O tom, že Septicflesh dali sousloví symfonický death metal nový rozměr snad už nepochybuje vůbec nikdo. Od alba "Communion“ s každým dalším zářezem v diskografii přinášejí novou šťavnatou porci tvrdé muziky propojené s epickým Pražským symfonickým orchestrem. Pro novinku "Codex Omega" vybrali jen ty nejzralejší plody a ingredience, z nichž utvořili mistrovské dílo, pravděpodobně nejmonumentálnější počin v jejich tvorbě.
"Dante´s Inferno" nás uvádí do alba velmi tradičním způsobem, kdy řízné kytary, monstrózní bicí, výrazná basa a symfonický orchestr napovídají, že v následujících téměř padesáti minutách se má posluchač opravdu na co těšit. "Portrait Of Headless Man" přidává na industriálním zvuku, na albu zastává roli skladby, která střídá epické až soundtrackové pasáže, orientálně laděné mezihry s přímočarým, pro headbanging tvořeným zářezem. "Enemy Of Truth" působí na první poslech jako lacinější příbuzný zbylých pompézních skladeb, protože zprvu nenabízí o moc víc než jednotvárné bublání, z lehké letargie ovšem na závěr vytrhne až téměř husí kůži nahánějící sbor. Děsivou atmosféru ještě umocní přechod k následující skladbě "Dark Art", již uvádí samotný klavír, vystřižený jako z gotického hororu. Zprvu vzdušná, osvěžující skladba provázená čistým zpěvem, graduje v monumentální obraz, čímž si zasluhuje svůj název "Temné Umění“ právem.
Ve "Faceless Queen“ se k čistému zpěvu Sotirise Anunnakiho přidává i Seth Siro Anton v pro něj poněkud netradičnější, ovšem neskutečně slušivé vokální poloze. "Trinity", začínající akustickou kytarou, přecházející téměř až v (doom připomínající) baladu, kterou hned v první minutě rozčísne už zase tradičněji znějící deathmetalový nářez, je přesně tou skladbou, kvůli kterým se Septicflesh jen tak neomrzí. Přestože zde přibývá na melodice a výrazná kytarová linka evokuje sound kapel jako jsou Katatonia či Swallow The Sun, není pochyb, že se jedná o Septicflesh. Neobvykle znějící pasáže na sebe plynně navazují a výsledný dojem je prostě fenomenální. Ačkoliv se v této skladbě orchestr spíše jen mihne, výsledek zaujme díky své rozmanité kompozici a řadí se k vrcholům desky.
Stejně jako u předcházejícího alba "Titan“ se řečtí symfonici rozhodli pro změnu produkce, tentokrát se jí ujal Švéd Jen Bogren, s jehož pomocí vzniká doposud nejepičtější dílo, které Septicflesh naservírovali. A nový bubeník Kerim Lechner si nic nezadá s předchůdcem Fotisem, jak jsme se mohli již přesvědčit i na živo, či v minulosti, kdy se ukázal například v kapele Decapitated nebo jako schopný multiinstrumentalista ve svém vlastním projektu "Krimh".
Bonusovka, téměř dvanáctiminutový opus "Martyr Of Truth", je svým vlastním hudebním, víceméně instrumentálně orchestrálním příběhem (stejně jako dvě následující bonusové písně), neboť o vokální pasáže se stará pouze operní sbor. Takže pokud jste milovníkem filmové hudby a temných orchestrů, rozhodně doporučuji koupi bonusové verze alba.
Septciflesh už roky svým způsobem omílají to samé, jen stále víc přidávají na dramatičnosti, nicméně v jejich případě to funguje. Jestli se vyžíváte v předchozí tvorbě Septicflesh, "Codex Omega" nesmí v žádném případě chybět ve vaší sbírce.
|