Hadi ze Španělska vydávají druhou studiovku a hned se jim podařilo uštknout jedem ve formě titulu „Metal Monster“. Zdá se, že podobně nenápadité a infantilní názvy alb budou hudebníci volit ještě za padesát let, proti tomu asi nejde nic dělat. Důležitější bude vždy hudba, která v případě Španělů už naštěstí vykazuje podstatně vyšší invenci, jakkoli pořád nemůžeme mluvit o ničem osobitém, už vůbec ne jedinečném. Ostře zriffovaný hevík s thrashovými tesáky, do poweru uvolňovaný v refrénech a sólech, to je recept nejedné současné kapely, z těch nejznámějších jmenujme např. Němce Primal Fear.
Na druhou stranu, když to pánům skládá a hraje, není důvod neříct své slovo do metalové pranice, výsledkem pak může být několik slušných písní, které fanoušek žánru polkne jako tabulku čokolády, aniž by hrozily jakékoli pocity nevolnosti. První polovina této fošny servíruje několik obdobných pochutin, když španělští hudebníci dokážou nabídnout dostatečně vtahující motivy, které k úspěšnému cíli vedou povedené melodické vyhrávky, stejně jako funkční rychlá či šlapavá tempa. Jedním z vrcholů této části desky se stává flák „Cyberkiller“ s málem progovými riffy a postupným zrychlováním až do speedmetalového sóla, dále kus „Into The Unknown“ s trylkujícími kytarami nebo hrubší pěveckou polohou a dvojička „Evolution“/"Metal Monster" s další porcí svůdných vyhrávek. Kvalitativní rozdíly mezi těmito úvodními songy jsou každopádně minimální, za pomoci jemného kritického mikroskopu z nich lze ovšem vyčlenit skladbu „(Point Of) No Return“, ve které se výše uvedené přednosti kapely seskupily v nejchytlavější celek.
Větší problém nastává s tím, jak se album blíží ke svému závěru, druhá polovina nahrávky už totiž nepřináší mnoho nového a pocitově spíše uměle nastavuje hrací dobu. Občas znovu zasvítí působivá kompoziční momentka, nejčastěji ukryta v sólových variacích („Facing The Darkness“, „Your Own Shadows“), potažmo v našlapané a technicky precizní thrashové pasáži („Circus Of Fools“), pozadu však zůstávají vokální linky, včetně refrénových partů, jakoby všechny dobré nápady hudebníci vyčerpali v úvodu desky a doufali, že posluchač se na jejich setrvačnosti sveze až do samého finále. Kdepak, takhle to nefunguje, album musí šlapat v celé délce, jakmile se tak neděje, je nutné přijít s adekvátním bodovým odečtem.
|
