Na německé heavíky Black Hawk by se dalo parafrázovat tvrzení inspektora Trachty o tom, že jedni sejí a vláčejí a ti druzí sklízí. V tomhle případě zaseli například U.D.O., Accept, Manowar, Saxon, no a Black Hawk se na svém již šestém albu „The End Of The World“ snaží sklízet. A je to sklizeň taková, jako když si koupíte v supermarketu rajčata – vzhledem i chutí to rajčata nejen připomene, někdy i vážně zachutná, nicméně vlastní zahrádka (v tomto případě ti výše zmínění a mnozí další kolegové) je prostě vlastní zahrádka.
Black Hawk stojí v cestě dvě překážky. Ta první je obligátní – těžím-li tam, kde už je vytěženo, musím nabídnout něco, čím bych se vymanil z davu podobně naladěných kapel. Což se ani nápadově, ani provedením (byť kytarová sóla a energie z alba prýštící mají tendence a sílu tuhle nahrávku táhnout nahoru) neděje, Black Hawk se prostě drží prošlápnutých cest a nikam z nich neuhýbají ani na skok. To sice neznamená, že by „The End Of The World“ znělo nějak omšele či vyčerpaně, jen prostě tisíckrát slyšeným těžko posluchače strhne. Ta druhá překážka je ve vlastních řadách a násobí následky té první - zpěvák Udo Bethke, jehož hlasivky sice pasují k danému stylu, nicméně jeho výraz je poněkud tuctový a hlas nepříliš pružný, jeho oživování prostřednictvím občasného podivného vyjeknutí je spíš na škodu.
Na pováženou může být fakt, že nejsilnější momenty na desce přijdou ve chvíli, kdy ty zmíněné inspirace ze skladeb čpí na plné pecky, ať už je to úderná aktuální udovština v „Killing For Terror“, či dávná udovština z jeho původního působiště v divoké „Streets Of Terror“, raní Manowar, zhmotnění v titulní skladbě, či závěrečná uvolněná veselá halekačka „Dragonride` 17“, s nejchytlavějším kytarovým motivem na albu, kde se ty inspirační zdroje až tak snadno za pačesy chytnout nedají, nutno však zdůraznit, že se jedná o předělávku titulní skladby z deset let starého alba „Dragonride“.
Pustit si tohle album po náhlém procitnutí z několikaleté hluchoty, kdy se k vám „The End Of The World“ dostane jako vůbec první nahrávka, asi si budete pomlaskávat, jaká je to skvělá muzika. V současné době hudebního přetlaku a všehodostupnosti - a tedy nekonečných možností ke srovnávání –jsou Black Hawk jednou z mnoha zaměnitelných kapel a jejich aktuální album prostě dalším běžným recyklačním zápisem, který neurazí, ale nenadchne.
|
