Ve šlépějích Quorthona jde s respektem a pokorou švédský projekt Ereb Altor, který se uctíváním kultu legendárních Bathory nikterak netají. Na éru viking metalu z počátku devadesátých let odkazující se pánové z Gävle představují své sedmé album „Ulfven“, jež s sebou přináší jak jedinečnou mrazivou atmosféru, tak kus pohanské staroseverské kultury. Mimo to je znát, že tito Švédové nechtějí být pouhou kopírkou časů minulých, poněvadž poctivě pracují na vlastním výrazu v podobě epického, doomově zabarveného a především nepovrchního viking metalu s koňskou dávkou blackmetalových přísad a moderního zvuku.
Úvodní mluvené slovo v intru „Völuspá“ je díky ženskému hlasu jedním z mála „hřejivých“ momentů na albu, sedmička následujících skladeb je totiž zahalena v chladném severském obalu, temnotě a mysticismu. Skladby jsou poskládány tak, aby nejprve s každou další položkou teplota klesala a temnota houstla, a potom aby se z této černotou zalité rokle zase postupně navracelo. V „En synd svart som sot“ (k níž byl natočený videoklip) jsou ke slyšení převážně táhlé čisté vokály multiinstrumentalisty Matse, který se nebojí naladit hlasivky na slušné výšky. Matsův vokál se v tvorbě Ereb Altor střídá s vokály kytaristy Ragnara, což vytváří nádhernou kombinaci, na kterou narazí „Av blod är jag kommen“. Za doprovodu hluboce epické nálady se tu střídají různorodé (a tedy zajímavější, než v předchozí skladbě) vokální linky, do kterých vstoupí dramatický mluvený přednes. Zatímco texty prvních tří položek jsou ve švédštině, všechny skladby na desce u ní nezůstanou a také se není třeba obávat toho, že by se zůstalo jen u relativně „měkkého“ zvuku. Jako ohromný temný tank se totiž přivalí hymnická „The Rite of Kraka“, která místy pěkně běží na blast beatech, sveze se na blackových kytarách a na čisté vokály zcela zapomene. Ereb Altor takto představují zhudebněnou severskou brutálnost v tom nejlepším světle… pardon, v té nejlepší černotě.
Eponymní položka „Ulfven“ se navrací k čistým vokálům a rodnému jazyku, a stejně jako „En synd svart som sot“ působí oproti předchozí extrémně rychlé blackové položce o dost klidnějším dojmem. Dokonce až jako powermetalová balada z dílny krajanů Hammerfall začíná „Wolfcurse“, ve které se však baladická nálada příjemně zvrtne a táhlý melancholický zpěv vystřídá démonicky znějící hlas, načež se mezi obdobně kontrastními elementy spustí úchvatný duet, běžící za svižného tempa dvoukopáku, aby se nakonec k mluvenému slovu opět dostal ten démonický hlas. Přes tempově proměnlivou skladbu „Gleipnir“ se pak dostáváme k závěrečnému desetiminutovému eposu „Bloodline“, který připomíná, komu to Ereb Altor svou tvorbou vzdávají hold.
Vykouzlit mrazivou atmosféru severu s všudypřítomnou netrendovou epičností a protkanou black metalem se Švédům v několika položkách podařilo na výbornou. Jen trochu zamrzí, že zrovna titulní skladba a klipovka jsou na novince spíše slabšími a méně zajímavými místy, a proto se rozhodně vyplatí poslech celé fošny, která překvapí několika hudebními skvosty.
|
