Giulia a Luca Cerardiovi, sourozenci, kteří společně pár lét muzicírovali v italské kapele Merendine Atomiche se dali dohromady s basákem Luigim Stefaninim a rozběhli studiový projekt Not Over Yet. Jejich cílem je vytvořit ultimátní hard rockové album, a protože jejich plány jsou zjevně ohraničeny hranicemi studia, obrátili se o výpomoc na pár slavnějších kolegů. Na spolupráci kývli kytaristé Luc Princiotta s Chrisem Polandem a zpěváci Zak Stevens, Blaze Bayley, Dylan Rose, Charlie Huhn a Greg Izor. Pokud vám některá z uvedených jmen až tak úplně nepasují k výše zmíněnému záměru pohybovat se na hard rockovém území, trefili jste se do jednoho z možných problémů alba „Axioms Of Life“. Tím druhým (a závažnějším) pak je skutečnost, že materiál, který svým hostům nabídli k realizaci, má k pojmu „ultimátní“ velmi daleko.
„Axioms Of Life“ je spíš o dobře zmáknutém řemesle, než o nějakém zdolávání hard rockových horizontů. Na škodu je fakt, že ve chvílích, kdy Not Over Yet přijdou s dobrým nápadem, jen málokdy jej dokáží vygradovat tak účinně, aby vám skladba měla šanci uvíznout v závitech. Na to dojíždí skvěle šlapající „Breathe“, s velmi sympatickým ležérním zpěvem Dylana Roseho, kousavou kytarou, šantánovým piánem a dobrou střílečkou v kytarovém sóle, či tklivá polobalada „You And I“, ve které jen marně čekáte, kdy kapela nabídne Zaku Stevensovi prostor, kde by mohl rozehrát svoje tradiční kouzlení s emocemi. A tak Not Over Yet nejsnáz zabodují ve chvíli, kdy vsadí na písničkářství, uvolněnost a přirozenost – ze závěrečné „Let`s Stay Together“ s výraznou příchutí country i blues dýchá naprostá pohoda, Greg Izor se s písní příjemně mazlí, basa spokojeně probrumlává a foukací harmonika spolu se ženským vokálem mile navolňují atmosféru. V ostatních skladbách vás nečekají žádné složitosti, pro hudební badatele může být výzvou sledovat, jak se Zak Stevens vyrovná s klasickým hardrockem v „Crazy Tide“ (na to, že v podstatě přijde o veškerá svá typická poznávací znamení, tak velice schopně), či jak Not Over Yet koketují s chytlavostí ve skladbě „Boomshake“ v podání Charlieho Huhna, který se v ní zjevně cítí jako ryba ve vodě.
Solidně zmáknutý staromilský hard rock, který však v konečné fázi tak nějak rychle vyšumí (a není to jen tím, že Not Over Yet zbytečně nenatahují délku alba). A tomuto faktu by čelil nejspíš ještě silněji, kdyby si členové Not Over Yet nepřizvali ke spolupráci tak šikovné společníky.
|