DÖXA - Lust For Wonder
Pokud bych měl vybrat jeden z nejpůsobivějších powermetalových art-worků tohoto roku, cover třetí studiovky španělské kapely Döxa by byl vážným adeptem. Surrealistická koláž je zde ztvárněna natolik atraktivně, že bych si ji bez váhání pověsil na stěnu. Je ovšem pravda, že by můj zálibný pohled jen málokdy doprovázela hudba, jež byla tímto motivem obdařena. Obsah alba „Lust For Wonder“ sice ukrývá několik velmi slušných skladeb, kontrují jim ale položky více obyčejné, které zapadají do širé konkurence obdobně znějících symfo-spolků, u nichž mikrofon drží žena. Ani to však není u Španělů zcela jednoznačné, zpěvačce Vanesse zde občas vypomáhá, případně jí zcela zastupuje kytarista Dani G., a v takových případech je náhle kapela o kus zajímavější, neboť hlas Daniho je slušný, zatímco Vanesse to občas ujede do ne úplně libé pištivé polohy nebo rovnou mimo tón. To nicméně zase nejednou zachraňují aktivní vícehlasy, jako v případě úvodní písně „A Game Of You“, s pro kapelu typickou epic-atmosférou nebo zdařile vytrylkovaným sólem. Poté následuje kvalitativní houpačka, další tři songy nijak neoslní, navazující trojice celkem ujde. Dynamické power motivy a popově odlehčené vokály ve štychu „The Stormseller“ naznačují, že se autorům daří lépe v méně komplikované kompoziční rovině, což potvrdí také šlapavý kus „Queen Of Spades“, hlavně však orchestrálně i sborově výbušná a jasně nejlepší položka „Erin Go Bragh“ s refrénovým majestátem ala Wisdom nebo Rhapsody. Zde Španělé vykazují značnou invenci, ve zbytku songů už ale zase upadnou k průměru, k čemuž přispívá i ne zcela vyladěná zvuková produkce. Mírné doporučení je na místě, zázrak ale neradno očekávat.
5/10
YouTube ukázka - Erin Go Bragh
MINSTRELIX - Eternal Zero
Album „Chronostrings“ japonských Minstrelix se pro mě před třemi lety stalo fošnou roku. Proto jsem se velmi zaradoval při zjištění, že tahle parta vydává novou nahrávku, a vzápětí jsem zase trochu vychladl, když jsem zjistil, že jde jenom o EP. Ale ani to samozřejmě není k zahození, člověk se alespoň dozví, jak je na tom kapela s aktuální formou a zdali si stále udržuje vysoce nastavenou laťku kvality. A právě to je moment, kdy jsem byl nucen svěsit hlavu podruhé, tentokrát ještě hlouběji. Čtveřice nových skladeb totiž nedosahuje vrcholných parametrů, na které jsem si zvykl díky (opravdu velmi častému) poslechu předešlých dvou studiovek. Speedmetalových pasáží, orchestrálních ozdůbek a pro tuhle partu tradičně složitých instrumentálních kreací se dočkáme i tentokrát, skutečně chytlavé a pamětihodné motivy ale chybí. Nejblíže k nedávnému mistrovství autorů mají písně „Land Of The Free“ a „Banks Of Eternity“, v obou se – oproti zbylým dvěma songům – dočkáme slušných refrénů a celkově lepších vokálních linek, jakkoli u druhé jmenované Leo Figaro nečekaně pěvecky kolísá. Za zvláštní vypíchnutí stojí ještě úsek slokových zpěvů v položce „Algernon“, jejichž zhoupnutí alespoň na chvíli připomene nejlahodnější momentky této kapely, jinak ale zase skladba prošumí bez většího zalarmování paměťového centra. Abychom si rozuměli, Minstrelix jsou pořád lepší, nežli 99% japonských powermetalových kapel, EP „Eternal Zero“ nicméně postrádá výjimečnost, kterou jsem od autorů tak nějak automaticky očekával. Kéž jde o dočasný stav, jenž bude s vydáním příští nahrávky rychle zapomenut.
6,5/10
YouTube ukázka - trailer
JAG PANZER - The Deviant Chord
Dva roky trvala pauza, v níž se lídr amerických veteránů Mark Briody pokoušel zlanařit bývalé parťáky zpět do kapely. Setkal se s úspěchem, a to dokonce i v případě malinko nestálého zpěváka Harry Conklina, jehož vztah k Jag Panzer se dá přirovnat k Matthew Barlowovi a Iced Earth. Zatímco ale Matt zůstává toho času mimo Zamrzlou zemi, Harry je zpět a fanoušci se tak můžou radovat z nové, v pořadí jubilejní desáté studiovky, která dostala do vínku zajímavý titul „The Deviant Chord“. Temné asociace spojené s tímto názvem jsou velmi trefné, jelikož obdobně ponuře chvílemi vyznívá i samotná hudba, zvlášť když kopíruje vzorce dané pro typický US power, což se naneštěstí týká i ne úplně ideální zvukové produkce. To zamrzí u atmosféricky hutných a tempově táhlých položkách jako „Divine Intervention“, „Dare“ nebo titulní věci, která začíná baladickým nájezdem se skutečně úchvatnými vokály, jež se brzy přetaví v mohutný hevíkový epos s vypjatými zpěvy a gradující stavbou ala Iron Maiden, což je mimochodem na albu častá asociace. Každopádně se jedná o spolehlivě vtahující a zároveň jednu z nejpůsobivějších kompozic nahrávky, k těm dalším patří valčíkově nadnášená pohoda „Long Awaited Kiss“, potažmo skladby s jednoznačněji chytlavou strukturou. Ať už jde o kusy „Born Of The Flame“, „Salacious Behaviour“ či „Fire Of Our Spirit“, všechny nabídnou příjemně svižné rytmy s velkou řadou sólových výletů, ve kterých jakoby pánové najednou zapomněli na těžkost hlavního tématu alba a rozhodli se utéct na výrazněji prosluněné pláně. Výsledkem je slušné „kompromisní“ album, které by mohlo přijít k duhu jak fanouškům tradičního amerického, tak melodičtěji stavěného evropského heavy-power metalu.
6,5/10
YouTube ukázka - Far Beyond All Fear
|
