METAL FOREVER & METAL MAN Web Zine - reporty - BASINFIREFEST - Spálené Poříčí (30.6. - 1.7.2006)

BASINFIREFEST - Spálené Poříčí (30.6. - 1.7.2006) - Pátek

Počasí je někdy pěkná potvora. Celou dobu nás sužují horka a sucha. Ovšem v den, kdy bychom to sucho potřebovali, si z nás rozhodne vystřelit a pěkně nám „zamokří“ pod kotlem. Basinfirefest se tento rok totiž ocitl v bažinách a kdo ještě neviděl slavného Jožina z bažin, tak tady měl možnost. Co si budeme povídat, po pátečním dnu jsme byli Jožinové všichni. Ale což, vždycky říkám, že bych rád zažil původní Woodstock. Aspoň terénem se tomu Spálené Poříčí přiblížilo (smích). No jo, počasí neovlivní nikdo...

Gaia Mesiah Do areálu přijíždíme v pátek až někdy na pátou hodinu. Na silnici samá zácpa, traktory apod. Přes počáteční infarkt při vidině „pohyblivého“ terénu (viz foto), se s ním vyrovnáváme a moje kroky hned směřují na Metal Stage, kde si svůj death metal drtí FOB. Kapelu jsem zažil několikrát, ale řekl bych, že tady to byl nadstandard. Klukům to šlapalo dobře.

Na hlavní scéně měli hrát KURTIZÁNY Z 25. AVENUE, ale ti nedorazili, takže na to vlítli polští HUNTER a musím říct, že první překvapení letošního festu bylo hned na světě. Kapelu jsem neznal, ale jejich set mě dokázal zaujmout. Velký podíl na tom měl hyperaktivní houslista. Na kapelu se rozjel i jeden z prvních kotlů, což se musí ocenit.

Zpět na Metal Stage, kterou okupovali DARK GAMBALLE. Nové CD je výborné, ale živě mě to moc nezaujalo. Bylo to moje první setkání s touhle partou a musím říct, že jsem spíše zklamaný. Čekal jsem podstatně víc. Po pár skladbách mizím proto pryč.

Na Gambrinus Stage na mě čekalo další překvapení. Kapela VOTCHI je v určitých kruzích velmi uznávaný pojem. A tady jasně dokázali proč. Výborný hard rock, který dokáže strhnout. Škoda jen, že jsem přišel celkem pozdě. Naštěstí mi ale neunikl famózní cover „Phantom Of The Opera“ od NIGHTWISH. Smekám...

S přicházejícím večer začaly přípravy na první velké terno festu – DEBUSTROL. Kapela se kryla s KRUCIPÜSKEM, takže kdo má rád obě bandy, tak měl asi hodně složité rozhodování. DEBUSTROL to opět rozjel báječně. Žádné sraní, jasný tah na branku. „Přerushit“ a už se jelo... Tahle kapela mě vždycky dokáže tak nabýt energií, že mám chuť řádit jak bez smyslů. Určitě ale nejsem jediný, protože se klasicky rozjel přímo „vražedný“ kotel. V davu se objevila i jedna z nejkultovnějších osob letošního ročníku – osoba pokřtěná na Inkvizitora. Ten chlap měl bahno snad i v zadnici. Pod pasem mu lezly žížaly, přesto ho to nedokázalo rozhodit. Řekněte sami, dokážete si kolem sebe udělat v kotli takové kapely prostor nejmíň na jeden či dva metry? Dalo se ale čekat, že někomu už rupnou nervi, takže Inkvizitor se zase za chvíli vrátil do bažin. V té se ocitli i první dva rozběsnění týpci (Kdo chce vidět jejich souboj, ať kontaktuje kolegu Petera z Metal Mana, který to hned zdokumentoval. Hehe) Člověk by řekl, že od jejich vystoupení z minulého roku jako by neutekla žádná doba. Historie se opakovala. K DEBUSTROLu mám jenom jednu malou výtku – „Svět co zatočí s tebou“ byl kde?

GAIA MESIAH je jistě zajímavá banda. Celkem slušné, ale doma bych si to stále asi nepustil.

Vracím se zpátky na Metal Stage, kde to měli rozjet ROOT. Když procházím kolem Gambrinus Stage, kde zrovna hrál WALDA & GANG, tak nevěřím svým uším. Ten hlas přece znám!!! No ano, Vláďa Šafránek! Ten zrzoun to umí stále pěkně rozjet, což demonstroval s touto bandou. Proč jsi jen Vláďo z toho Harleje odcházel...

