SIX DEGREES OF SEPARATION je kapela, která se během roku v mém osobním žebříčku vyšplhala až na nejvyšší vrcholy. Velice originální a osobitá parta, která ve své hudbě míchá snad všechny prvky metalu. Jejich poslední album "Triotus, Tricephalus and Tribadism" je sbírka naprosto geniálních kompozic, které nemají prostě obdoby. Dámy a pánové - SIX DEGREES OF SEPARATION...

Zdravím SIX DEGREES OF SEPARATION!!! Co je nového v táboře kapely a jak se všichni máte?

Dr.: Ahoj, zrovna jsme se vrátili z pochoďáku, za chvilku mám službu v kuchyni.

Wlas: Všichni se máme tak nějak každý po svém:-)) Ale vážně. Asi co nevidět vybydlíme novou zkušebnu (huraaaaaaaa) Tak mě napadá že vlastně každá deska vznikala v jiné zkušebně…. :-)

Pickard: Vůbec jsem nevěděl, že kluci jeli na tábor, ani pohled neposlali..

Jelikož orlím zrakem sleduji vaše stránky, tak mi samozřejmě neuniklo, že jste v dubnu nahráli čtyři nové skladby. Nabízí se proto otázka, kdy můžeme čekat vaši třetí nahrávku...

Dr.: Aha, tak panáček je informován. Ano, v dubnu jsme realizovali jeden předprodukční demáček, ale asi nevíš, že tento byl už v podstatě druhým v pořadí po Triotovi, neboť první „cvičné střelby“ proběhly už v říjnu minulého roku a ty tehdy daly vzniknout rovněž čtyřem novým zásekům. Momentálně jsme teda na stavu osm víceméně připravených skladeb, jedné nazkoušené a 33 dalších ve stádiu vyhnívání. Otázka „kdy vyjde naše třetí deska“ však zůstává otázkou.

Wlas: Řeknu to asi takhle…. Naši další nahrávku můžete čekat, holoto……

„Triotus...“ zaznamenal doslova megaúspěch. Věděli jste, že je materiál natolik silný, že takhle atakuje tuzemskou metalovou scénu nebo vás to spíše překvapilo?

Dr.: Kefalín, čo si představujete v tunajších zeměpisných šírkách pod pojmom megaúspěch? Ehmm, že je materiál silný jsme tak trošku tušili a moc jsme si to přáli, aby to byla pravda. Druhou stránkou věci byla ale také obava jak a zda vůbec lidi přijmou tuhle agresivnější podobu SDOS … a dlužno podotknout že ji mnozí opravdu neskousnuli. K celé věci jsme ale přistupovali s respektem a pokorou, a tak tam ve finále byl i ten moment milého překvapení.

Pickard: Jsem stejně zmaten otázkou, jako Dr.. Megaúspěch? Triota jsem „pochopil“ asi až půl roku poté, co vyšel. Nejdřív jsem byl příliš zahryznutý do záležitostí ohledně nahrávání, že jsem asi ani celý koncept nevnímal. Potom mi ale došlo, že to asi je dobrá deska, která se snad neztratí a snad si ji i někdo koupí. Jestli je to megaúspěch, to nevím. Ale rozhodně jsem na některé momenty skoro pyšný, a jsem vděčný klukům, že mi umožnili se celého toho cirkusu zúčastnit.

Nedá mi to, abych se nezeptal, která pecka je váš tajný favorit a kterou hrajete nejraději...

Dr.: dost se to mění, mou stálicí je ale Separated. A také Freezing Misery, ale tu ještě neznáš.

Wlas: Já rád hraju……

Pickard: Můj tajný favorit je So bitter, so wrong, nejlíp se mi hraje Insanity a Evening Star. I když začínám být docela natěšený na některé z nových věcí, ale to už jinde jsme..

