Že by brněnští Solfernus vytvořili nástupce svého dvanáct let starého debutu „Hysteria in Coma“, v to mnozí už ani nedoufali. Ale černý světe div se, letos na podzim jsme se ho od personálně spřízněné smečky s Root, Asgard či Hypnos přece jen dočkali a s příjemným pocitem můžeme říct, že se nejedná o nějaké melancholické rozjímání a vzpomínání na časy minulé. Na rozdíl od předešlého počinu nenajdeme na novém kotouči (jehož povrch stylově připomíná vinylovou desku) žádnou cover verzi, a to svědčí o tom, že smečka kolem kytaristy Igora Hubíka měla na vlastní materiál dostatek nápadů.
Plamen zažehne „Ignis ~ Dominion“, jíž nejprve uvede rozkošná hra na akustickou kytaru, načež se rozpoutá to pravé blackové peklo, které v mezihře příjemně okoření netradiční akustická vložka. Naléhavou atmosféru v následující „Glorifired“ – kterou prořezávají bezvadně odlidštěné, avšak srozumitelné Igorovy vokály – taktéž porce melodiky na chvíli přibrzdí. Vedle blackových smrští nabízí novinka i velmi poklidné věci jako atmosféricky mrazivou a lehce exotickou „Mistresserpent“ s opět nelidským feelingem sálajícím z Khaablusových vokálů nebo mystickou, šeptající „Stone in a River“, do které je vsazeno i outro, jež stejně jako intro v „Ignis ~ Dominion“ pracuje s klasickou španělkou. A ani titulní skladba, jež je opatřená zpěvy v duchu odříkávání s přímočarým textem proti autoritám, zrovna nikam nepospíchá. Pomyslné misky vah klidu a agrese však vyvažují solidní nářezy, kterých je na nahrávce dostatek.
Personální propojení s Root se na nové fošně Solfernus podepsalo ve skladbě „Pray for Chaos!“, ve které se na vokálech ke Khaablusovy a Igorovy přidal i samotný Big Boss. Mezi další zajímavé a přitažlivé kousky lze díky paralelním linkám obou vokalistů a výrazným, mrazivě pichlavým klávesám zařadit „That One Night“, která vypráví o romantické večeři, při které hlavním chodem je lidské maso. Stejně tak se klávesovým plochám (a bzučivým kytarám) daří úspěšně vytvářet silnou atmosféru v lamentující skladbě nad lidskými ztrátami na bitevním poli „Once Upon a Time in the East“.
Solfernus budiž pochváleni za to, že novinka navzdory typickým blackovým textům nepřináší po hudební stránce jednotvárný monolit. Akustické nástroje a klávesy vnášejí do blackmetalové vřavy s tak trochu thrashově laděnými úseky velkou míru melodičnosti a ždibec progresivity, což nejen že funguje jako obohacující prvek, ale také to silně přispívá k té správné atmosféře. „Neoantichrist“ představuje pro český underground dobrý příspěvek, jež dokáže na nějakou chvíli zabavit. Nyní nezbývá než doufat, že se Solfernus znovu objeví i na pódiu.
|
