Fanoušci oldschoolového death metalu slaví svátek. Nejenže americká legenda Morbid Angel konečně po šestileté – a po čtrnáctileté, co se její standardní tvorby týče – odmlce a personálních změnách vydává novou desku, ale také se od posledního prapodivného počinu z roku 2011 navrací k ortodoxnímu death metalu. David Vincent je fuč, post vokalisty a basáka (stejně jako před dvaceti lety) znovu přebírá Steve Tucker, za bicí usedá Scott Fuller a vedoucí kytary se v jedné skladbě ujímá nový kytarista Vadim.
Intro? Není potřeba, kašleme na prodlužovačky a rovnou skáčeme do děje, abychom se nechali sekat hlasitými bicími, které jdou paličku v paličce s vokálem navrátivšího se Stevea Tuckera. Hned v první skladbě „Piles of Little Arms“ si lze povšimnout, že se kytara Treye Azagthotha na úkor hlasitějších bicích trochu topí. Až na tuto vadu na zvrácené kráse je to úvod desky slušný. A bubenická exhibice pokračuje i v následujících položkách, přičemž totálního masakru Morbid Angel dosáhnou v „Architect and Iconoclast“ a „For No Master“, po kterých je maso v posluchačově těle jako řízky solidně naklepané. Libovou šťavnatostí se honosí (na morbiďácká měřítka) klidnější „Garden of Disdain“, jen ty tišší kytary – které je posluchač nucen lovit někde ze země – zamrzí. Třeba blackově laděný riff přicházející po sólu v „The Righteous Voice“ docela zaniká nebo sólo v „The Fall of Idols“ by vůbec nemuselo být tak urputně bito. Nejsilnější a nejzapamatovatelnější skladbou desky je „Declaring New Law (Secret Hell)“, která se pro svou odlišnou náladu (podobnou té v „Garden of Disdain“) mezi ostatními kousky vyjímá. Skladba se totiž nesnaží v první řadě vše bezcitně roztrhat na kusy, ale spíše hraje na atmosféru a osobitost. A ve kteréže skladbě si to nový kytarista Vadim vlastně zahrál? Právě v odlišné „Declaring New Law (Secret Hell)“.
Dlouho očekávaná deska nabízí solidní nálož nekompromisní deathové brutality, avšak bohužel trpí na nešťastnou produkci (za kterou stojí Erik Rutan), kvůli které ostatní nástroje na úkor hyperaktivních bicích vytažených do popředí působí, jako by se krčily někde v koutě, což ničí mnohé z toho, co k posluchači nakonec doputuje. Tato produkční chyba má za následek snížení rozlišitelnosti jednotlivých skladeb.
„Kingdoms Disdained“ představuje návrat ke staré floridské deathmetalové škole a jestliže jste jejími milovníky, potom vás novinka Morbid Angel potěší. Na druhou stranu deska do žánru nepřináší žádné inovace, a tak v případě nepropadnutí melancholii a vzpomínkám na starý styl z devadesátých let, jež Morbid Angel opět drží ve svých rukou, se ti death metalem již nasycení budou nejspíš nudit, poněvadž jim nové album může připadat trochu bezduché a postrádající odvahu pracovat s něčím novým.
|
