Jméno americké kapely Savage Grace asi už jen málokomu něco řekne, každopádně se tahle parta z nějakého důvodu stala velkou inspirací pro Němce Masters Of Disguise, kteří se pojmenovali po debutové fošně Amíků, jejich logo má shodný font a pár členů dokonce vypomáhalo při živých vystoupeních Savage Grace. Podobná je i žánrová kolonka, zahrnující old school speed s dotykem poweru a thrashe, v případě Němců ovšem s moderní zvukovou produkcí, jež všemu dodává adekvátní pel.
A to je moc dobře, protože tady je rozhodně o co stát. Tedy většinou. Leccos naznačí už více než dvouminutové intro „The Rise (And Fall) Of All Kingdoms“, jehož svůdně zlověstný nájezd postupně uvolní melodické vyhrávky a sóla. Toto prolínání „dne a noci“ charakterizuje veškeré tóny novinky kapely, nikoli však středně rychlé tempo, které uvítací položku provází. Pomalejších momentů je totiž na desce pomálu, Němci většinou uhání kupředu s urputností lovící šelmy, což jim jde velmi dobře od ruky, když pak do této pádící hry vloží chytlavé vokální linky, má posluchač o zábavu postaráno. Velmi slušně si v tomto ohledu vede song „Demons Of The Past“, jehož přitažlivě naspídovanou jízdu umocňují dravé slokové fráze, melodická sóla, ale i akustická mezihra se zpěvy připomínajícími - na albu nikoli naposled - mladého Hansi Kürsche z Blind Guardian. Zpěvák Alexx Stahl je každopádně správný muž na správném místě, však také účinkuje v několika dalších spolcích, včetně známých Bonfire.
Neméně atraktivně zapůsobí štych „Killer´s Redemption“, jehož obecně funkční tah připomíná rovněž letošní - a vpravdě skvělou - novinku "Off The Grid" Amíků Cellador, potažmo titulní skladba s thrashovými záběry a vrstvenými sóly. Úplně nejlépe pak dopadla kompozice „Knutson III: Nemesis (I Am The Law)“, v níž dvojice kytaristů rozjíždí dynamicky zasekávané riffy, které najdou vyústění v nápaditém refrénu, zvláště v jeho závěrečném jetí, kdy Alexxe doprovodí hostující pěnice Heike Kaldschmidt (jinak také fotografka kapely). Na druhou stranu je nutné dodat, že jakmile v některých písních absentuje vyšší skladatelská invence, nepomůže Němcům ani svištivá rytmika, ta se naopak stává tupou a ubíjející. Černého Petra si v playlistu vybírá kus „Sign Of The Cross“, který nejvýrazněji sráží protivný chorus a někde v půli cesty zůstává položka „Witchhammer“, jíž ale nakonec zachrání další várka melodických sól, potažmo agilní Alexxův ječák. Ve většině zbylých skladbeb jsou nicméně autoři dostatečně zábavní na to, aby v pořadí třetí studiovka jejich kapely zasloužila poctivé doporučení.
|
