„We rise in the name of Thor…“, tvrdí ve svých nedávno vydaných adrenalinových „Legendách z temných časů“ pražští Odraedir. A vzhledem k tomu, že jejich debutové album zní velmi povedeně, možná na tom tvrzení i něco bude. Kapel, které by na našem území smysluplně provozovali pagan metal, zas tolik neběhá, takže přijměte pozvání k představení Odraedir, kterého se ujal zpěvák a textař Dub.
Na úvod našeho povídání bych tě rád požádal, abys kapelu Odraedir blíž představil, kdo kapelu tvoří?
Z původní sestavy zakládajících členů jsme zbyli tři, kytarista Petr Matouš, bubeník David Urban a Jakub Držmíšek jakožto vokalista. Místo u baskytary se nám podařilo obsadit krátce po založení Lubošem Růžičkou. Dalším zakládajícím členem byl druhý kytarista Martin Rexa. Martin s Petrem tvořili hlavní skladatelskou dvojici, jenž stála za spoustou skvělých hudebních nápadů. V roce 2012 se ale Martin rozhodl z kapely odejít a tak se uvolnilo místo, které obsadil náš současný kytarista Marek Brabec koncem téhož roku. Nyní je to Marek a Petr, kteří se starají o hudební podobu našich skladeb.
Je to osm let, kdy jste kapelu rozběhli, který moment z toho, co jste spolu dosud prožili, považuješ za nejdůležitější?
Chvíli jsem váhal a pátral v paměti, snažil se vybrat z těch zásadních okamžiků ten nejdůležitější, ale pak jsem si uvědomil, že neni potřeba pátrat až tak daleko..., my ho totiž prožíváme teď. První dlouhohrající album je zásadním okamžikem snad pro každou kapelu. Máme parádní zvuk, o kterém nám už několik lidí řeklo, že zní jako bychom snad ani nebyli česká kapela... aby taky ne, když je z Německa (smích). K tomu jsme se rozhodli poprvé nechat udělat i trička a je to opradu příjemný pocit, když na koncert přijdou lidi s našim tričkem, je to obrovská podpora.
V čem vidíš největší rozdíl ve fungování a prezentaci kapely mezi začátkem a současností? Můžeš porovnat atmosféru v kapele v začátcích a nyní?
Zásadní rozdíl je ve volném času. Kapelu jsme zakládali jakožto začínající vysokoškoláci a času jsme měli opravdu hodně v porovnání s dnešní dobou. Práce a rodina si prostě žádají svůj díl. Osobně bych ale řekl, že nijak zvlášť nestrádáme. Na koncerty jsme vždy připraveni a neustále se snažíme vymýšlet různá oživení našeho vystoupení. Co se prezentace kapely týče, tak není pochyb, že jsme se posunuli dále, na pódiu jsme samozřejmě za ta léta lépe sehraní a i mimo pódia se snažíme být vidět a propagovat nový materiál. Právě to si teď můžeme dovolit s příchodem nového alba. S tím vším je spjatá i pozitivní atmosféra v kapele, máme za sebou kus cesty, která byla trnitá..., ale tím to nekončí, ba naopak začíná a my se pouštíme do příprav dalších skladeb.
Už jsi zmínil vaše letos vydané debutové album „Legends Of The Dark Times“. Jak bys tomu, kdo tuhle desku nezná, představil její obsah, na co bys z téhle desky posluchače nalákal?
Album „Legends of the Dark Times“ je plné hutných rytmů i melodií, které se prostě umí dostat pod kůži a dokážou tam vydržet. Některé skladby z tohoto alba hrajeme už opravdu dlouho, a přesto nás umí nakopnout. Někdy se dokonce sám přistihnu broukat si doma některou z melodií. No zkrátka doporučujeme k laskavému poslechnutí (smích).
Vaše texty se točí kolem severských božstev, bitev, přírody... Co tě láká právě na severské kultuře, Nemáte chuť pojmout některou z vašich dalších desek vyloženě koncepčně, propojit ji do jednoho uceleného příběhu?
Řekl bych, že to bude jakési tajemno doby Vikingské, éry kultury, která trvala sice jen pár staletí, ale do historie se zapsala velmi hluboko. Vikingové byli statní válečníci, kteří bývali často najímáni jako osobní stráž vrchnosti. V některých ohledech dalece předčili tehdejší Evropu, například kvalitou zbraní, lodí nebo také byla proslulá jejich čistotnost, kvůli které evropské ženy preferovaly severské muže (smích). Celkově je to zajímavá kultura, ať už se bavíme o stylu žití, ságách nebo příbězích o božstvu, je zde spoustu místa na čerpání inspirace.
Ano, s touto myšlenkou si hrajeme už delší dobu, rozhodně nás láká si to zkusit už na dalším albu. Uvidíme, zda se nám to povede dát dohromady nebo překopeme plány.
Nabízí se i otázka, jestli se nemáte chuť pustit i do „domácí“ historie a mytologie? Řešili jste tuhle otázku nebo bylo již od začátku jasné, že se chcete věnovat vikingským tématům?
Na našem EP Troll’s Cave z roku 2012 je skladba „The Rise of Cernunnos“, v podstatě bych tim chtěl říct, že ačkoliv je většina skladeb tématicky orientována na severskou kulturu, kromě neutrálních přírodních témat jsme otevřeni i „domácímu“ prostředí, ale naprosto upřímně musím přiznat, že mám nejraději sever (smích).
