Novinka kyperských Arrayan Path vychází jenom rok po předešlém zářezu „Chronicles Of Light“, a přece se v tomto krátkém období stačily udát jisté změny. Naštěstí ne v sestavě a už vůbec ne na její přední pozici, kterou stále zastává úchvatný zpěvák a hlavní myslitel tohoto spolku, Nicholas Leptos. Posun se týká zejména hudebního charakteru, jenž se odklání od významnější koketerie s progem a vrací se k epickému powermetalovému pojetí známému z dřívějších počinů kapely. A nutno zmínit, že se tím automaticky zvýšila kvalita hudebního obsahu, který se tentokrát opět dotýká nebeských výšin.
Ono ani minule nebylo zle, nicméně skladby většinou stály na skvělých refrénech, zbytek písní byl pak zatížen mnohdy až příliš komplikovanou instrumentací (úchvatná a jako pírko lehká balada "Ignore The Pain" budiž pověstnou výjimkou). Nyní jakoby se autoři uvolnili a vzpomněli si na postupy, které jim jdou od ruky nejlépe. Znamená to mimořádnou vrstevnatost s plným vagónem nápaditých motivů, jež jsou rovnoměrně rozesety po celé šíři jednotlivých skladeb, aniž by stály ve výrazném subžánrovém nebo melodickém kontrastu. Cílená chytlavost tedy není soustředěna jenom do chorusových partů, ale nadnáší bezmála každý tón, a to při zachování promyšlených a skladatelsky náročných hudebních struktur.
Album stojí na lyrickém konceptu, jehož spojovatelem je bohyně Kali, neboli hinduistická verze Černé Madonny. Což s sebou přináší nános orientálních prvků, pro tuto kapelu ovšem zcela obvyklých, kyperští autoři s arabskými motivy operují takřka pravidelně a dokáží s nimi nakládat jako málokterý jiný spolek (to znamená přirozeně a smysluplně, nikoli prvoplánově). Jednou vystupují více na povrch, jindy méně, jako v případě úvodní skladby „Equilibrium“, která po krátkém zaříkávaném intru naservíruje extra chutnou melody-porci, jejíž hlavní a nejvyšší atrakcí jsou vokální linky. Ty si píše Nicholas sám, přičemž v tomto ohledu dlouhodobě vykazuje snad až geniální talent, když zpěvy dokáže načechrat melodickou přilnavostí, stejně jako epickým majestátem. V úvodní písní jsou vokály nejprve naléhavé a postupně uvolňované až k harmonické závrati, zkrátka dokonalost sama.
Navazující položku „The Flower Born For Itself“ zdobí atraktivní kytarové záseky se šmrncovně vystavěným refrénem. To mimochodem připomíná song "Nailed" od Amíků Theocracy, k jejichž brilanci mají kyperští vůbec hodně blízko a v ranku současného power´n´prog metalu lze tuto dvojici interpretů vsadit na samotnou špici. Svižné rytmy kompozice „Dark Daughter Of The Snake“ ovane arabsky vykroucená mezihra, v kusu „The Hundred Name Of Kali Ma“ pak orientální chorály vypuknou naplno, přičemž hudební majestát dále zahřívají symfonické doteky a osudově protahované zpěvy. Odlehčenou tvář kapely nastaví skladba „So It Shall Be Written“ s dynamickými klávesovými tanečky a speedmetalově zrychleným refrénem, příspěvek „She Who Is Primordial Wisdom“ oproti tomu zahalí opar temně vedené epiky.
Vyloženě povznášející a zároveň druhý nejpřitažlivější refrén nahrávky nabídne titulní věc, song „Cremation Grounds“ pak evokuje soundtrack z novodobých válečných filmů, odehrávajících se v Iráku. Nutno však zmínit, že zbývající obsah nahrávky tuto vysoce jakostní koncentrovanost přece jenom zlehka rozmělní. O žádné z následujících skladeb není možné ani ve vtipu napsat, že by byly nepovedené, naopak, taková balada „Guardian Angel“, stejně jako modernisticky laděný opus „Garland Of Skulls“, v němž se dočkáme thrashe i growlingu, patří k tomu nejlepšímu, co album nabízí. Jeho více než hodinová hrací doba je ale obrovská nálož, kterou při plné pozornosti lze jen těžko ustát. Jenže co naplat, kyperští hudebníci mají evidentně nápadů na rozdávání, o čemž svědčí v podstatě finišující přípravy další studiovky s titulem „Archegoni“, která vyjde příští rok. A je to samozřejmě dobře, když to někomu takhle skládá a hraje, působí každé album daného interpreta jako dar z nebes. Dílo „Dawn Of Aquarius“ takovým pokladem bezesporu je.
|
