Atmosféra. Valhala. Thor. Bathory. Atmosféra…. Italský samotář Drakhen před jedenácti lety rozběhl svůj sólo projekt Bloodshed, se kterým vydal své první demo „Walhalla“. Od toho okamžiku již své dítko pojmenovává souslovím, odkazujícím na první vlaštovku ze své dílny a prakticky v žádném z počinů, které má na svědomí, nezapomene zmínit svůj velký vzor, mistra Quorthona a jeho Bathory. A jak je zřejmé nejen z názvu kapely, ale i z titulu jeho nedávno vydaného alba „Thor“, Drakhen, byť ze slunného jihu, má velmi blízko ke kultuře a historii chladného severu.
Přesně taková je i atmosféra jeho třetího dlouhohrajícího (doslova a do písmene) počinu. Častou kadencí pojmu atmosféra se snažím naznačit skutečnost, že to je to, na čem album „Thor“ stojí. Chladná, melancholická, někdy až ponurá, ale o to intenzivnější a hlavně, dostatečně pohlcující, aby posluchač mohl s Drakhenem strávit víc než sedmdesát minut na jeden zátah bez toho, aby měl potřebu z jeho chladného obětí utíkat. Solitér Drakhen, který má na svědomí veškeré nástroje i zpěv, není žádný virtuos, který by měl potřebu exhibovat, takže „Thor“ je z hlediska individuálních kreací velice strohý a syrový. I přes to se Drakhen pouští do velmi rozsáhlých kompozic (ta nejdelší „Day By Day“ dokonce přesáhne sedmnáct minut), ve kterých nepotřebuje ke konečnému efektu ani velká kvanta hudebních motivů, vystačí si relativně s málem, nicméně i přes zdánlivě přepálenou délku skladeb ani v nejmenším nenudí. Samozřejmě si vypomáhá různou škálou atmosférických obrazutvorných zvuků (praskání ohně, šumění moře, křik ptáků, bouře, zurčení potůčku, kroky ve sněhu, foukání větru), které jsou nataženy na poměrně dlouhou dobu a ke kterým se vytrvale vrací. Celkovému výrazu hodně pomáhá i neučesaný zvuk, je zjevné, že nějaká načančaná produkce by takhle pojaté nahrávce mohla jen uškodit. Ani hlasový fond Drakhena není kdovíjak pestrý, nicméně v jeho skřehotu je velká naléhavost, v jeho recitaci výpravnost, v jeho čistých melodiích neotesaná majestátnost.
Je prakticky nesmyslné z kontextu alba vytrhávat části, které by mohly charakterizovat album jako celek, nicméně již zmiňovaná výpravná „Day By Day“ může nabídnout poměrně přesný obrázek toho, v čem tkví síla Bloodshed Walhalla - přes přírodní úkazy k jednoduchému folkovinou (či zasněnou pohádkovostí) vonícímu melodicky monotématickému motivu, dráždivému zařvání, impozantnímu vypravěči, pomalému (velmi pomalému) mohutnění nálad a plíživé gradaci, vyhrocenému zpěvu, proplétajícímu se s nadýchaně heroickými „sbory“, zabouření v instrumentální pasáži až do závěrečného ukolébání za zvuků šumícího moře.
Praktická ukázka, jak se z mála dá vytěžit maximum. „Thor“ není album, které by člověk měl potřebu slyšet každý den. Ale když chytnete v nadcházejících sychravých studených dnech správnou melancholicky zhrublou náladu, může to být velmi dobrá volba.
|
