Ačkoli vichřičné blasty vyvolat dokáží, řadí se německé trio Imperious spíše k těm hodným blackovým spolkům. Tato zatím poměrně neznámá kapela se soustředí na staré klasické příběhy a svá první tři alba vydala sama. Nedávno však Němci podepsali smlouvu s Massacre Records a k této příležitosti vydávají dvě na sebe navazující alba „Tales of Woe - The Journey of Odysseus, Part I“ a „Part II“ s podtituly „From Ilion to Hades“ a „From Hades to Ithaca“ znovu. Z názvů je jasné, že se jedná o koncepční alba, která si vzala na paškál Homérův legendární příběh.
Do Odyseovy pouti příjemně uvede mluvený přednes se vznešeným epickým doprovodem, načež je posluchač vyslán do zahuštěné atmosféry a masakrálně rychlého tempa, které se průběžně mění, stejně jako se střídají syrovější pasáže s těmi melodickými a epickými. Vokály dynamicky přecházejí z (agresivního i táhlejšího) ječáku do deathového growlingu a zase naopak. Nezapomnělo se ani na čisté zpěvy a ty tu jsou přítomny ve hned více podobách. Epické sborové zpěvy mile překvapí ke konci desetiminutového dramatu „The Sharpened Pale“ (převážně blastbeatovka se silnými groove momenty), zatímco v „Insidious Winds“ se mezi pasážemi protkanými deathovými a blackovými vokály vylíhne i zpěv jemnějšího pohlaví, načež je do této čtvrthodinové skladby vhozena i příběhová průpovídka, a aby toho nebylo málo, stihne se tu ještě blýsknout čistý mužský zpěv, který je podložen zběsilým bubnováním a groovem a od kterého pomyslné žezlo opět převezme blackový ječák. Tento na vokální rozmanitost bohatý úsek může (společné se skladbou taktéž o delší stopáži „The Isle of the Solar God“ figurující na druhém disku) sloužit jako pěkný průřez toho, co se po hudební stránce na zčásti progresivním dvojalbu „Tales of Woe“ odehrává. Dlouhé epicko-agresivní, chvílemi dramatické pasáže opatřené bzučivými a s melodikou si hrajícími kytarami střídají kratší, jako zurčící potůček s jemností si pohrávající intermezza, jež často využívají klavíru či něžného zvuku akustické kytary.
Imperious nehrají vůbec nic inovátorsky převratného a ani neoslňují technikou, ale podařilo se jim z převážně do průměru spadajících ingrediencí namíchat velkou sklenici příjemně chutnajícího koktejlu, po kterém se dá sáhnout vždy, když si budete chtít oddechnout a u toho se plně oddáte do rukou těm, kteří vás provedou blackmetalovou pohádkou o mnoha tvářích, do níž vedle krásné melodiky a epické atmosféry byly jako obohacující prvky vloženy výrazné groove pasáže, progresivita a úseky jako „Sirens“, které na black metal zcela zapomínají.
|
