Je pravda, že fandové Children Of Bodom většinou nejvíce vzývají trio prvních alb kapely. V kontrastu s touto skutečností je ale tvrzení frontmana Alexiho Laiha, jenž tvrdí, že hudební styl se podařilo ustálit až teprve na čtvrté řadovce „Hate Crew Deathroll“. Původní spontánnost, kterou byly první příspěvky doslova nasyceny, tak vlastně bere jako neprofesionální přístup, jakoby vše bylo dílem náhody a komplexně podchycenou autorskou vizi, jež jde ruku v ruce s vyšší uměleckou hodnotou, se podařilo navodit až na pozdějších studiových počinech bodomských sígrů. V tom případě je ale rovněž pravda, že (asi nejen) mně bude navždy milejší období, kdy se Laiho možná teprve hledal, ovšem jeho tvorba hýřila dráždivou nevypočítatelností, kdy posluchač nevěděl, jaký nečekaný a zpravidla parádní motiv jej překvapí v příštích vteřinách. Ve chvíli, kdy se finský autor „našel“, tohle všechno zmizelo jako pára nad hrncem.
Fošna „Are You Dead Yet?“ tím pádem definitivně potvrdila tušený žánrový nástin dva roky starého předchůdce, tedy že Laiho tíhne k moderněji laděnému pojetí metalu, ve kterém ve skutečnosti není moc prostoru na nejroztodivnější instrumentální hrátky a krkolomnou strukturu skladeb, daleko lepší pro Laiha je evidentně přímočařejší tah na branku s víceméně jasně definovanou stavbou. To by nemuselo být rovnou na škodu, jenže Laiho je při provozování této strategie jako autor sotva poloviční, navíc paradoxně jeví jasnou tendenci opakovat dřívější postupy. Pokud se ale cítil jistější v kompozičních kramflecích až na pozdějších studiovkách, proč při jejich tvorbě tolik čerpal z rané minulosti? Čtvrtá deska byla v tomto ohledu ještě snesitelná, na „Are You Dead Yet?“ už tohle propojení zavání bezradností, zvlášť s ohledem na menší invenční jistotu a sevření. Nápady, které fungovaly na prvním triu alb tentokrát nemají šťávu, jakoby s úbytkem mladistvé vášně téměř přestalo tlouct srdce kapely, hudba začala trpět dýchavičností a stařeckým třasem.
Člověk se tak neubrání malinko záškodnickým úvahám, zdali za vším náhodou nestojí chlast. Alexi o své oblibě piva a hlavně whiskey, stejně jako pravidelných denních kalbách, mluvil zcela otevřeně, při jedné z nich, kdy nasával nějakou levnou vodku, vylezl na střechu auta a poté se probral až v nemocnici. Při pohledu do zrcadla si pak řekl „have you had enough?“, což později modifikoval na titul alba „Are You Dead Yet?“. No a toto dílo opravdu zní, jako by bylo tvořeno v kocovině, sólové části postrádají dřívější dynamiku, kytarové riffy se mnohdy šeredně vlečou, stejnou leností zasmrádají některé vokální linky, jako např. ty slokové v titulní skladbě, která dále vykazuje nejsilnější příklon k výše zmíněné moderně. Přesnější slůvko by ale možná bylo „pozérství“, v této poloze na mě totiž Alexi nikdy nepůsobil uvěřitelně. Ať je to jak chce, Children Of Bodom jsou od pátého alba zcela tuctovou kapelou, která ničím zvlášť nevyniká.
Na druhou stranu prozatím ani nezapadá do hlubokého podprůměru, Laiho jako autor úplně nevyhasl a skladby pořád oplývají jistou dávkou kvality. Celkem dobře se kupříkladu poslouchá song „If You Want Peace…Preaper For War“, jelikož v něm figurují líbivé vyhrávky, kytarově podsekané sloky tentokrát slušně šlapou, nechybí ani hutné groovy riffy, neboli hojně využívaný prvek v novodobé tváři kapely. Agilní klávesové přechody osvěžují kus „Punch Me I Bleed“, dynamiku lze dohledat také ve štychu „In Your Face“, jehož středobod tvoří úsečné kytary s vícehlasným zařváním „incoming!“. Song „Bastards Of Bodom“ nabídne další várku obstojných melody vyhrávek, které obaluje hutné baskytarové vlnění. K tomuto příspěvku, stejně jako k fláku „Next In Line“, napsala text bývalá Laihova přítelkyně Kimberly Goss (ex-Sinergy) a docela jej tím vytáhla z bryndy, neboť Alexi nebyl do poslední chvíle schopný vymyslet slova, přestože skladby už dávno ležely nahrané ve studiu.
Páté album bodomských sígrů vznikalo bez druhého kytaristy Kuoppaly, kterého nahradil Roope Latvala, což byl Laihův parťák ze Sinergy. Laiho v rozhovorech vyjadřoval obdiv nad novým kolegou, jenž svojí technickou hrou údajně značně převyšoval Kuoppalu, šlo však více o diplomatické vyjádření, neboť hlavní instrumentální porce stejně ležela na Alexim a ostatní vždy tvořili jakousi podporu jeho skladatelských vizí. Ty začaly mít nejpozději v roce 2005 odlišný charakter, který zároveň znamenal úbytek všeobecné chytlavosti a zapadnutí mezi širé konkurenční lány. Obliba a úspěch Children Of Bodom, založený na raných deskách ale měl - a pořád má! - obrovskou setrvačnost, takže se to na oblibě kapely nijak dramaticky neprojevilo a deska „Are You Dead Yet?“ opět zaznamenala nemalý úspěch. Rozčarování old-school fanoušků se tím ale zakrýt ani náhodou nepodařilo.
|
