Jedni z hlavních představitelů atmosférického black metalu, Wolves In The Throne Room, se na minulé desce pustili do ambientních hokusů pokusů, kterým se mezi fanoušky moc pochopení nedostalo. Můžeme si ale oddechnout, neboť aktuální šestá deska „Thrice Woven“ – mezi ní a poslední standardní vlčí deskou uběhlo šest let – se navrací do blackmetalového světa a ambientní pasáže ji pouze zdobí. Čistě o návrat ke kořenům však úplně nejde, poněvadž hudební těleso bratrů Aarona a Nathana Weaverových zapracovalo do novinky i něco (v rámci své tvorby) nového – dvojčlennou vlčí smečku nově doplnil kytarista Kody Keyworth z funeral doommetalových Aldebaran a právě doomovým strunopisem byla novinka podepsána.
Deska jest otevřena skladbou „Born from the Serpent`s Eye“ (verze pro klip je zkrácená), která servíruje prvotřídní black metal se vším všudy, blastující bubínky, příjemně pomalé a bzučivé riffování a škrábavý řev. Přesně v polovině skladby přichází překvapení v podobě éterického zpěvu hostující švédské zpěvačky Anny von Hausswolff (držící se rodného jazyka), aby pak úvodní kousek znovu zaujal svou temnou tvář s poněkud psychedeličtější prací na strunách. Poté následuje úsek s nejsilnější atmosférou, jakou na albu najdete. Poklidně kráčející „The Old Ones Are with Us“ uvede vyprávěním a folkovou hrou na akustickou kytaru Steve Von Till z Neurosis a zde se patří podotknout, že tento epický doplněk k vlkům pasuje jako s prominutím prdel na hrnec. Po mluveném úvodu projdeme kouskem docela nezáživné instrumentální krajiny, abychom se ocitli mezi hutnými, funeral doomovými hradbami (kde se tvoří ona zmíněná silná atmosféra, při níž se tají dech), jejichž výstavbu doprovázejí pro doom metal typicky loudající se bicí a táhlý, na city hrající vokál.
Příjemnou dávku atmosférického black metalu říznutého ambientem dostáváme také od (ve srovnání s předchozími dvěmi položkami) slabší skladby „Angrboda“, v níž se lze zaposlouchat do kytarou doprovázené kapající a tekoucí vody, aby se spolu s ní steklo do černé díry. Přes ambientní mezihru „Mother Owl, Father Ocean“, která je stejně jako první skladba obohacená o krásný hlas hostující zpěvačky, se dostáváme k přes jedenáct minut dlouhému finále „Fires Roar in the Palace of the Moon“. To v podstatě shrnuje vše, co jsme dosud na desce slyšeli. Na vokálech a melodických kytarách se pracuje s atmosférou, již známe ze skandinávského black metalu, přičemž skladbou cloumají ambientní poryvy a nevyhneme se ani doomové roklině.
Zásadní hudební převraty se na „Thrice Woven“ sice nekonají, ale ve srovnání s posledním albem je novinka bezesporu příjemným návratem do blackmetalové sféry. Američané vytvořili atmosférický black metal, kterému se na jednu stranu nedá moc co vytknout, na stranu druhou se drží léty prověřených postupů, které jsou docela předvídatelné a nebýt „The Old Ones Are with Us“ se sedativně omamnou atmosférou či pasáží opatřených krásným zpěvem hostující Švédky, v hlavě toho i přes hráčskou bezchybnost mnoho neutkví. Kapela však působí přímočařeji než dříve, což se někomu líbit může a druhému zase ne.
|