Záludná otázka... Mluvilo se o vás jako o doom metalové kapele, ale tyto časy jsou již někde v nenávratnu. Jak byste popsali váš nynější styl? Popř. vysvětlete pojem trimetal?

Dr.: Človeče, o nás se toho namluvilo. Nejen doom-metalová, ale taky death, thrash a jednou dokonce grind, což byl teda doufám překlep. Ačkoliv v něčích očích …

Wlas: Hlavně že je to Metal. A dá se to poslouchat. Teda alespoň doufám) Baví nás kombinovat škatulky. Každý z nás má ty své hudební kořeny trošičku jinde. Taky je tu spousta nových vlivů a troufám si říct „hudební rozhled“ dnešní doby…. Výsledkem je TriMetal…

Když vás v roce 2003 opustila zpěvačka Magdaléna, hledali jste náhradu nebo jste měli, co se týče vokálů, zcela jasno?

Dr.: V tomhle jsme měli naprosto jasno hned, a to tak že: „Bez bab“. Trochu méně jasno jsme měli s postem kláves, který zůstal po odchodu Mirka Minaříka taky neobsazený a na nějž proběhlo i několik (podotýkám neúspěšných) pokusů o znovuobsazení. Po jisté době jsme ale nabyli přesvědčení, že to sice bude možná pro lidi šok, tolik změn najednou a pro některé snad i nestravitelné, ale že když už jsme se dostali k takovému svízelnému bodu, kdy se všechno sere, tak jame si řekli, že bychom rádi tu naši muziku uchopili trošku za jiný konec a pojali ji trošku víc agresivněji a hlavně kytarověji. Když nad tím teď přemýšlím, tak ony se vlastně takové zagresívňující nápinky začali objevovat a propašovávat do naší muziky už v době, kdy s náma ještě klávesy byly. Takže že by přirozený vývoj? It´s evolution, bejby

Radku, tvůj zpěv prošel zajímavým vývojem. Dneska je tvůj projev velmi neotřelý a zajímavý. Občas mi přijde, jako by míchal klasické heavy metalové vokalisty s brutálnějšími kolegy. Snažil jsi se dostat do této polohy nějak násilně nebo to přišlo jednoduše samo?

Dr.: Tak nevím, jestli tu historku vytahovat nebo ne, ale mám-li být upřímný, tak svůj podíl na té proměně má Big Boss, jemuž jsem před lety poslal náš demáč „When Autumn comes…“ a on mi po čase napsal hezký dopis v němž mimo jiné uvedl, že se mu líbí hlasová poloha, kterou jsem tehdy vlastně poprvé použil v části skladby „Immortal Sins/Succubus Nights“. Nechal jsem si poradit a od té doby se na tu polohu trošku víc soustředil. Čili sečteno podtrženo to byla rada nad zlato a já bych tímto BigBossovi za ni velmi rád poděkoval.

Na desce je jako bonus nádherná věc „Lonesome“, což je duet se Zuzkou Lípovou z DYING PASSION. Měli jste při skládání jasno, že v této věci bude právě tato zpěvačka?

Dr.: Jen malé poopravení – ta skladba není duet, všechny hlasy tam zazpívala Zuza, dokonce i ten hluboký (Zase jsem se jednou nechal nachytat, hehe – pozn. Venca), což je naprostá paráda! Tu písničku původně zpívala naše bývalá zpěvačka Magda, napsal jsem ji pro ni. Jenže pak se věci zamotaly tak jak se zamotaly a my se různými peripetiemi dostali až k nahrávání Triota, na němž jsme ale Lonesome chtít měli, protože ta skladba má své kouzlo. S nápadem přizvat k nahrávání Zuzku přišel Standa Valášek ze studia Šopa a my ten návrh s radostí uvítali, protože jednak víme jakým krásným hlasem je obdařená a druhak víme, že je stejně jako zbytek Dying Passion příjemný a milý člověk. Potřebovali jsme pomoc, ona nám podala pomocnou ruku a to se cení, pane Mára.

