Jestliže spíš než krátkodobým záležitostem dáváte přednost deskám, s jejichž prozkoumáváním musíte strávit více času, a jestliže jste třeba vloni zaznamenali švédské meloblack/deathové Hyperion a oslovili vás svým debutem, mohla by vám zachutnat i prvotina smečky Wormwood, která – stejně jako výše jmenovaní žánroví kolegové – pochází ze země tří korunek. Ovšem ne všichni členové této nově vzniknuvší skupiny ze Stockholmu platí na scéně za nováčky, na vokalistu Nineho a kytaristu Noxe mohli blackmetaloví nadšenci dříve natrefit v kapele Withershin, jejichž tvorba se točila kolem (pro black metal) obvyklých věcí, jako jsou misantropie, nihilismus, satanismus apod. Zdá se však, že i tito pánové z mladistvého nenávistného běsnění vyrostli a stejně jako mnoho jiných se zklidnili a uchýlili se ke krásám melodiky, k severským mýtům a k vytváření dech beroucí atmosféry, která posluchači nabízí hluboké prožitky.
To, že se na „Ghostlands“ budou dít velké věci, zvěstuje už intro „Gjallarhornet“, jež samovolně přechází do úderné „The Universe Is Dying“, která díky parádní dynamice, uši hýčkajícím kytarovým vyhrávkám a sympatickému vokálnímu projevu představuje opravdu milé přivítání. Na albu nalezneme tři čistě neanglické kousky, a sice následující „Under hennes vingslag“, dále pak kratičkou, éterickým ženským vokálem zazpívanou „Silverdimmans återsken“ a trojlístek doplňuje zpěvná folková veselice „Tidh ok ödhe“, do níž však překvapivě vtrhne náhlý blackový zvrat. Ostatně právě na zvratech celý debut Wormwood funguje, zakládá se totiž na obrovské škále kontrastů, nejrůznějších kytarových technikách a náladách, využití houslí a vícero typů vokálů, jež hlavně ve své mluvené formě – společně se sledováním textů – hnou emocemi natolik, že bezostyšně rozervávají duši na kusy.
Rozmanitost zdaleka nenabízí jen texty, například po zmíněných veselých pasážích v „Tidh ok ödhe“ přicházejí nejsilnější emoční zážitky s ohromnou atmosférou v „Beneath Ravens and Bones“, která je vedle hlubokého growlingu prostoupena emočně vypjatými a husí kůži nahánějícími výkřiky (na které nenarazíme pouze v této skladbě) a odříkáváním, a to ke konci i v rodném jazyce, což už tak velmi hluboký zážitek ještě více umocňuje a tato výtečná záležitost je jedním z vrcholů téměř hodinu dlouhé nahrávky.
Přestože se Wormwood předvádějí ve velmi dobrém světle, přece jen mám k jejich debutu několik výtek. Nejvíce zamrzí basa, která je zatraceně potichu. Dále si kladu otázku, proč byl natočen videoklip zrovna ke skladbě „Godless Serenade“, poněvadž jsou dle mého názoru třeba „Beneath Ravens and Bones“ nebo „Oceans“ silnější úseky, které by desku prezentovaly lépe. A poslední výtka směřuje k rozsáhlosti materiálu, pro jehož lepší uchopení by se „Ghostlands“ obešla bez položky figurující před závěrečnou, nádherně náladovou „To Worship“, která dynamicky tepe, vykresluje úžasnou atmosféru a hlavně nepředvídatelně mění svou tvář.
Drobné výtky však nic nemění na tom, že se jedná o nadprůměrné a především nádherně procítěné album, které vedle melodického a atmosférického blacku servíruje i koňskou dávku folkovosti. Věřím, že tímto debutem si kapela získá svoje příznivce, kteří budou dychtivě vyhlížet další počínání těchto sympatických Švédů.
|
