Revoluce u Rimortis? Z hlediska statistického jednoznačně – nezvykle dlouhá pauza mezi dvěma alby, radikální změna v sestavě, principál Vašek Mrzena bez autorství některé ze skladeb. Z hlediska hudebního tak trochu - změna u mikrofonu samozřejmě může výraz kapely pozměnit, nicméně po poslechu aktuálně vydaného alba „Ozvěny minulosti“ si fanoušek kapely musí spokojeně říct, že tohle jsou zase ti staří známí Rimortis. O aktuálním dění i o všech změnách v kapele prozradí víc basák Vašek Mrzena.
Jak jinak začít tohle povídání, než konstatováním, že v historii Rimortis se stala věc neobvyklá, kdy odstup mezi vydanými alby se poprvé natáhl na pět let. Hlavní příčinou tohoto stavu byla skutečnost, že sestava kapely zaznamenala radikální změny. Nebude tedy od věci, abys představil nové členy kapely.
Ano, je to tak, sestava se obměnila, bývalí spoluhráči nemohli nebo už nechtěli dál pokračovat, nicméně za jejich práci a přístup jim patří poděkování. Situace se vyvíjela tak, že první oznámil svůj odchod kytarista, včas a seriózně, takže byl čas s tím nějak naložit a jelikož je Martin Čermák, náš současný kytarista, skorošvagrem klávesáka Jirky, volba byla jasná a rychlá. Odchod bubeníka byl podstatně rychlejší a neočekávaný, proto jsme rádi, že se nám přes Marka Žežulku (bubeník ex-Arakain) podařilo najít Vojtu Zapadla, mladého talentovaného hráče s velkou zálibou v power speed metalu. Zpěváka Láďu Spilku znám víc než dvacet let, slovo dalo slovo a kapela byla opět kompletní.
Ke změnám v sestavě Rimortis postupně docházelo už v minulosti, nicméně takhle důkladné zemětřesení, které asi dost zásadně měnilo plány kapely, nastalo poprvé. Jak ty jako dlouholetý tahoun kapely si tuhle situaci prožíval, neopouštěl tě optimismus a věřil si, že se veškeré obtíže vyřeší ku prospěchu Rimortis?
Dřív bych z toho byl nervózní a hned bych to řešil spoustou telefonátů a inzerátů, dnes už jsem krapet „moudřejší“ a vím, že se ještě nestalo, aby něco nějak nedopadlo… (smích) Inzerát byl delší dobu jen na post zpěváka, kde to bylo obtížnější… Jirka s Martinem mě podporovali a věřili, že tu situaci nějak vymyslím (smích).
Jak obtížné je v současné době najít v České republice zpěváka, který by dokázal naplnit potřeby Rimortis?
Jak už jsem zmiňoval, je to složité, jsme kapela poměrně koncertně činná, s požadavkem slušného pěveckého rozsahu, s jasnou vizí a představou hudební náplně. To jsou tři hlavní aspekty, proč spousta uchazečů o post zpěváka Rimortis neuspěla.
Další odlišností, která přichází s novým albem „Ozvěny minulosti“, je fakt, že poprvé nemáš v playlistu alba jedinou skladbu, ke které bys napsal hudbu. Jak došlo k téhle situaci, podařilo se ti v Jirkovi Vrbovi, který je většinovým autorem na desce, najít ideálního parťáka nebo to byla snaha rozvinout tvorbu Rimortis do trochu jiné podoby?
Předně je potřeba říct, že už na předchozích dvou albech byl příspěvek mých spoluhráčů značný, ať už to byl James Vácha na „Desítce“ anebo Pavel Pokorný na „Peklu“. Co se týče „Ozvěn“, tak jsou to oba důvody, které zmiňuješ. Jirka je velmi slušný skladatel a jsme hudebně z jednoho těsta a snaha posunout se s tvorbou malinko jinam je též zřejmá. Nicméně pořád je to typické album Rimortis, spousta melodií, dvojhlasů, sborů, kopáků… Jinak mohu říct, že jsem tu a tam napsal či upravil některé pasáže či zpěvové linky písní, ale není potřeba být pod tím někde podepsán… (smích)
Album mělo vyjít už dřív, s bývalým zpěvákem Milanem Hloucalem jste již začali natáčet, nepodařilo se jej však dokončit. Bylo třeba s ohledem na novou sestavu, potažmo především na příchod nového zpěváka, provádět nějaké zásadní úpravy již připravených skladeb nebo je finální podoba nového alba hodně blízká původní verzi?
Zásahy do nahrávky byly mizivé, v podstatě jen Martin nahrál do některých skladeb nová kytarová sóla a Láďa lehce poupravil zpěvové linky k obrazu svému, ale změny to byly vážně malé. Možná toho nejvíc změnil Jirka v aranžmá kláves, jak byl z toho dvouletého čekání netrpělivý… (smích)
„Ozvěny minulosti“ jsou aktuálně vydané, představ prosím vaše nové album, co na něm posluchače čeká?
Jak už jsem naznačil, je to typické album Rimortis se spoustou melodií, ale přesto nově, jinak a moderněji. Největší rozdíl je logicky ve výrazu zpěvu, v hutnosti zvuku, v aranžmá kláves. Obsahově je CD postaveno taktéž klasicky pro Rimortis, tedy pět svižných speedových skladeb včetně tradiční české cover předělávky, dále pak čtyři střední power skladby a jedna pomalá, titulní píseň.