Firestorm ROOT předvedli pravé peklo. Set byl hodně postavený na těch nejstarších peckách a i když mám daleko raději skladby novější, tak musím uznat, že to šlapalo skvěle. Big Boss v černých brýlích sice vypadal jak strejda na dovolené, ale hlasem řádil jak ďábel. Hodně mě překvapila skladba „7 černých jezdců“. Naživo pěkně chorobně znějící věc. Ono to „Zjevení“ mělo přece jenom něco do sebe... S DEBUSTROLem jasný vrchol dne.

Od BSP jsem viděl jenom pár věcí a ty mě jasně přesvědčily. Kamil Střihavka disponuje jedním z nejlepších tuzemských hlasů a Michal Pavlíček jasně vládne českým kytaristům. Z jejich setu byla cítit jasná profesionalita a suverénnost. Poslouchat tuhle partu byla paráda. Škoda jen, že jsem slyšel jen pár kousků.

Na HOLY MOSES jsem byl velice natěšený. I přes celkem uznávané jméno jsem tuhle partu ještě neslyšel. Povídá se, že měli smůlu v tom, že vždycky stáli ve stínu slavnějších souputníků – KREATOR, SODOM atd... Po jejich výkonu se tomu ale ani nedivím. Zcela průměrný thrash metal, který nezachránila ani energetická dračice Sabina. Škoda...

DOGU mám sice celkem rád, ale tentokrát mě vyhnala pro pivo. Jejich vystoupení postrádalo potřebnou jiskru, energii. Prostě mi to přišlo takové nějaké nemastné neslané.

To SOLFERNUS byl jiné maso. Je Corn vůbec člověk? Takhle rychlého bubeníka jsem snad ještě nezažil. SOLFERNUS samozřejmě jeli podle své poslední desky, která je velmi dobrá. Totální black metalové peklo, avšak po čase trošku monotónní.

Odcházím na ARAKAIN, který slibuje další velký zážitek. Těšil jsem se na „Šeherezád“ nebo „Kamenný anděl“, kteří se údajně vrátily do repertoáru. Čekání bylo marné, prostě jsem se nedočkal. Playlist byl totiž klasický, žádné překvapení. Stejné skladby, jaké se hrály už s Petrem Kolářem + pár novinek. Opět zde byl jasně vidět rozdíl mezi novou a starou tvorbou. Říkejte si, co chcete, ale když kapela spustí např. „Kolonii termitů“, tak je to hned o něčem jiném. Je prostě strašná škoda, že starý materiál šel víceméně do kopru. Tím samozřejmě nezazdívám novou tvorbu, ale proč hrát kousky zcela průměrné, když mám v repertoáru kousky takřka geniální?

Běžím na ADOR DORATH a stíhám bohužel jen závěr. Zpěvačka tentokrát nechyběla a bylo to jasně znát! Oproti vystoupení z minulého týdne na Fit Of Rage to mělo daleko větší šťávu a skladby konečně zněly jak by měly. Paráda!

Od FIRESTORM také vidím jen poslední dva kousky a moje srdce díky tomu zabrečelo, protože tahle banda se mi přesně trefila do vkusu. Pro mě osobně snad úplně největší překvapení pátku! Energií překypující heavy metal s naprosto parádními zpěvy a našláplou kytaristkou. Tahle kapela u nás vystupuje celkem často, tak se těším na další shledání!

Poslední kapela prvního dne, které jsem věnoval svojí bystrou pozornost, byl MORIORR (Ano, CLAWFINGER jsem oželel a podle slov kolegů jsem o nic nepřišel...). Byl jsem velice zvědavý na novou sestavu a konečně můžu zvolat – VÝBORNĚ!!! MORIORR totiž překvapil snad všechny. Konečně má jejich reunion pádný důvod. Totální zlepšení. Tahle sestava prostě musí vydržet! Jarda Pracna vypadal, jako by z kapely nikdy neodešel. Jirka působil daleko jistěji než tomu bylo ještě před několika měsíci. Přesto největší podíl na novém MORIORRu má podle mě Jarda Pelán z Amoku či In Articulo Mortis, který se s Jirkou střídal o vokály. I nové skladby zněly lépe,než jak jsme zvyklý. Přesto by to chtělo víc starých kousků. Byla to jízda, prostě „Chlast, rock´n´roll, Moriorr“. Jestli bude v takovém duchu i nová deska, tak se máme na co těšit...

