý úvod odbíjený zvonem přetne drsný riff s rapujícím Dogem a rozjede se prvotřídní rapmetalová mlátička jako za zlatých časů tohoto stylu v první polovině devadesátých let, kdy ještě svět vstřebával odvážné novátorské spojení thrashmetalových Anthrax a raperů Public Enemy v „Bring The Noise“. S vydáním singlu kredit Powerflo ostře stoupl a už se jen čekalo na celou desku. Ta vyšla koncem června a v jistých kruzích už stihla způsobit docela slušný poprask. Už jen proto, že s vydáním desky vyšlo najevo, že vychvalovaný singl „Resistance“ není ani náhodou nejsilnějším kouskem na albu.
„Dřeli jsme jako koně a předkládáme vám upřímnou hudbu,“ tvrdí Sen Dog. Kdyby mu člověk nevěřil nic, tak snad tohle by mohl. Debut Powerflo (kromě Doga kapelu tvoří kytarista z Biohazard Billy Graziadei, druhý kytarista Roy Lozano z Downset, někdejší basista Fear Factory Christian Olde Wolbers a bubeník Fernando Schaefer) je totiž upřímná až na půdu. Není tedy pochyb, že tahle pětice desku vyloženě vydřela a předkládá tak to nejlepší ze svých domovských kapel, které už mají svůj zenit dávno za sebou. Místo nich jsou tady tedy Powerflo. Jejich debut je velmi silnou deskou s pekelnou porcí výborných skladeb, které kladou velký důraz jak na tvrdé kytary, ostrý rap, tak i na slušné melodie a přesný groove.
Album startuje hned od začátku ve velkém stylu jednou z nejlepších věcí, které byly v rapmetalovém ranku za poslední dobu napsány, „My M.O.“, která posluchače vtáhne do dějiště jako přímo do epicentra pouliční války. Kapela hraje jako o život, sází výbornou melodii do refrénu, kde se překonává Dog v plivání slov a s šílejícími kytarovými soly Graziadeie a Lozana. Podobně silných skladeb ale Powerflo vytáhnou na ploše celé desky povícero. Mezi ně určitě patří „The Grind“, kde to zachřestí i vkusně zakomponovanou elektronikou, dále pak punkmetalový atak „Crushing That“ a až jedovatá „Victim Of Circumstance“.
Powerflo nastavují svým debutem laťku proklatě vysoko. „Je to jen debut, velké věci ještě přijdou,“ kasá se Dog. Na to sice budeme ještě muset někaou tu chvíli počkat, ale ona i tahle deska se dá považovat takřka za velkou věc. Obstojí ve zkoušce časem? Minimálně už teď se dá říct, že mediálně honěným Prophets Of Rage vyrostla velice silná konkurence.
|
