Ještě vloni zhruba na začátku podzimu tvrdil kytarista Zbyněk Haase, že loňský výroční návrat kapely Hydrarrgyrum na pódium je jen nostalgickou záležitostí a nové album v plánu není, jedině snad, že by příznivci kapelu přesvědčili, že je Hydrarrgyrum stále zajímá. Těsně před Vánocemi pak kluci oznámili, že nové nabroušené a nažhavené album už se připravuje. A je úžasné, jak (byť pochopitelně k nějakým změnám došlo) současně – tedy skutečně nabroušeně a nažhaveně – album „Rebirth In Steel“ zní, když hned celých devět skladeb mělo zaznít na nahrávce, kterou Hydrarrgyrum připravovali pro Popron již před patnácti lety…
Vydáte-li se až ke kořenům Hydrarrgyrum, narazíte na nálepku death metal, budete-li řešit aktuální stav, setkáte se s pojmem melodický metal. Není sporu o tom, že u kapely došlo již na přelomu tisíciletí k určitému stylovému posunu, nicméně to současné „melodic-metal“ nemusí zrovna moc korespondovat s obvyklým výkladem tohoto pojmu. Pamatujete-li si na nahrávku „Ritual“ z roku 2001, na které Hydrarrgyrum míchali šlahouny všemožných metalových odnoží a úderně šťouchali do melodií, můžete mít poměrně jasnou představu, co se na „Rebirth In steel“ odehrává, neboť tehdejší titulní skladba je bonusovou součástí i alba letošního, do tohoto zcela přirozeně zapadá a patří k těm „nejchytlavějším“ (tento pojem berte s rezervou, pojem chytlavost asi není tím, na co by Hydrarrgyrum prioritně orientovali) položkám desky.
Hydrarrgyrum sází na hodně intenzivní a nátlakovou hru, sound alba je velice masivní a syrový. Díky tomu skladbám ohromně prospívá to, že se kluci nebrání nejen melodiím, ale i poměrně radikálním náladovým zvratům, leckdy k až nečekaně poetickým vyhrávkám. Tyhle kontrasty jsou natolik jiskřivé, že právě jejich zásluhou jsou barevné „Sea Of Hopelessness“, „Hellfire“, „Shades Of Darkness“, či „Rest In Peace“ tahouny téhle kolekce, přičemž poslední jmenovanou berte díky parádnímu vývoji z melancholické atmosféry do absolutní rubanice a až výhružně a depresivně podanému sloganu (z kter0ho mrazí) jako nejžhavější tip.
Jedním dechem je však třeba dodat, že i přímočaré agresivní šlehy mají svoje kouzlo, Hydrarrgyrum ani na moment nehrají na nějakou prvoplánovou líbivost (nejblíž k ní může mít heavíkem načichlá „Metal Rebels“ s výborným riffem a silnou instrumentální pasáží), ale jejich jedovky se pod kůži zavrtávají (jen nejkratším dvěma položkám v druhé polovině alba to trvá o něco déle) o to intenzivněji. Navíc to klukům skvěle hraje, svérázně neotesaný uřvaný projev Karla Schoře do téhle nálady dokonale zapadá, lacině nezní ani texty, které vás leckdy přivedou k zamyšlení…, potřebujete ještě nějaké další doporučení?
Palec jasně směrem nahoru za to, že Hydrarrgyrum nenechali „Rebirth In Steel“ zapadnout prachem, navlékli jej do soudobého, velice energického kabátu a dali mu takové grády, že má potenciál vymlátit z vás duši.
|