Chtěl jsem vidět ještě MIMESIS, kteří mi minulý rok unikli, ale jejich set jsem prokecal, takže jsem měl opět smůlu...

Razím do stanu, kde ještě v položivém stavu poslouchám RAMMSTEIN MEMBER´S CLUB. Myslím, že zněli přesvědčivě. Škoda, že nehráli dřív. Podíval bych se rád.

Pátek byl slušný, ale díky všudypřítomnému blátu byla nálada u většiny lidí o něco hroší než by měla být. Druhý den se naštěstí udělalo pěkně a slunce vystrčilo svoje růžky...

Venca Votruba

Do Spáleného Poříčí, každoročního místa konání Basinfirefestu jsme dorazili kolem třetí odpoledne. Počasí bylo nevalné – ráno pršelo, odpoledne sice ne, ale přesto nic moc. Ze zelené louky se tedy rázem stalo jedno velké bahno, což mělo za následek zaflákaná auta, po nich hned boty (ti prozíravější si s sebou přivezli holinky) a po botách následovaly kalhoty a u některých expertů celé ošacení.

Kromě bahna nás přivítal areál čítající dva velké stany, několik stánků s občerstvením a suvenýry a samozřejmě scény, na kterých se nám předváděla jedna kapela za druhou. Letos si pořadatelé pro nás připravili hned scény tři. Na první, té největší, pojmenované Poštovní spořitelna stage (PSS) vystoupily kapely hrající pro masové publikum, stylem zařaditelné od pop rocku až k heavy metalu. Druhá, ta menší, Metal stage (MS) patřila výhradně těm nejtvrdším deathákům a blackařům, ale pro zpestření se zde předvedly i heavy skupiny. Na poslední, té nejmenší, scéně – Gambrinus stage (GS) – své umění předvedly hlavně soutěžící kapely, které postoupily z prvních kol rockové ligy, a potom také seskupení lokálnějšího charakteru. Vybírat tedy bylo z čeho, každý podle svého gusta…

První kapelu, kterou jsem tedy měla možnost vyslechnout byli rockoví Second End (PSS). Ti předvedli klasický rock s mužským zpěvem a českými texty. Občas se ke zpěvákovi přidal i kytarista a společně tak utvořili zajímavý dvojhlas, který jejich vystoupení velice obohatil.

Jen co dohráli Second End, hned se na scénu chystají plzeňští SAD v čele se zpěvačkou Janou Zahradníkovou. Tu ovšem často střídal jejich nový zpěvák na záskok, poněvadž Janě se pomalu ale jistě blíží její mateřské povinnosti. Musím říct, že s mužským zpěvem vyzněly jejich písně úplně jinak. Někdo by řekl tvrději, já spíš myslím zajímavěji. A proto, možná, až Jana bude moci vystupovat zase naplno, nechtěli byste si i přesto nechat i toho druhého? Určitě by to vaše vystoupení obohatilo…

Přestěhujme se ovšem na MS, kde pomalu své vystoupení rozjíždí uskupení, které si říká Daimonion. Co dodat? Mužský zpěv, anglické texty, styl zařaditelný k HC. Pro mě poněkud nudné a ohrané.

Ale uvaděčka slibuje přitvrzení, a to také přichází v podobě jihočeské trojice F.O.B. Klasický death, mňamka pro všechny příznivce deseti riffů v jedné písni a zběsilého tempa…

Vracím se zpět na PSS, kde by měly vystoupit Kurtizány z 25. Avenue. Bohužel však nedorazily, a tak na scénu přicházejí polští thrash/power metalisté Hunter.

Další vypadnuvší kapelkou je Znouzecnost mající hrát na GS. Místo nich se na pódiu objevují pohodoví a odpočinkoví Votchi. Do hry zapojují klávesy a flétnu, vše je navíc okořeněno pozoruhodným hlasem zpěváka, který dokáže své hlasivky přinutit, aby se dostaly – na mužský hlas - do neskutečné výšky! Tempo nasazují klidné, takové letní. Ač počasí moc letně nevypadá…

Hlavní proudy lidí ovšem míří směrem k MS, kde už zvučí Debustrol. Zpěvák celé vystoupení startuje jeho oblíbeným úslovím: „Tak se všichni userte, je tady Debustrol!!“ a „Nazdar, sračky a sračinky!“ a hned začínají zostra písní „Přerushit“. Nechybí ani „Údolí hádu“, „Umučená“ a samozřejmě ani „Yugoslavia“. Lidi se dostávají do varu a někteří se dokonce v extázi spokojeně rochní ve všudypřítomném bahně.