Oblíbeným tématem našich rozhovorů jsou tvoje texty, které jsou v případě alba „Ozvěny minulosti“, tím nejpevnějším pojítkem s vaší minulou tvorbou. Pojďme tedy tradičně probrat kousek po kousku tvoje hraní si se slovy…
„Divadlo v bílém“ – příběh člověka ležícího na operačním sále, sledujícího ten shon o záchranu jeho života, uvědomění si toho, že ten největší boj musí vyhrát on sám…
„Ztracená karta“ – příběh dívky, která se zmítá v řetězech nevyslyšené, nenaplněné lásky…
„Třináctá komnata“ – každý člověk má během života nějakou svou „třináctou komnatu“, jediný recept jak v ní nezůstat a nepropadnout - „stačí projít dál…“
„Hořící kříže“ – první ze dvou textům týkajících se aktuálního společenského tématu… Můj pohled na víru a náboženství. Víra jako taková je v pořádku, ať si každý věří, v co chce – já věřím jen svým rukám a uším – ale jakékoli náboženství je pro mě nepřijatelné. Většina válek a konfliktů měla a má náboženský podtext, a proto „nechme hořet kříže v plamenech…“
„Poklady moře“ – ať to byl středověk nebo dnešní moderní doba, pirátů je na světě pořád dost a to nejen na mořích a oceánech, ale i na souši, stačí se rozhlédnout v naší malé české kotlině…
„Naše zem“ – druhý z aktuálních textů, už název dost napovídá… Český národ nikdy extra nebojoval a nebránil své území, svou hrdost a čest, my jsme spíš tak se vzdát a nebo se pojďme dohodnout, nejlépe v hospodě u piva… (smích)
„Ozvěny minulosti“ – příběh klavírního skladatele, kterému pro jeho zanícenost a vášeň k hudbě protekl život mezi prsty…
„V troskách“ – starověký příběh města Pompeje, jehož zdi svou lávou a popelem ze světa vymazala sopka Vesuv…
„Pravda a lež“ – kdo se v tom má dneska ve všem vyznat – „bláznivej je tenhle svět, kde i figuríny kroutí hlavou…“
Tradiční je i zařazení skladby jiného interpreta, zpracované v klasickém Rimortisovském duchu, v tomto případě došlo na píseň Věry Špinarové „Andromeda“, která dostala pořádně ostrý háv. Co tě lákalo na zpracování právě téhle písně?
Výběr skladby, kterou předěláme k obrazu svému, má vždy stejná pravidla, to znamená starší píseň českého interpreta, s melodiemi a textem blízkým tvorbě Rimortis, v původní verzi nerocková a nemetalová. Po Karlu Krylovi, Petru Novákovi, skupině Klíč a Karlu Černochovi padla volba tentokrát na paní Věru Špinarovou, o tom, jaká to byla zpěvačka není potřeba diskutovat…
K novému albu jste natočili již i videoklip. Vybrali jste skladbu „Třináctá komnata“, proč padla volba právě na tuto píseň a jak jste si užili natáčení? Chystáte ještě zfilmování některé z novinek?
V písni „Třináctá komnata“ je hudebně obsažena celá nová tvář Rimortis, takové jakési shrnutí, navíc má jasný a zřejmý text. Natáčení bylo náročné, ale zábavné, knihovna zámku Kačina je krásný prostor… Pokud tomu okolnosti dovolí, možná vznikne ještě druhé video, uvidíme…
Rimortis byli vždycky koncertně velmi aktivní skupina, zůstane tenhle status zachován do budoucna i s aktuální sestavou, na jaké vaše nejbližší akce bys chtěl upozornit? A jak to budete mít s koncertním playlistem, došlo k nějakým úpravám nebo se můžou vaši příznivci těšit na oblíbené skladby i v nové sestavě?
Rádi bychom nadále zůstali aktivní s koncertováním, jsem rád, že se nám plní kalendář na příští rok. Teď na podzim nás fanoušci mohou potkat asi na osmi místech republiky, určitě bych upozornil na 21.10., kdy křtíme v Úmyslovicích u Poděbrad nové CD společně s kapelami Iras a Menhir. Koncertní playlist bude obsahovat čtyři nové skladby a samozřejmě nejoblíbenější písně ze starších desek…
Své desetileté výročí jste oslavili vydáním neobvykle pojatého řadově-výběrového dvojalba „Deset kroků zpět“, pomalu se blíží dvacetiletka, spřádáš už nějaké plány na to, jak pojmete tohle výročí?
Tebou hezky nazvané řadově-výběrové dvojalbum „Deset kroků zpět“ zaznamenalo svou formou a obsahem úspěch, proto možná zůstaneme u tohoto provedení, určitě nabídneme klasické nové album a k němu připojíme druhé CD, co na něm ale bude, je ještě ve hvězdách…
A teď už máš obligátní prostor říct to, na co jsem se nezeptal.
Zeptal ses na co si chtěl a já ti za to děkuju (smích). A vám čtenářům, fanouškům rockové hudby, též děkuju, zastavte se na nějakém našem koncertě, rádi vás uvidíme…
|
