Už v září následujícího roku po vydání „Hypothetical“ přišla kapela s jeho nástupcem a to mezitím ještě stihli vydat živý záznam „Concert in Paris“. A poprvé v historii Threshold zůstala sestava úplně stejná, jako na předchozím albu. Vydržet to ale nemělo, protože „Critical Mass“ bylo posledním počinem pro basáka Jona Jearyho, jednoho ze zakládajících členů a hlavních autorů kapely.
Tohle album perfektně zapadá do tohoto období Threshold a stylově navazuje na své předchůdce. Ačkoli je ještě uhlazenější a klidnější, hudba neztrácí nic na své dynamice a údernosti. Je poznat, že kapela už si je naprosto jistá v psaní silných skladeb – tahle deska obsahuje jednoznačné hitovky jako „Phenomenon“, „Fragmentation“ nebo „Choices“. I přes větší hitovost jednotlivých skladeb ale působí méně průrazně ve srovnání se svým předchůdcem nebo následovníkem. Může za to právě jemnější atmosféra alba – namísto ostrých thrashových riffů dostává mnohem větší prostor akustická kytara a čistější melodie. Album také obsahuje víc baladických pasáží a celkově mu vládne melancholická atmosféra. Je také potřeba vyzdvihnout úžasné Macovy vokály – možná vůbec nejlepší v celé jeho kariéře.
Textově se album opět částečně dá považovat za koncepční. Minimálně se dá dohledat prostupující téma: opakování historie, vnímání času jako kruhu, pocity déja vu (
„Now I have been here twelve times before…“). Na tomhle albu se vůbec najde pár textově velice zajímavých míst a lyrická část alba je posledním odkazem basáka Jearyho, po jehož odchodu přešlo psaní textů na Richarda Westa. Závěrečná epická třináctiminutová „Critical Mass“ používá částicovou fyziku jako metaforu pro otázku, jestli věda nezašla moc daleko. Balada „Faling Away“ s nádherným táhlým procítěným refrénem má zase text plný frustrace nad lidskou nepoučitelností a ignorantstvím. „Round And Round“ zase obsahuje parafrázi ze Stopařova průvodce po Galaxii: „The first million years? They were the worst. The second million years? The were the worst as well.“ Co mě ale textově dostává ze všeho nejvíc a z čeho mám husí kůži úplně pokaždé, je pasáž z úvodní „Phenomenon“, kde Mac McDermott zpívá: „I don‛t want many things, just a chance to spread my wings, don‛t know what the future brings, but I want to be there.“ V té době zpěvákovi zbývalo necelých devět let života.
Silných skladeb je na tomhle albu bezpočet. Úvodní „Phenomenon“ má naprosto bezkonkurenční refrén. Zmíněná balada „Falling Away“ hlavně díky vokálům vyvolává husí kůži. „Choices“ je naprosto epická záležitost s nádhernými vokálními linkami. Je intenzivní, naléhavá a přináší posluchači kolotoč emocí a nálad. A tentokrát musím zmínit i jednu bonusovou skladbu, která vyšla na verzi od Nuclear Blastu v roce 2012. „Do unto Them“ je z pera McDermotta a ve své jednoduchosti je naprosto úchvatná.
„Critical Mass“ je nejmelancholičtější album z celé diskografie. Pokud chcete s Threshold začít, spíše bych sáhla po tom předchozím nebo následujícím. Pro fanoušky kapely má ale tahle deska nedocenitelné kvality. Z téhle éry si prostě každý vybere to svoje nejoblíbenější, není možné obecně říct, jestli je lepší právě tohle, „Hypothetical“ nebo „Subsurface“. Já si ke „Critical Energy“ hledala cestu delší dobu, než ke dvěma zmíněným, ale ve výsledku to stálo za to a když jsem si při psaní recenze pustila desku na vinylu, byl zážitek naprosto perfektní.
|