Slyšel jsem, že existuje původní demoverze, která je daleko syrovější a údajně i lepší... Co je na tom pravdy?

Dr.: Koho jste potkali?! Kde vám co nalhali?! Moje matka jen jednu dceru má a to jsem já! Ale jo, máš pravdu, ta demoverze skutečně existuje. Skutečně je syrovější, což je ostatně u demoverzí běžné, že, ale to, že je lepší, bych si teda tvrdit netroufal ani po patnácti pivech, a to hlavně z toho důvodu, že jsem ji nazpíval já. A nazpíval jsem ji – řečeno kulantně – poněkud „po svém“. Oproti tomu zazpívala Zuzka Lonesome nádherně a suprově, přesně tak jak jsem si to představoval a jak bych sám nedokázal. Fakt by mě teda zajímalo, co to máš za informační zdroje …

Wlas: Mam rád syrové věci. Ale taky mě taky ze všeho nejvíc zajímá kde, že to máme špatné těsnění na informačním kanále, nebo kde že je to ten špatně utažený ventil.))))

Hehe, nemusí se chodit daleko a stačí zapátrat na našem webu. Zuzka v rozhovoru pro náš zin prohlásila, že třeba jednou s DP odkoupí na tuto věc práva a vydělají tím balík. Už k tomu došlo? (smích)

Wlas: Čekáme zatím na nabídky. Třeba já jsem chtěl mít vždycky vrtulník a barák ze studiem…. Nechápu ze se ještě neozvali…..

Jak vzpomínáte na váš debut a vůbec předešlé demonahrávky?

Dr.: Vzpomínání nechávám na důchod, momentálně žiju přítomností. Otázka je, na co si ale v důchodu ještě vzpomenu, že. Ale když už se ptáš, tak se mi po Tvé otázce vybaví neopakovatelné chvíle v nahrávacích studijích, následné napjaté očekávání recenzí, euforie z faktu, že se ta naše mjůzik přece jen může někomu líbit, vybaví se mi jistá dávka naivity a velkých snů, punkový přístup k věci v rámci jazzu na pozadí věčnosti, hurrrá styl a kopa srandy, vybaví se mi všechny tváře, které prošly kapelou a vybaví se mi i to, že jsem rád, že můžu pracovat na společné věci s lidmi, se kterými pracuju. Dostihy a sázky se mi vybaví ještě.

Wlas: Vždycky to byla parádní jízda. Viz třeba strašlivé dýchánky ve Four Roses Baru…. Jinak vzpomínáme na ně v dobrém. Jednou do roka za ně zapalujeme svíčky….

Čtenáře jistě bude zajímat, jakým způsobem vaše geniální kompozice vznikají..

Dr.: Naše geniální kompozice vznikají zejména na záchodě z pocitu již déle neudržitelného akutního přetlaku.

Wlas: Čím déle to držíš, nebo máš zácpu tak tím víc toho pak je…..

Pickard: Jak kdy. Poslední metoda je, že se jeden nejmenovaný člen rozčílí a začne poskakovat na místě jako tučňák po rozžhaveném grilu, a taknějak to vytřepe z rukávu.

Hmm, a je to venku. Mladé kapely by si měly vzít příklad... Z vašich internetových stránek jsem pochopil, že letos budete slavit deset let. Nechystáte něco speciálního?

Wlas: Přiďte k Doktorovi, Něco speciálního vám uvaří….

Pickard: Už jsem tam byl, nechoďte tam.

Wlas: Ale spešl to bylo ne?:)))

I v české ug scéně se začíná pomalu rozjíždět vydávání DVD. Co vy a tento formát?

Dr.: Ano, je to pěkný formát.

Wlas: Mám doma také pár podobných formátů.

Pickard: Já tomu PRD rozumím.

Jistě máte o naší scéně přehled... Co vás poslední dobou zaujalo?

