Mohlo by se zdát, že američtí Your Chance to Die s aktuálně dvěma ženskými vokalistkami nebudou zajímat posluchače, kteří se ženským vokálům v metalu vyhýbají. Nechat se tím zmást by ovšem byla škoda, neboť toto je zrovna ten výjimečný případ, kdy téměř zapomenete, že za mikrofonem nestojí muž. Kapela postupem času posunula svůj sound z metalcoru do kvalitního technického melodeathu a zmíněné vokály použila na svou desku vůbec poprvé.
Album „Ex Nihilo“ upoutá pozornost především precizní bubenickou prací a virtuózními kytarovými sóly, o čemž se dá přesvědčit hned po velkolepém intru ve skladbě „End of Siege“. A takto nastolený standard je na nové fošně všudypřítomný. V následující „Feeders“ se (obdobně jako v položce „Shadow and Flame“) setkávají hluboký brutální deathový growling s výše posazeným skřípákem, který je spíše charakteristický pro black metal. Skvělá vokální dvojka Missi a Som je bombardována těžkou bicí kanonádou a zahalena v excelentně protkaném kytarovém kabátci, na jehož kapuci mží orchestrální atmosféra a to k nevšednímu zážitku bohatě postačí.
Na své si rozhodně přijdou i příznivci melodičtější formy deathu, a to hlavně ve skladbě „Skinwalker“ s překrásným motivem, která je oháknutá do melancholičtějších šatů, nebo v položce „Omega“, jež se vlastně jen na základě krásné práce na strunách dá mezi melodeathové kousky zařadit. Melodické průniky s brutální jízdou po technických kolejištích skvěle kontrastují, což dodává na zajímavosti.
Díky instrumentální preciznosti navazují jednotlivé úseky skladeb plynule jedna na druhou, a přestože se charakteristicky pro daný žánr tempo všelijak mění, skladby vůbec nezavání nějakou nevěrohodnou slepovaností, jak tomu občas bývá. Nádherná technická kytarová sóla zde rozhodně neslouží jako vycpávka do prázdných míst, ale je na ně zaostřeno a následně do popředí jsou vytažena vždy v tu pravou chvíli. Tak to má znít! Soudržnost alba navíc podtrhuje závěrečná „Ignite the Sky“, do níž bylo propašováno i outro, které zajišťuje, že se nic nevypaří do ztracena a tento hudební zážitek je tak příjemně uzavřen.
Milovníky technického deathu by tato povedená deska určitě neměla minout. To samé ale platí i pro ty, kteří v daném žánru ocení – nebo vyloženě vyžadují – nějakou tu melodickou, kolébavou kytarovou vsuvku, aby se na chvíli mohli zasnít a následně z pěkného snu byli brutálně probuzeni. K tomu „Ex Nihilo“ oplývá libově masitým zvukem, díky němuž si lze vše vychutnat opravdu do syta.
|
