I was a happy boy once back then. Many friends to play with. Corn fields everywhere. Then the monster came…
Na svém druhém albu „Planet Earth`s Survivors“ rozehrávají frýdecko-místečtí Under The Skin hodně vysokou hru. Pustit se do převyprávění koncepčního příběhu natolik přesvědčivě, abyste veškeré emoce měli chuť s kapelou naplno prožívat, aby vás po celou dobu sugestivně mrazilo, spojit celý dobře vypointovaný příběh s dostatečně pestrou a strhující hudbou a propojit oba tyto elementy natolik schopně, abyste cítili, že by každá ze složek obstála i samostatně, nicméně to splynutí je vzájemně natolik obohacující, že potenciálně roste s každý poslechem, to už chce kus hudebního (a vypravěčského) fištrónu.
V kontrastu k tomu, jak uceleně působí pochmurný a dobře vypointovaný příběh hlavního hrdiny, bojujícího o svůj domov, o svůj život a nakonec o smysl své existence, je hudba crossoverových Under The Skin nekonečně pestrá – rock, metal, alternativa, rap. Důležité je, že spojování těchto pramínků do jednoho strhujícího proudu nepůsobí (až na jednu výjimku) nijak násilně a strojeně, takže „Planet Earth`s Survivors“ je přes svojí rozmanitost strašně snadno vstřebatelnou adrenalinově emotivní jízdou a není snadné dostat z hlavy pecky jako akčně uštěkanou nekompromisní „The Warrior“ s přitažlivě melodickým zhoupnutím v uvolněnějším refrénu, vláčnou „Under The Skin“ se vzrušivým proplétáním hlasů a podprahovou výhružností, či dunivě (temná basa v úvodu působí neskutečně alarmujícím způsobem) houpavou „Pill King“, z které i přes (na poměry alba) docela pozitivní text běhá mráz po zádech.
Vyzdvihnout je třeba výborný zpěv Pavla Krpce - ostatní členové kapely prominou, nelze jim cokoliv vytknout, nicméně Pavlovo čarování s hlasivkami udělá z některých písní maximální dobrodružství - viz třeba jeho jedovatě frackovitý výraz ve vyhrocené „A Las Puertas de Santa Muerte“, zklidňující vyprávění v poeticky posmutnělé „A Story Of Carl & Emily“ s roztomilými retro sbory, či kousavost ve svižné přímočarce „Incurable“ s až laškovným lalala motivem. Jediná výtka (obrovská, byť si jsem vědom, že může s ohledem na použité prostředky být ryze subjektivní) tak směřuje k neskutečně protivně urapované a uscratchované „The Devil“, kterou nezachrání ani masivní refrén.
Dovedu si „Planet Earth`s Survivors“ představit jako velmi působivý soundtrack k postapokalyptickému filmu. Komplexnost, živočišná energie, maximální nasazení, skvělé provedení, výborné melodickými nápady i silný děj. Tahle kapela se vážně velmi nekompromisně zavrtává pod kůži…
|
