CHARIZMA - Бьёмся за небо
Je moc hezké, když má někdo charisma. Není to obyčejná věc, a proto pokud si tohle slůvko vsadí kapela přímo do svého názvu, její tvorbu by měla rovněž obestírat aura čehosi mimořádného. U ruské kapely Charizma můžeme nalézt pár slušných melodických nápadů, které hudbě hned přidávají na přitažlivosti, z celkového pohledu ale o nic extra výjimečného nejde. Úvod alba každopádně zní velmi slibně a nejlepší kus se ukrývá hned pod startovním titulem "Когда сжалится бог". Rychlé tempo s výtečně klenutými slokami, refrénem i sólem, nevtíravý hitový šmrnc, zkrátka kousek par excellance. Do hudebních karet kapely navíc hraje slušný zvuk, proto je v tu chvíli na místě vysoké očekávání věcí příštích. Dobré pocity podpoří také svěží druhá položka "Велесов завет", stejně jako navazující kus "Мой названный брат" s pochodovými rytmy, ostrými riffy a opět působivě vykresleným sólem. Počínaje skladbou "Последний герой" nicméně začne kvalita malinko upadat. Pořád bude k mání šlapavý heavy/power metal (s občasným opřením do thrashe) a obstojné kytarové nápady (v kompozici "Революция" s opravdu líbivým neoklasickým úvodem), výrazněji ovšem začne haprovat chytlavost vokálních linek, stejně jako vtahující potenciál jednotlivých songů. Nejde o průšvih (taková balada "Ты ветер, ты пепел" s pěvecky vypjatým refrénem určitě žádnou holku neurazí), nicméně o nějakém velikém charisma této ruské kapely nakonec příliš mluvit nemůžeme.
6/10
YouTube ukázka - Когда сжалится бог
ATHLANTIS - Metalmorphosis
Italové Athlantis letos již jedno album nahráli a najednou přicházejí s další novinkou. Obsah fošny „Metalmorphosis“ ovšem ukrývá materiál, který autor Steve Vawamas složil před deseti lety, dokonce tenkrát proběhl i nahrávací proces, nicméně album nikdy nevyšlo. Až doposud, kdy do hry vstoupil label Diamonds Production, jenž se rozhodl danou desku marketingově zaštítit, přičemž nezůstalo u pouhé re-edice, Steve a jeho spoluhráči naopak celé album znovu nahráli, aby skladby „získaly moderní a svěží zvuk“, jak praví oficiální vyjádření. Zde ovšem nastává malý problém. Nevím přesně, jak si Steve představuje moderní sound, ale novinka jeho kapely zní jako běžný produkt osmdesátých let. Nedynamicky a ploše. Když si pak vzpomenu na předešlou studiovku (potažmo na všechny zbylé), je jasné, že nejde o nějaké produkční diletantství, ale o záměr. Mdlé ozvučení provází celou metalografii kapely a je právě tím, co ji brání k vzestupu mezi – alespoň italskou – powermetalovou elitu. Přitom nová nahrávka by na to v pohodě měla, neboť nabízí kvalitní materiál, a to nikoli v částečné podobě, jak tomu bylo na minulých albech, ale v celé šíři hrací doby (snad s výjimkou nijakého coveru „Tragedy“ od Bee Gees). Steve se evidentně na začátku psaní pro Athlantis nacházel v náramném skladatelském rozpoložení, když dokázal napsat atraktivní skladby s power-speedovým tahem a líbivými vokály. Tohle je pocitový návrat k prvním plackám Labyrinth a Vision Divine (inspirace kytarovou hrou krajana Olafe Thorsenem je zcela zřejmá) a osobně bych za normálních okolností výskal radostí jako malej smrad. Jenže zde je veškerá kvalita otupena archaicky konzervativní produkcí, což nakonec dělá z novinky Italů víceméně průměrný produkt. Opravdu škoda.
6/10
YouTube ukázka - Battle Of Mind
DRAGONHAMMER - Obscurity
Další Italové Dragonhammer si naštěstí zvuk pohlídali, což je jenom dobře, jelikož i v jejich případě můžeme pravděpodobně mluvit o nejlepším albu v historii kapely. Neplatí tedy stav, kdy několika (většinou ovšem maximálně dvěma) skvělým songům dělaly opozici položky méně zábavné až bídné. Tentokrát se povedlo celé dílo, na kterém zaujme skladatelské koketování se sedmdesátkovým hard rockem, který dělá hudební společnost melodickému power metalu (že by šlo o nějaký nový italský trend, viz také nedávné studiovky spolků Steel Seal a Stamina?). Každopádně vše obstojně klape, album se příjemně poslouchá, jakkoli na něm na druhou stranu nenajdeme vyloženou pecku, která by snesla srovnání s dřívějšími hity jako „Believe“, „The End Of The World“ či „Last Solution“. Důkladnější autorské péče měly dojít zejména refrény, většina jich jen tak bezvýrazně prošumí (v případě titulního songu dokonce trochu odpudí), až za významnější zmínku nakonec stojí pouze ústřední část skladby „The Town Of Evil“. Jako celek by pak melodicky naladěné posluchače mohly zaujmout písně „The Eye Of The Storm“ s výrazným klávesovým dopingem, dále pochodově vedený příspěvek „Under The Vatican´s Ground“, ve kterém dopadl slušně i chorus, potažmo přímočarý speedmetalový rychlík „The Game Of Blood“, jenž připomíná kapelu Amazing Maze, tedy vedlejší projekt členů Labyrinth. Opomenout bychom neměli ani kus „Fighting The Beast“, a to zejména díky vyloženě parádnímu sólu. Italové Dragonhammer na novince „Obscure“ překvapili konzistentním obsahem, teď už zbývá „jenom“ zapracovat na vyšší chytlavosti některých – zejména refrénových – partů.
6,5/10
YouTube ukázka - Fighting The Beast
|
