Američané Xanthochroid si před několika lety fanoušky získali oslnivě povedenou cover verzí skladby „Land of Snow and Sorrow“ od finských melodeathových Wintersun. Po delší odmlce představují dvoudílný epos „Of Erthe and Axen“, přičemž jeho druhá část na sebe nenechá dlouho čekat. Při počátečním oťukávání s hudebně zpracovaným fantasy příběhem vyvstane otázka, proč na sebe tito Kaliforňané lepí štítek „black metal“. Ono totiž blackových prvků tu je jako šafránu, a proto by se neměli posluchači nechat škatulkováním zmást, poněvadž Xanthochroid pro undergroundové kruhy nehrají.
Bohaté a dynamické audio vyprávění vybízí posluchače k tomu, aby zavřel oči a nechal pracovat svou fantazii ve vykreslování vizuálního dění na pomyslném jevišti. Příjemné zvuky přírody společně s folkovými a klávesovými harmoniemi v úvodu „Open the Gates, O Forest Keeper“ přivedou k akustickou kytarou podložené skladbě „To Lost and Ancient Gardens“, kterou pějí dvě vokální entity (mužská a ženská). Ve třetí kapitolce „To Higher Climes Where Few Might Stand“ narážíme na trochu bestiality v podobě blackened vokálu, jenž na úkor emotivní stránky zní dosti heroicky. Příjemnou metalovou tkaninu ve formě okouzlujícího koketování se strunami nabízí melancholická balada „To Souls Distant and Dreaming“, jež ústí do poklidného, sluncem zalitého lesa „In Deep and Wooded Forests of My Youth“. Ten je charakterizován folkem a mužsko-ženským cukrkandlovým duetem, aby následně v „The Sound of Hunger Rises“ opět převzala taktovku hrstka dramatičnosti, která po teatrálním vystoupení v „The Sound of a Glinting Blade“ vyvrcholí v bitevním finále „The Sound Which Has No Name“, což je nejagresivnější úsek první poloviny příběhu. Jenomže o veškeré bestialitě a agresivitě se dá konstatovat, že jsou black metalem jen inspirovány a vzhledem k očekáváním zamrzí, že se opravdové blackové průniky do krásné, mírumilovné krajiny nekonají.
Na košaté fantasy nahrávce dochází k mísení mohutných filmových orchestrací s mnoha folkovými vložkami a se špetkou blackened koření. Není pochyb o tom, že je „Of Erthe and Axen Act I“ veledílo, jemuž vládnou muzikantský um a mladé ambice, nicméně namísto očekávaných kousavých kytar, určité dávky brutality, odstupu, pichlavého mrazu, odporu či drzosti se v prvním díle setkáváme s cukrem posypanými vokálními linkami, jež jsou kladeny do melodií hřejivých jako přímotop a z převážné většiny materiálu jsou cítit od ucha k uchu široké úsměvy, což má za následek až příliš podbízivou zvukomalbu, která může být pro některé nepřijatelná. Zařazení do black metalu je tedy velkým otazníkem, ve skutečnosti se totiž jedná o symfonické mohutno s progresivními přesahy. Je otázkou, co s sebou přinese druhá polovina příběhu (jemuž je deklarována větší tvrdost), avšak v takto uspořádaném teatrálně bombastickém prostředí budou nacházet zalíbení příznivci jiných metalových větví.
|