O čtvrt hodiny později se na PSS objevují Gaia Mesiah. Ženská skupina experimentující s moderními prvky.

Stěhuji se opět k MS, kde mají v devět začít Root. Cestou se však udiveně zastavuji u GS, kde by měli právě hrát Walda a Gang. Gang poznávám, ale místo Waldemara – kdo to? Že by Vláďa Šafránek (ex Harlej)? Jistě, je to on, což stvrzuje i písní „Svařák“.

Mým cílem ale byla MS a tamější vystoupení skupiny jménem Root. V jejich playlistu nesmí chybět satanská hymna „666“. Jen jedinou chybu má jejich vystoupení a tou je špatný hrací čas. Mezi těmi pár posluchači zejí mezery díky tomu, že na hlavní scéně se chystají své umění předvést B.S.P.

B.S.P. – Balage, Střihavka a Pavlíček. Začíná se stmívat, a tak osvětlovač přidává na světlech nad hlavní scénou. Z dálky vypadá pódium monumentálně. Světla a přítmí naplňují celý prostor před pódiem tajemnou a kouzelnou atmosférou, do níž neuvěřitelně zapadají rockové písně a balady jedněch z nejlepších hudebníků u nás. Nechybí songy jako „Země vzdálená“. Nejvíc mne ovšem dostává ploužák „Když se snáší déšť“, při jehož poslechu mám pocit, že se zastavil čas…

B.S.P. pokračují dál, ale já odcházím na MS, na asi vrchol dnešního dne. Holy Moses z Německa v čele se zpěvačkou Sabinou Classen a jejím neuvěřitelným hláskem. Z rockového zasnění se rázem probouzím, když slyším první řezající zvuky kytar a hlavně první řezající zvuky Sabininých hlasivek. Ale na tohle probuzení si musím ještě chvíli, dost dlouhou chvíli, počkat, poněvadž tato thrashová legenda přece nemůže hrát jen tak na nějaký zvuk. Jenom nazvučení třetího přechodu u bicích trvá minimálně deset minut. Není divu, že nedočkaví fanoušci pod scénou začínají být nervózní a dožadují se okamžitého začátku pískáním. Ovšem jakmile kapela začne, nálada se okamžitě mění nejdříve ve spokojenost, potom v nadšení a nakonec v neurvalé pozdvižení. Ta blonďatá dáma v dlouhém koženém kabátu je zkrátka k neuvěření. Její rozzuřené kopání do odposlechů a naštvané pobíhání po pódiu, k tomu všemu ještě uši trhající growling, tímhle vším se prostě nedá popsat to, co jsem slyšela a viděla. Mezi staršími songy se hrají také novější z posledního alba „Strenght Power Will Passion“ a celé vystoupení uzavírá píseň s názvem „Too Drunk To Fuck“.
Poznámka jednoho nevšímavého fanouška: „Ten zpěvák je dost dobrej.“

Víc už nemůžu, víc už se prostě nedá, tohle představení bylo i pro posluchače velice náročné. Sice hlavní hvězdy mají teprve ještě vystoupit, ale já už to pro dnešek vzdávám. Poslední, co ještě před usnutím slyším, jsou Arakain (PSS). Celkem klasické vystoupení s pár starými hity, jako je „Kolonie termitů“, „Gilotina“ nebo „Apage satanas“ a s pár novými písněmi z posledního alba „Labyrint“. Arakain tak odvádí své normální ustálené všední vystoupení, které sice nebylo špatné, ale na druhou stranu zase nic extra. Musím pochválit zvuk, který zněl jako z dobře udělaného cédéčka.

Při poslední písni už spím, ale ne nadlouho. Po necelé půlhodině mne budí divné zvuky, při nichž mám pocit, že neležím na louce, ale někde uprostřed závodního okruhu F1. Ti, kdo mají tohle necitelné probuzení na svědomí, jsou švédští Clawfinger, uvádění jako hlavní hvězdy festivalu. Moc se mi to nezdá, tenhle styl prostě nemusím. Nějaké prvky z metalu, zpěv občas ne nepodobný hip-hopu, strašně přemodernizované zvuky. Ozvučení opět sice dokonalé, ale tohle prostě není šálek mého čaje…

Luthien

Fotogalerie