V době, kdy se řada kapel hlásí k teorii, že už nemá potřebu vydávat album v CD-formátu, neb o ně nikdo nestojí, jste vydali desku v digipackovém formátu s příjemným stylovým obalem. Jak velký význam má pro tebe grafické a vizuální ztvárnění desky, jsi příznivcem klasických cédéček místo neosobních empétrojek?
Doba se změnila, ano. Nové počítačové sestavy nebo laptopy ani CD mechaniku nemají, téměř jakékoliv album seženete a stáhnete během několika minut, a proto se vzhled u takovýchto formátů podle mě stal tím nejdůležitějším. Musí to prostě být něco, co si rádi vystavíte coby sběratel nebo nadšenec... a tak jsme se k tomu také snažili postavit.
Já mám raději ty... ehm... neosobní empétrojky... ale CD mechaniku vlastním (smích). Pokud bych to vzal jako formu podpory, tak své oblíbené kapely spíše podpořím tím, že si přijdu užít koncert a koupim klidně několik triček, těch není nikdy dost (smích).
Skladba „Path Of the Wolf“ se týká příběhu Geralta z Rivie, hlavní postavy fantasy „Zaklínač“, přičemž tato skladba měla být využita jako soundtrack pro český seriál k tomuto příběhu. Jak došlo k této spolupráci, jak vlastně nakonec dopadla a máte podobných nápadů na využití vašich skladeb víc?
Ke spolupráci jsme se dostali přes našeho bubeníka, resp. jeho kolegu z práce. V podstatě správný čas a správné místo. Režisérovi se naše hudba líbila a tak jsme se domluvili na několika skladbách, které by mohl využít jako soundtrack. Bohužel se při natáčení objevilo několik komplikací a tak je projekt zřejmě u ledu. Pro nás je ale důležité, že nás to dovedlo právě k „Path of the Wolf“, skladbě, která nám teď dělá největší radost.
V současné době je velmi moderní prezentovat svojí hudbu i prostřednictvím videoklipu. Jak aktivní v tomto směru jsou či se chystají být Odraedir?
Jeden videoklip jsme měli rozpracovaný právě díky spolupráci s filmaři Zaklínače, což tedy ustrnulo na mrtvém bodě. Videoklip bychom rádi měli, ale teď se spíše soustředíme na jiné věci.
Jak čilí jsou Odraedir koncertně? Kde vás je možné v blízké době možnost vidět? Je nějaké místo, které považujete za svoji domovskou scénu? A jak hodnotíš současnou pagan metalovou scénu v České republice a fanouškovský zájem o tuhle muziku?
Asi bych nemohl mluvit o nějaké pravidelnosti v koncertování, jsou období, kdy je toho víc a období kdy je toho míň nebo vůbec. Teď na začátku sezóny se například zadařilo, 26.8. jsme hráli v Tišnově na akci Folk metal fest, o týden později jsme byli v Praze s Cruadalach a rumunskou kapelou Bucovina. Do konce roku je v plánu ještě koncert 20.10. v Brně s Wolfarian a v novém roce bychom se měli poprvé ukázat i v Mladé Boleslavi v sobotu 20.1. po boku Welicoruss.
Za domovskou scénu jsme vždy považovali pražský klub Exit-us. Bohužel je tento klub momentálně mimo provoz a údajně se hledají nové prostory kvůli technickému stavu těch stávajících... takže jsme vlastně bezdomovci (smích).
Mám pocit, že bych neměl hodnotit Českou republiku jako celek. Naše zkušenosti vycházejí hlavně z pražské scény, kterou bych hodnotil spíše jako dlouhodobě pozvolna upadající. Faktem je to, že vídáme méně lidí na koncertech a i klubů ubylo. Co je příčina a co následek se můžeme jen dohadovat, ale tak či tak s tím nic nenaděláme. Na druhou stranu musim říct, že do Brna jedeme vždy rádi, v Tišnově to bylo taky parádní a když jsme před dvěma lety hráli v Ostravě na Folk Metal Pilgrims, atmosféra tam byla výborná... Že by úpadek velkoměsta?
Jaké jsou nejbližší plány Odraedir?
Kromě propagace nového alba v České Republice bychom rádi vyrazili do zahraničí. V roce 2013 jsme s kapelami Knaat a Heathen Foray uspořádali menší tour po okolních zemích a o něco podobného se budeme snažit v první polovině příštího roku. Našim nejaktuálnějším plánem je ale příprava materiálu na další album, protože po strastiplném nahrávání pociťujeme silný skladatelský deficit (smích).
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se Tě na to zeptal.
Popravdě řečeno mám pocit vyčerpání, prošli jsme spoustu témat (smích). Snad jen, že jak jsem mluvil o úpadku velkoměsta, neznamená to, že bychom se na koncertování po Praze měli vykašlat, to ani náhodou, stále tu je spoustu lidí se stejným vkusem na hudbu, jako máme my. Hudba nás baví, je důležitou součást našeho života, baví nás ji tvořit, vymýšlet nové zajímavé prvky a dokud žije posledních pět lidí, pět těch největších fanoušků, ačkoliv se občas chtějí navzájem pozabíjet (smích), nepřestaneme...
|