Dr.: Že bych se z něčeho vyloženě pokakal, tak to říct bohužel nemůžu. Hodně se mi líbí nové Scenery, dlouhodobě mám rád Root a Insanii. Kdybych ale mohl zmínit nějakou pokakávací desku ze světové scény z poslední doby, jmenoval bych Moonspell – Memorial. A cokoliv v čem má namočené prsty Devin Townsend.

Wlas: Taky bych řekl Scenery, Také se těším na nové Rudé Kostry, to sice není úplně metal, ale metal trochu jinak, nicméně je to masox. Ze světové rozhodně Nevermore to je naprosté kytarové inferno.Supr kapel je mraky, Těžko zmínit všechny…

Pickard: Těším se na nové Rudé Kostry, těší mě Dark Gamballe, jsem zvědavý na nové Sad Harmony. Ale celkově teď nic moc neposlouchám..

Nedávno jste hráli s legendárními ROTTING CHRIST. S jakou největší kapelou jste vůbec za svojí kariéru hráli?

Dr.: Pro mě asi nejspíš asi s Nevermore a Soilwork na letošní Metalmánii.

Wlas: Stejně jako DrrrrrrZone. Od Steve Smythe mam podepsanou kytaru, Bomba)) Jsou to super kapely které Hrajou a při tom si na nic nehrajou…..Rotting byli taky v pohodě Sakisovi jsem zase dohodil parádní kytaru od našeho kamaráda a kytaráře Mistra Pořízky. Sakis je tou kytarou tak nadšený, že teď řešíme další kytary pro RCh…

Stále častěji se o vás mluví jako momentálně o naší nejlepší metalový bandě. Máte v zádech geniální desku, hrajete dechberoucí koncerty... Jak moc vás tohle všechno ovlivňuje?

Dr.: Ne všechno se samozřejmě vždy daří, tak jak by si člověk představoval, ale když už se stane a ty šťastné nitky se na nějakém bodě (koncertě) setkají a protnou, tak je z toho hezky na těle i na duši a člověk cítí radost a něco jako zadostiučinění. To jsou pak ty chvíle, kdy si řekne, že to je přesně to, proč to dělá.

Wlas: Stává se že to nevyjde, je ti třeba blbě, nemáš den, Nikdy by to nemělo být ale poznat. Před časem jsem byl na klubovém koncertě Testament. Tenkrát jsem to skutečně málem neudržel. Takové nasazení se u našich kapel nevidí. Borci ještě nehrábli do strun a ja jsem jim to už sežral i s navijákem. Samotný koncert byl excelentní. Je to hodně vysoká laťka, ale někam tam bych to jednou chtěl dotáhnout….

Pickard: Nejlepší metalová banda.. no nevím. Je zvláštní ta poznámka o dechberoucích koncertech.. sám za sebe často takový pocit z koncertu nemám (protože jsem schizař), ale je dobře, že se to nedostane „ven“. Přesto si myslím, že je nutné pěkných pár věcí změnit a zlepšit, a pokud možno se zapřít další dobrou deskou.

Na závěr se musím zeptat, jak moc asi bude těžké natočit následovníka poslední desky...

Dr.: Je to každopádně velká výzva a tvůrčí motivace.

Wlas: No hlavně se neposr……

Pickard: Během natáčení Triota si nevzpomínám, že by se řešilo, že to musí být lepší, větší, barevnější atd., než Moon. Myslím, že teď to bude podobné. Uplatníme zkušenosti, které jsme díky Triotovi získali, dáme do toho, co v nás je, a uvidíme. Hodnocení kvality výsledku nakonec stejně není na nás.

Díky moc za tento rozhovor a přeji hodně štěstí při tvorbě nového materiálu!!!

Dr.: Dík, zas někdy někde

Wlas: Taky díky a měj se.

Pickard: Díky.

foto: archív kapely
www.triotus.com